Vlákno názorů k článku Uloz.to musí zabránit stahování pirátských kopií šesti filmů, rozhodl soud. Může to být zásadní precedens od Filip Jirsák - Ne, celý zákazník zaplatil za celý produkt. Když...

Ne, celý zákazník zaplatil za celý produkt. Když někdo odejde v půlce z kina, vstupné mu vracet nebudou.

Otázka vlastnictví je pro filosofy a právníky - a neshodnou se.
Historicky peníze (mince...) vlastnil panovník - všechny. Státní peníze ("státovky") vlastnil stát, U peněz na účtu je to hodně diskutabilní, ale kloním se k názoru, že je nevlastním, ale disponuji jimi.

Ale zase přijdou na film - a odejdou z tý kraviny v půlce. Pak buď půl zákazníka zaplatilo za celý produkt nebo celý zákazníka za půlku...
Dohadujeme se tu o málo podstatném pojmu - přesunem do celočíselné oblasti si to klidně můžeme trochu zjednodušit.

Já jsem netvrdil, že já peníze na svém účtu nevlastním.

Netuším, proč si myslíte, že peníze na svém bankovním účtu nevlastním. Myslím, že je vlastním úplně stejně, jako třeba barák, jehož vlastníkem jsem podle katastru nemovitostí. A barák je podle mne dostatečně hmotná věc.

Ne, knihu si koupí jeden zákazník. Já jsem nepsal o žádných čtenářích nebo divácích, psal jsem o zákaznících. A těch bude vždy celočíselný počet. I lístky do kina – můžete to brát jako tři zákazníky, kteří si koupí dvakrát jeden produkt a jednou jiný produkt, nebo jednoho zákazníka, který si koupí ty tři produkty. Ale počet zákazníků je vždy celočíselný – nikdy se nestane, že by někomu připadal lístek dvojnásob předražený, tak by z něj do toho kina přišel jenom trup a hlava a chtěla by platit polovinu ceny.

Ale fuj.
Dejte sem číslo svého účtu a já Vám klidně pošlu korunu. Ale nezapomínejte, že když je nevlastním já, nemusím chtít, abyste je měl Vy. ("Nevadí, že mi chcípla koza - ale ať chcípne i sousedovi!")
Ty peníze na účtu opravdu nevlastníme, jen s nimi můžeme disponovat.

20. 1. 2021, 21:13 editováno autorem komentáře

Tu knihu si koupí, až si ji bude chtít přečíst někdy jeden čtenář, ale někdy dva - průměrně 1.4.
Do kina můžete jít sám, ale častěji půjdete, až budete dva, někdy tři, občas čtyři - průměrně 2.5. (A koupíte dva dospělé a jeden dětský lístek, případně jeden dospělý a dva dětské...)
Takhle ta čísla vznikají.

No, a na rozdíl od vašich představ trh ve skutečnosti funguje tak, že něco má pro prodávajícího hodnotu X a pro kupujícího Y. Když je Y větší nebo rovno X, k obchodu dojde, když je Y menší než X, k obchodu nedojde. Přičemž X a Y se samozřejmě může měnit vlivem okolností, je také různé pro různé kupující a prodávající. Když budete dva týdny o hladu, bude pro vás mít sendvič vyšší hodnotu, než 50 Kč. Když jste se právě přejedl svíčkové u babičky, bude u vás mít sendvič hodnotu nulovou, ne-li zápornou.

Je tedy naprosto normální a správné, že když zákazník chce dát za shlédnutí filmu maximálně 10 Kč, ale distributor ho nabízí jenom za 190 Kč, zákazník film neuvidí. Funguje to tak u veškerého ostatního zboží i služeb, není důvod, proč by to nemělo fungovat i pro autorská díla.

