Plán Arnolda Schwarzeneggera nemusí být plánem úplně špatným, ač se (zatím) týká pouze učebnic a studijních materiálů z přírodních věd a matematiky. Kalifornské školství má mezi pedagogy smíšenou pověst – západní stát USA vydává na školství ohromné prostředky (ač občas nepříliš efektivně) a snaží se nikoho nediskriminovat. S trochou nadsázky lze říci, že pokud na obal učebnice umístíte obrázek s chlapcem na vozíku a nevidomou dívkou, máte jistý úspěch (téměř) bez ohledu na obsah. Právě proto se zatím přichází pouze s vědami nespolečenskými, aby nebylo tak obtížné vyvážit aspekty rovnoprávnosti (často dotažené až do absurdity).
Celé se to může zdát na první pohled možná poněkud směšné – přece jen bychom očekávali, že autory učebních materiálů budou odborníci. To jsme si ale mysleli také o encyklopediích před pěti či deseti roky a dnes je anglická Wikipedia kvalitou kladena některými průzkumy na roveň s kdysi nedostižnou Britannicou.
Noví lidé navíc mohou přinést nové názory a pohledy, zajímavé příklady aplikací probíraných jevů či historické zajímavosti. Ostatně, podobným směrem vykročilo i české školství s projektem Digitálních učebních materiálů, který se zaměřuje na tvorbu jednotlivých pracovních listů či partikulárních studijních materiálů (např. prezentací).
Vše se zdá být úžasné a perspektivní. Až na několik malých „ale“. Předně na učebnicích je sice důležitá myšlenková pestrost a věcná správnost, ale snad ještě důležitější je jednoznačný didaktický směr a jasná myšlenková linie. Materiál by musel projít nějakou unifikační korekturou a navíc by bylo nutné ho také didakticky zacílit, což je buď drahé (jako privátní řešení) nebo dosti složité (ve vztahu ke komunitě). Materiál by byl obsahově nevyrovnaný (což dokládá Wikipedia) a bylo by nutné jisté pasáže zřejmě doplnit opět privátně. Nepočítaje spory o to, co je pravdivé a správné a co nikoli.
Navíc je potřeba zmínit specifické prostředí Kalifornie. Výjimkou zde nejsou spory nad učebnicí táhnoucí se od roku 2005. A asi není těžké si představit, jaké spory a kontroverze by se mohly rozvinout kolem otevřené učebnice. Šance na její vydání obsahující aktuality by tedy byla velmi nízká. Snad právě proto je šance takového projektu na úspěch diskutabilní i v samotné Kalifornii.
Pokud vše sečteme, získáme velice rozporuplný projekt. Dovolím si tvrdit, že korekční, recenzní a unifikační práce, spolu s náklady na doplnění některých pasáží, by byly vyšší než než nechat učebnice napsat odborné autory.
To ale rozhodně nijak neumenšuje výhody partikulárních studijních materiálů, které si pedagog v rámci výuky sám ohodnotí, upraví a implementuje tak, aby odpovídaly jeho vzdělávacímu cíli a prostředkům. Šanci by tak mohly mít pouze určité koordinované a myšlenkově propojené skupiny autorů, kteří by se předem dohodli na jazykových prostředcích, rozsahu, obsahu, didaktických prostředcích atd. To lze ale jen velmi obtížně realizovat v anonymní otevřené skupině, která nemusí sdílet stejné představy a ideály.
Autor již prve uvedeného zdroje Ryan Paul poukazuje na to, že podobná myšlenka by mohla být něčím velice zajímavým a kvalitním, pokud by školství nebylo tak přebyrokartizováno jako je nyní. Celé to lze rozvést ještě dále – otevřené studijní materiály a jejich propojení, psané tak, aby byly určeny ke studiu a nikoli k přehledu faktů (jako Wikipedia), rozhodně smysl mají. Dost možná nikoli jako školní učebnice, ale jako rozšiřující studijní materiál, námět k prohloubení látky či tvorbě referátu.
Taková učebnice zřejmě nezajistí to, aby student pochopil probíranou látku v patřičném kontextu a hloubce, ale může mu pomoci pochopit nejasné pasáže, nebo realizovat nejrůznější cvičení a úkoly. Bude to zdroj zatížený stejnou chybou jako Wikipedia a stejným subjektivním rozkolísáním i obsahovou nevyvážeností. To již ale bude tolerovatelné a přípustné.
Využití podobného projektu je široké a kromě studentů všech typů škol může být uplatněno také ve formálních i neformálních celoživotně vzdělávacích procesech. A právě takový materiál by měl být základem toho, co se snaží Wikipedia zbudovat jako Wikiverzitu, která je obohacena o samostatné knižní zdroje a několik dalších prvků.
Zdá se, že snaha kalifornského guvernéra asi vyzní naprázdno v oblasti, která mu zřejmě nejvíce leží na srdci, a to jsou peníze. Open source učebnice (prozatím) nepředstavují funkční a z pohledu pedagogického použitelný nástroj. Kalifornský guvernér přišel s nápadem zavádět open source učebnice do škol. Důvodem má být snižování finančních nákladů a také možná snaha o vnesení nových myšlenek do edukačních procesů k systematickému vzdělávání. Ale možnost, že se komunita ukáže v síle, jakou vybudovala Wikipedii (ač si o ní myslíme cokoli), vyloučit nemůžeme. A tak ani koncept otevřených učebnic není nemožný. Možná jen vzdálený našim současným představám.
Psychologická terminologie zná pojem folkový psycholog – to je v podstatě každý, neboť každý musí nějak pracovat se svou psychikou i psychikou osob kolem sebe. V jemně pejorativním slova smyslu je to pak člověk, který psychologii nevystudoval, ale přečetl si několik knih a má pocit, že je odborníkem na psychologii. V pedagogice je to snad ještě markantnější – každý prošel nějakou školou a soudě podle diskusí pod články školství se věnujícími, každý pedagogice rozumí. Je tedy otázkou, zda je výhra pro studenty, když formální edukátory převálcuje folkový pedagog.