Pro odpůrce jakékoli intervence státu, neřkuli EU, do výzkumu a vývoje hned na úvod argument: u některých komplexních projektů, jako např. International Thermonuclear Experimental Reactor (ITER), není žádná evropská země sama o sobě (na rozdíl od potenciálu v USA nebo rozvíjejících se centrech jako Čína, Indie, Brazílie) schopna poskytnout dostatečné zázemí a podpora ze strany EU je nutná. Proto má také podle lisabonské dohody z roku 2000 členská země EU zvýšit finanční podporu vědy a výzkumu na 3 procenta hrubého domácího produktu do konce dekády. Větší podíl na investicích se očekává od soukromého sektoru, a to díky daňové motivaci a také díky modernějšímu managementu výzkumných a vzdělávacích institucí.
Stížností na stav výzkumu a rozvoje v Evropě přibývá. Např. European Research Advisory Board (EURAB) obecně není spokojena s evropskou politikou, která podle ní není vůbec přizpůsobená pro povzbuzení potenciálu Research and Technology Organization (RTO). RTO je třetí složkou evropské výzkumné sféry, vedle podniků a univerzit. Jedná se o organizace zacílené na konkrétní výzkumné a vývojové úkoly, které jsou klíčové pro inovační prostředí. Představují 40 procent výzkumu a vývoje financovaného z veřejných zdrojů a realizují celkem 14 procent výzkumu a vývoje v Evropě.
Verdikt o zaostalosti ještě potvrdily výsledky tříměsíční studie sice malého, ale silného panelu odborníků, v němž vedle dvou bývalých politiků a jednoho akademika zasedl také bývalý prezident Alcatelu.
Pakt pro výzkum a inovace
Pro evropské země je velice důležité mít společný Pakt pro výzkum a inovace, což je pojem vyplývající ze zprávy skupiny odborníků pod vedením Esko Aho, jinak prezidenta finského Národního fondu pro výzkum a vývoj (SITRA). Pokud evropský přístup k vývoji nebude dostatečně účinný, pak mohou být jednotlivé členské státy oprávněně samy aktivní a vyvíjet vlastní strategie a alternativní cesty k dosažení kýžených výsledků. Rozmělnění a nejednotnost by ještě více ztížily postavení Evropy v porovnání s mnohem dynamičtějšími státy, jako jsou USA nebo Čína.
Již dnes investuje Evropa do výzkumu o třetinu méně prostředků než USA a výše výdajů stagnuje, na rozdíl právě od Číny, kde každoročně roste o 20 procent! Přitom znalostní báze je v Evropě zhruba stejná jako v USA, nicméně chybí trhy pro inovativní zboží a služby. Pro přechod od ekonomiky založené na zdrojích k znalostní ekonomice je potřeba zmobilizovat zdroje a přesunout je ze starých oblastí do nových sektorů podle potřeb.
Proto by se pakt měl zaměřovat na vytváření trhů. Měl by se týkat čtyř oblastí: produktivity práce, růstu produktivity s efektivním využitím informačních a komunikačních technologií (ICT), nelpění na tradičních sektorech a zvýšení investic do výzkumu ve službách (Evropa investuje 0,2 procent GDP do služeb, zatímco v USA je to 0,7 procenta) a ztráty způsobené globalizací výzkumných a vývojových aktivit evropských společností (relokací výzkumných aktivit do levnějších oblastí).
Relokace výzkumu mimo Evropu
Posledně jmenovaná oblast je velmi důležitá v souvislosti s potřebou získávání finančních prostředků na výzkum stále více ze soukromých zdrojů, případně nadací. Evropské společnosti místo toho financují výzkum v USA, kde je růst osm procent, a stále více také v Číně, kde je růst velice strmý, na úrovni 25 procent. Podniky svůj potřebný výzkum realizují tam, kde jsou pro to nejlepší podmínky: mohou přežít bez Evropy, ale obráceně to již nejde.
Evropa není pro cizí mladé vědce a výzkumníky zdaleka tak zajímavým cílem jako jsou Spojené státy. Tři čtvrtiny postgraduálních studentů pocházejících z Evropy a studujících v USA tam navíc hodlají zůstat a pokračovat ve výzkumu, nikoli vrátit se domů.
Evropa se již léta snaží umožnit potřebnou mobilitu výzkumníků a studentů v rámci programů Erasmus nebo Marie Curie, ale pro rozvoj zázemí výzkumu na univerzitách to nestačí. Propastný rozdíl mezi USA a Evropou v oblasti vysokého školství dospěl tak daleko, že Evropa by pro jeho překonání musela investovat dalších 10 tisíc eur na každého studenta!
Jedním z hybatelů v této oblasti by se měl stát Evropský technologický institut EIT (viz dále). Detaily by měly být dokončeny v těchto měsících a v případě legislativního schválení by měli první studenti nastoupit v akademickém roce 2009/2010.
