Tak u dějů, jako je adaptace společnosti se na jednotlivosti nehraje. A reálně má význam, jen co si pamatují nezávisle na sobě jednotlivci, a ne co jim někdo uměle připomene, to připomínání je totiž propaganda a manipulace, do systému zavádí chybu, protože závažnost té informace má vyhodnotit trh, tedy individuální hodnocení jeho účastníků, jen takto lze najít optimální míru pro akceptaci daného faktu systémem. Něco si lidé zapamatují a něco ne, a to dá danému faktu váhu, která je důležitější než ten samotný fakt. Navíc ta váha má mít vlastnost, že s časem zvětrává, snižuje se a bývá obnovena teprve, opakuje-li se daný fakt. To zjišťuje, že systém jako celek reaguje optimálně na dané podněty.
že i lidský mozek vytěsňuje nepříjemné zážitky, tak jistá míra zapomnění je důležitá, aby systém zůstal funkční. Něco podobného bude fungovat i v lidské společnosti, která vytváří rovněž informační systém s vlastní kolektivní inteligencí. Například pro ČR se působení médií stalo příčinou zaostávání a neřešení problémů a to s využitím podobného jakobínského principu absolutní paměti. Ono absolutní paměť je vlastně porucha, protože k nalézání řešení, potřebujete mít trochu rozostřený pohled, aby vás nerozptylovaly jednotlivosti. Navíc člověk by měl žít tak, aby se nemusel zabývat politikou a politiky a byl na jejich rozhodnutích nezávislý.
ČLÁNKY DO MAILU