A propos: myslí Vám to čtyřrozměrně? ;o)
Jak správně uvádíte, jsme v nespojitém prostoru, byť nikoliv nutně a vždy omezeném na přirozená čísla. To, mimo jiné, umožní počítat se sumami místo integrálů - příjemný to bonus.
Příjem je zjednodušeně "počet prodejů krát cena" (dva rozměry), přičemž cena je závislá na poměru nabídky a poptávky a počet prodej. je závislý i na té ceně. Pak tu jsou náklady na vyvolání poptávky (PR...) a přípravu nabídky (kopie, DRM...). Ale zůstaňme u těch dvou rozměrů a řekněme, že je to funkce a ty ostatní věci jsou v podstatě jen parametry.
Třetím rozměrem jsou jednotlivé "trhy". Je jich obecně konečný, ale předem neznámý počet. Například pro filmy to budou kina, půjčovny, VHS, DVD, BD, televize, NEtflix, stahování obsahu, YouTube.... Dopředu nevíte, kolik jich bude a jaké budou mít parametry, pro každý můžete ty dva rozměry nastavit zvlášť.
Čtvrtý je čas. Všechno se to v čase mění, každé "po svém".
No - a teď to stačí jenom sečíst. ;o)

Chci říct, že dnešní digitální svět je už hodně odtržený od reality. Zatímco digitální entity lze snadno množit, u materiálních to možné není. Hypotetická situace - po libovolné katastrofě zůstane přeživší jedinec s mincí 50 Kč v kapse. Poblíž jsou 2 automaty, jeden za 50 Kč vydá sendvič, druhý přehraje film. Zatímco ten první má zásobu životně důležitého jídla omezenou, druhý může přehrávat filmy, než dojde proud. Takže hodnota získaná za 50 Kč z obout automatů je zcela nesrovnatelná. Ale chápu, že přirovnat krádež auta ke poii filmu vyzní zajímavěji.

Řeč ale nebyla o vývoji v čase, ale o součinu cena × počet prodaných kopií.

Žádná rodina o průměru 2,5 diváka film nekoupila. Koupila ho jedna, která má 4 diváky, a druhá, která má 1 diváka. To jsou dohromady dva zákazníci. Stejně tak knihu si nekupuje žádný průměr čtenáře – koupí si ji jeden zákazník, dva zákazníci, tři zákazníci…

Na autorské dílo máte tak 75 let času. Snaha je na časové ose 0 - 75 let udělat co nejvíc a co nejvyšších "vlnek" poptávky - při vyšší poptávce můžete i navýšit cenu a tedy zisk. Tohle je svým způsobem taky umění.
Vtip je v tom, že nejde ani tak o desetiny zákazníka (ale i to existuje: "film sleduje rodina o průměru 2.5 diváka", "jednu knihu si přečte průměrně 1.4 čtenáře"), jako spíš o to, kdy náklady na další "vlnu" (reklama, dotisk, lisování kopií...) by převýšily zisk.
Tou "další vlnou" může být také otevření nového trhu (prodej filmu Netflixu...).
Vtip je v tom, že "staří držitelé práv" neumí s "novými médii" pracovat - nemají s tím zkušenost a chtějí aplikovat pravidla, která znají a osvědčila se. Ale teď nefungují.
Netflix potřebuje ohromnou spoustu obsahu - a když si uvědomíte, kolik vás stojí shlédnutí jednoho filmu, zjistíte, že jde o pakatel. Zaplatit si stažení na uloz.to vyjde dráž. Ale škody, které vznikají majitelům práv, se nepočítají podle ceny na Netflixu, ale podle ceny vstupenky do kina. Přitom na Internetu má ten film bez DRM hodnotu právě toho stažení z uloz.to - a je to víc, než kolik za to dostane Netflix.

Pojem mít (vlastnit) lze vztáhnout jen k fyzickým (hmotným) předmětům.
Proč myslíte? Mimochodem, můžu vám dát číslo svého bankovního účtu? Že byste mi na něj poslal nějaké peníze ze svého účtu, které nevlastníte. Když je nemáte, tak vám určitě nebude vadit, když je nebudete mít i nadále.

Je trapné srovnávat krádež hmotného auta nebo bochníku chleba s okopírováním filmu, kde se o trestném skutku majitel práv ani nedozví.
Proč je to trapné? Opravdu podle vás u trestného skutku závisí na tom, zda se o tom poškozený dozví?

Pojem mít (vlastnit) lze vztáhnout jen k fyzickým (hmotným) předmětům. Je trapné srovnávat krádež hmotného auta nebo bochníku chleba s okopírováním filmu, kde se o trestném skutku majitel práv ani nedozví.