Pakt a jeho řešení
Návrhy na řešení nedostatků ve výše vyjmenovaných čtyřech oblastech jsou následující:
- harmonizované prostředí regulace pro zatraktivnění investic do vědy a výzkumu;
- definice norem pro vysokou úroveň výkonnosti a rychlejší domluva na normách, na základě nichž podniky mohou rychleji pracovat;
- veřejné nákupy vyžadující inovační produkty a služby;
- vývoj konkurenčního rámce pro duševní vlastnictví jak pro ochranu, tak pro povzbuzení inovací;
- podpora kulturní změny pro zájem o inovační zboží a služby a pro inovace jako přirozenou součást vývoje.
Další potřebná kulturní změna je nutná v uvědomění si, že podnikatelských rozhodnutí, i v souvislosti s výzkumem, vývojem a inovacemi, je třeba dosahovat s výsledkem win-win, jak je tomu v USA. V Evropě totiž převažuje dojem, že jakýkoli výsledek jednání musí nutně vést ke ztrátě jedné strany, a jediný dosažitelný (a obecně přijatý) výsledek je tak win-lose. Pro nastartování nového rozvoje se dokončují přípravy pro zbrusu nové evropské organizace jako ERC (European Research Council) a EIT (European Institute of Technology).
Evropská rada pro výzkum
Rada European Research Council (ERC) má financovat hraniční (frontier) výzkum, který je dáván do protikladu k základnímu výzkumu. Důvodem pro vznik tohoto nového orgánu má být to, že země úspěšné ve výzkumu mají také nejlepší podmínky pro realizaci špičkové průmyslové výroby a služeb a generování intelektuálního bohatství s dlouhodobou návratností. ERC by měla umožnit otevřenou soutěž o finance mezi projekty nejlepších výzkumných týmů Evropy, takže výběr bude opravdu reprezentativní. Bude to příležitost pro projekty, které zatím nemají třeba šanci získat financování v rámci žádných stávajících programů.
ERC ale nemá za cíl jednoduše výzkum financovat: měla by napomoci výzkumníkům nacházet nové možnosti a směry v rozvoji (a nečekat, až priority stanoví politici). Vzhledem k tomu, že podle mnoha průzkumů Evropa oproti vyspělému světu zaostává v oblastech jako biotechnologie a nanovědy, je zřejmě nabíledni, kam prostředky na výzkum půjdou.
ERC zatím nemá stanovený rozpočet. Komise navrhuje, aby se prostředky na ERC postupně zvyšovaly: v příštím roce by se mělo začít s 300 milióny eur a do roku 2013 by se výdaje měly vyšplhat na 1,7 miliard eur. ERC není mimochodem úplně nová myšlenka: o radě se hovořilo již před téměř čtyřmi lety.
Evropský technologický institut
Inovace je jedno z nejbolavějších míst Unie jako celku. Řadě členských zemí se sice daří situaci pomalu zlepšovat, ale mnohým podle EIS 2005 (European Innovation Scoreboard) bude trvat padesát let, než se zotaví a dohoní ostatní (tj. dosáhnou současné úrovně inovací v USA). To čeká i naši zemi, vedle Řecka, Kypru, Litvy, Lotyšska, Malty či Portugalska. Maďarsko a Slovinsko zřejmě mohou dosáhnout inovačního průměru EU do 20 let. Další nové členské země nejvíce ztrácejí na evropské lídry, kterými jsou Dánsko, Finsko, Německo, Švédsko a Švýcarsko. Naproti tomu Rakousko, Belgie, Francie, Island, Lucembursko, Holandsko, Norsko a Velká Británie jsou hodnoceny jako průměrné země z hlediska inovaceschopnosti. EIS hodnotí situaci podle 26 samostatných indikátorů, které spadají do pěti kategorií: inovační podněty, tvorba znalostí, inovace a podnikatelský duch, aplikace a duševní vlastnictví (IPR).
Návrh současného prezidenta EC na vznik Evropského technologického institutu (EIT) plyne z potřeby zefektivnit výzkum a inovace v Evropě, protože jejich cíle mají být mnohostranné a mají přidat hodnotu k tomu, co se v EU již děje v oblasti vědy a vzdělání. EIT nemá být novou (další) univerzitou, ale má se zaměřovat právě na inovace a pokusit se překlenout rozdíly mezi dvěma velmi odlišnými mentalitami – výzkumníky a podnikateli. Misí EIT by měla být kombinace stran znalostního trojúhelníku: vzdělání, výzkum a inovace.
Institut by měl poskytovat špičkové vzdělání (podle mezinárodních měřítek) v interdisciplinárních oblastech, se zaměřením na průmysl, čímž by se mělo napomoci inovacím v průmyslových odvětvích. EIT by také mohl sloužit univerzitám pro nalezení průmyslových partnerů. Právě v tomto bodě je řada odpůrců myšlenky EIT, protože není jasné, zda právě další instituce může pomoci tam, kde stávající – jako UNICE (svaz reprezentující evropský průmysl) – si nevědí rady a nedaří se navázat efektivní vztahy mezi podnikatelským sektorem a sektorem vzdělávání a výzkumu.
