Na Yahoo lze pohlížet jako na jednoho z posledních mastodontů „staré“ internetové éry, který přečkal výbuch bubliny na přelomu století a stále může naplnit zlatý sen svých zakladatelů. Microsoft vyčíslil jeho hodnotu, kterou je ochotný proplatit, na téměř 45 miliard dolarů. Jako vždy v podobných případech, i tentokrát je odhad sumy mimo představivost běžného pozorovatele: to, co se skutečně kupuje, může být zatím z velké části očím komentátorů zakryto. Jisté jen je, že na celém humbuku kolem možné transakce zatím vydělávají hlavně akcie Yahoo (a tím možná i budoucí ženich). Možností, jak by potom Microsoft mohl s Yahoo naložit, je celá řada. Klíčový by byl především způsob sloučení produktů, které si dnes u obou firem často přímo konkurují. Asi nejvíc patrné je to u vyhledávání. Ponechá si Microsoft značku a převezme úspěšnějších technologie od Yahoo? A co reklamní systémy, často obtížně vzájemně porovnatelné a fungující na odlišných trzích? Stejně tak technologická infrastruktura – Microsoft má zkrátka před sebou kromě případného proplacení účtu ještě spoustu navazujících starostí. A to se ještě kolem motá nespokojený Google…
Libor Nováček: Co zatím přinesla nabídka Microsoftu na převzetí Yahoo
Daniel Dočekal: Google, Microsoft, Yahoo a „ti druzí“ (aktualizováno)
Michal Černý: Čeká Microsoft půst?
Je-li Yahoo na globálním trhu jedním z posledních velkých soust starého typu, Centrum bylo na tom českém možná předposlední. Podzimní prodej zahraničnímu investorovi přinesl jeho zakladatelům příjemné Vánoce a českému Internetu další krok k novým časům: otce zakladatele čím dál patrněji střídají ostřílení byznysmeni z „reálného“ světa a hvězdný úspěch je pro začínající projekty čím dál méně dosažitelný. Trh je rozběhnut a jak poznamenal Oldřich Bajer na svém čtvrtečním „rozlučkovém“ večírku, přichází nová generace, aby mu vládla. A příchod byznysmenů a investorů znamená i místy tvrdě racionální rozhodnutí, na která v předchozí kultuře nebylo místo: třeba spojování konkurentů jako u Yahoo s Microsoftem. Na českém Internetu by mu mohlo být ekvivalentem sloučení Centra s Atlasem, a jak v rozhovoru pro Lupu prozradil druhý zakladatel Centra Ondřej Tomek, nebyl tento nápad v jeho historii zase tak vzácný. Přesto z něj pokaždé sešlo, a tak se majitelé Atlasu mohou těšit na proměnu poslední velké „divoké karty“ v zasloužený zisk.
Aleš Miklík, Jan Ambrož: Ondřej Tomek: Spojení Centra s Atlasem dává v krátkodobém horizontu smysl
Zdrojem zisku je u většiny zmíněných projektů stále především reklama. A tu lze na Internetu dělat mnoha způsoby: úspěšně, nákladně, hloupě i nenápadně. Některé z nových formátů, zejména video, dokáží být na stránce doslova nejtěžším prvkem: datovým objemem i možností nevšimnout si ho. Když vás pak ještě ke všemu neodbytně provází po dalších a dalších webech, které navštívíte, snadno se z jinak sympatické značky stane noční i denní můra internauta.
Vojtěch Bednář: Můj počítač je stále se mnou…
Společnosti T-Mobile i Vodafone získaly v roce 2007 méně nových zákazníků než v roce 2006. V případě T-Mobile to bylo dokonce podstatně méně. Znamená to, že dosavadnímu růstu mobilního trhu dochází dech? Vodafone přišel s novým datovým tarifem, T-Mobile s novým herním portálem a Telefónica O2 s další vlnou akčních slev na své ADSL (nikoliv však s řešením svých vleklých potíží s e-maily).
Jiří Peterka: Stalo se: dochází mobilnímu trhu dech?
To českému mobilnímu Internetu došel dech již dávno předtím (někdo by mohl snad i zlomyslně poznamenat, že jej ani nikdy nenabral). Ceny nejsou přívětivé a rychlosti pro zajímavé mobilní služby nestačí, přičemž velká část z nich do Česka ani zatím nedorazila. Je to snad tím, že o vysokorychlostní mobilní připojení není zájem? Nebo je onou Achillovou patou slabé pokrytí?
Karel Wolf: Broadband přes mobil: realita, nebo sen?
Jedním z motorů mobilního Internetu, na který sází všichni hráči v oboru, by měla být i reklama. Jenže technologicky ani obchodně zatím není připravena. Dost možná na ni ostatně nejsou připraveni ani uživatelé mobilních zařízení. Vodafone v České republice testuje některé možnosti, jak nevyšlapanou cestu vyzkoušet. Jednou z překážek je přitom i to, že mobilní reklama je na rozdíl od té internetové omezena ještě telekomunikačním zákonem.
Tomáš Hejda: Pavel Tihelka: mobilní reklama vás bude sledovat, možná
Česká televize přišla se svým internetovým archívem v době, kdy šlo o velmi vítané a na českém Internetu významné obohacení obsahu: online video čeká ještě dlouhá cesta k plnému využití, ale možnost pustit si zmeškané televizní pořady na Internetu je sama o sobě báječný skok oproti letům předchozím. Vývoj však od té doby přece poskočil a i Česká televize plánuje některá zlepšení svého archívu. A jaký mají uživatelé Internetu zájem o její placenou Videopůjčovnu?
Jan Kálal: Petr Svatoš: Česká televize chce na Internetu nabídnout video v televizní kvalitě
Nedávné mediální přestřelky kolem zabezpečení Czech Pointů, kolem elektronických občanek či kolem elektronického doručování a povinných datových schránek pro všechny právnické osoby jsou vhodnou příležitostí k malému ohlédnutí za tím, co a jak se děje kolem českého e-governmentu. Jak se daří postavičce eGona, která má tuto oblast symbolizovat?
Jiří Peterka: Jak se daří českému e-governmentu?
Internet může znamenat pro stávající vysílatele FM rádií příležitost po mnoha desítkách let k dalšímu rozvoji, bohužel někteří z nich jej chápou jako svoji nevítanou konkurenci. Zájem o internetová rádia přitom roste, i když v porovnání s těmi klasickými jsou samozřejmě čísla měření poslechovosti nesrovnatelná. Do doby, než posluchač nebude vnímat rozdíl mezi užíváním FM a internetového rádia, však bude nutné hledat způsoby, jak lépe využít předností každého z nich. Jak si z tohoto pohledu stojí internetová rádia v České republice? A nevyřeší sbližování obou světů spíše přicházející digitalizace?
Martin Vyleťal: Nejasná budoucnost internetových rádií
Aplikace typu Web 2.0 jsou v poslední době často zmiňovány i v souvislosti s bezpečnostními riziky. Na toto téma vychází stále více článků, firmy podnikající v oblasti zabezpečení IT vydávají prognózy, v nichž jsou útoky na sociální sítě zmiňovány jako jedno z hlavních bezpečnostních rizik pro tento rok. Začíná být těžké se v té záplavě informací a tvrzení orientovat. V jakém smyslu tedy vlastně Web 2.0 může znamenat riziko?
Pavel Houser: Bezpečnostní rizika aplikací Web 2.0: zmatek nad zmatek
ČLÁNKY DO MAILU