Vazba EIT na univerzity
V únoru představil svůj nápad – plán na zřízení EIT – sám předseda Komise a následovalo období připomínkového řízení. Protože se jedná o rodící se novou myšlenku, tak v rámci veřejných konzultací přišlo přes 700 připomínek. Institut by neměl být žádnou homogenní centralizovanou institucí, spíše sítí. Přesto se hlavním jádrem odporu ukázal právě plán na organizaci v podobě pevné sítě univerzit, který nemůže docílit potřebnou flexibilitu a otevřenost. Je potřeba se zaměřit na menší organizační jednotky, tedy jednotlivé katedry či ještě lépe výzkumné týmy, které jsou samotnými nositeli výjimečnosti.
Na základě těchto obav se zdůraznil model znalostních komunit, které se právě mají sestávat z univerzitních oddělení nebo týmů. Nicméně návrh zní v tom smyslu, že by se tyto týmy měly legálně oddělit od svých institucí na dobu 10 – 15 let, kdy budou součástí EIT. Toto řešení se ale dotčeným univerzitám na první pohled nemůže líbit ani náhodou, takže je třeba je motivovat. Atraktivním může pro některé být větší prestiž a zviditelnění jejich výsledků, privilegované partnerství s nejlepšími v daném oboru, přenos znalostí a také finanční motivace v podobě prostředků na budování univerzitních kapacit. Liga evropských univerzit aktivních ve výzkumu, League of European Research Universities (LERU) je ovšem stále dost skeptická vůči nápadu na EIT.
Před EIT ale stojí ještě komplikovanější problém: jak zainteresovat nezbytný prvek, tedy soukromý sektor. Zatím se zdá, že by měla pro vzbuzení zájmu podniků postačit možnost ovlivňovat směr výzkumu a garance následné komercializace výsledků.
Rozpočet a struktura: stále oblačno
Představitelé států EU dali v březnu zatím jen opatrný souhlas myšlence EIT. Požadují od Evropské komise do poloviny června konkrétní detaily o tom, jak bude institut fungovat a jak bude financován. Plán byl v některých zemích přijat s určitým napětím a skepticismem, ale všechny státy plán zatím podpořily.
Podle posledních plánů bude EIT ustaven jako virtuální organizace spojující projekty v několika existujících výzkumných institucích v různých místech Evropy, nikoliv tedy jako jedno výzkumné centrum. Institut sám bude představovat jen centrální koordinační orgán reprezentovaný špičkovými vědci a vedoucími osobnostmi z podnikatelské sféry a maximálně deset znalostních komunit. Ty mají přitahovat studenty, výzkumníky a podniky pracující na různých výzkumných projektech, a to hlavně v oblasti energetiky a životního prostředí, informační společnosti a nanotechnologií.
Navrhovaný rozpočet EIT by měl ročně činit okolo jedné miliardy eur a přispívat na něj by měla EU, členské státy i soukromé společnosti. Značné prostředky budou potřeba zejména v počátcích, na rozběhnutí samotného Institutu. Později by ale znalostní komunity měly získávat stále více prostředků z jiných než veřejných zdrojů: z podnikatelského sektoru, příjmy za patenty a další poplatky. Otázka alternativního financování musí být zakotvena v každé dohodě mezi EIT a danou znalostní komunitou.
Při pohledu na navrhované rozvojové programy by měl EIT přispět k propojení programů FP7 pro výzkum a CIP na podporu konkurenceschopnosti. V žádném případě ale nesmí odčerpávat prostředky vyčleněné na programy jako FP7, CIP (více příště) nebo financování ERC. Zástupce průmyslu UNICE se domnívá, že by Komise neměla rozmělňovat svoje záměry a rozjíždět příliš mnoho programů a budovat mnoho nových institucí najednou. FP7 a ERC jsou podle nich důležitější.
Závěrem
Pokud se vám zdá, že institucí, rad a programů (a zejména jejich zkratek) v rámci Evropy přibývá, není to pouhý dojem, ale fakt. Stejný fakt ale je, že se Evropě moc nedaří něco udělat se stagnací ve vědeckém a zejména průmyslovém rozvoji. Odtud zřejmě snaha vybudovat nové organizace na revolučním principu, od nichž se očekává průlom.
Příště se podíváme, jak do všeho zapadá již léty prověřený rámcový program pro výzkum, nicméně tentokrát v novém kabátě, FP7. A také se zaměříme na jeho bratříky, protože v boji za zvýšení konkurenceschopnosti není sám. A rovněž si odpovíme na otázku, kolik nás to všechno bude stát.