Prodlužování křivky do nekonečna není něco, s čím by se v ekonomii pracovalo. A nějak netuším, jaké nekonečno jste vlastně myslel. Nekonečnou cenu? Za kterou by si to koupil nekonečně malý počet zákazníků? Obávám se, že nekonečno dělené nekonečnem není nekonečno, to za prvé. A za druhé počet zákazníků bude vždy přirozené číslo, takže až vám začne z křivky vycházet, že za tuhle cenu by si to koupilo 0,01 zákazníka, je potřeba z toho správně odseknout jen celou část – takže vám zbyde nula zákazníků. Přičemž příjem z nula zákazníků je vždy nulový, bez ohledu na to, jak astronomická bude cena.

To, že se nabídka a poptávka nepotká, je naprosto normální. Což ale neznamená, že má společnost a stát rezignovat na ochranu práva.

Kupodivu jsem se s těmi výpočty už (zběžně) potkal.
Ten problém tam je v tom, že když tu křivku prodloužíte do nekonečna, očekáváte, že máte nekonečný příjem - a to zní lákavě.
Jenže vedle zisku z legálního prodeje jsou další zisky na nelegálním trhu, který se snažíte blokovat - přičemž část nákladů do toho dáváte sám (DRM), část nese "stát" (vymáhání práva).
Ve výsledku se pracuje s tím, jak si udržet zákazníky na "legálním" trhu a nepustit jich moc na trh nelegální. Problém je, že omezujete poptávku (ano, opravdu se pracuje s poptávkou ze strany toho, kdo nabízí) a od určité chvíle se zisk mění ve ztrátu - v tu chvíli přestanete zboží nabízet. (Častý případ seriálů a českých diváků, například.) Tím zůstane nulová nabídka, nenulová poptávka -a černý trh.

20. 1. 2021, 19:47 editováno autorem komentáře

Myslím, že tyhle společnosti mají cenové křivky prozkoumané asi tak milionkrát lépe než vy, a dobře vědí, že zisk maximalizují při současném nastavení cen. Vážně si nemyslíte, že je nenapadlo, že zlevněním získají víc zákazníků? Nebo že si to neumí spočítat, zda jim nižší cena krát více zákazníků přinese více či méně, než vyšší cena a méně zákazníků?

Oni umí perfektně matematiku s dost velkými čísly, ale výsledek součinu "nekonečno krát nula" se představit neumí - výsledkem může být cokoliv. ("A čemu nerozumím, toho se bojím.")

Tady teď nejde o to, zda na to mají právo, zda je to spravedlivé nebo zda si to ten mamon zaslouží - ale o to, že se zcela zbytečně obírají o zákazníky a pravděpodobně i o zisk. Ano, je to jejich právo a jejich volba.
Ale měli by si uvědomit, že tím přiživují černý trh, přičemž zisky, které se na tom trhu dosahují, nemohou získat - jejich investice nese zisk někomu jinému.
Kdyby hledali cestu, jak své zboží prodat většímu počtu zákazníků (místo aby si zákazníky ubírali), mohla by si pomoct i jejich peněženka.

Protože tak funguje společnost, kde fungují alespoň základy práva. Že když někdo něco má, tak rozhoduje o tom, zda a za co to případně přenechá někomu jinému. Za draho se prodávají auta, mobily, oblečení, jídlo a spousta dalších věcí – a nikoho to neopravňuje to krást.

Studioví bossové stále zůstávají u názoru, že ne. I když se xkrát přesvědčili o opaku...

To "za draho" je vyjde draho.
Čím "zabezpečenější" a "komplikovanější", tím míň zákazníků zaplatí...

A ještě jeden poznatek z ekonomie: když existuje poptávka, ale omezíte nabídku, vzniká a bují černý trh. Čím rizikovější je nákup na černém trhu, tím vyšší zisky na něm lze dosahovat, aniž by to pomohlo trhu legálnímu a tím dražší jsou opatření na jeho potírání.

Ano, přesně tak jsem to myslel. Jenže proč to prodávat za lacino, když to můžou zkusit za draho? A vývoj DRM zase živí jiné, obvykle spřízněné firmy...

Majitelé práv by se možná mohli zamyslet, zda než bojovat s uloz.to a dalšími větrnými mlýny by nebylo levnější a výhodnější nabízet ta díla na nějaké platformě ke stažení za pár korun.
Některé z těch filmů jsem viděl v trafice na DVD za cca 10 Kč - pokud by je šlo za tu cenu stáhnout, nemusely by se na uloz.to vůbec vyhledávat (a ta desetikoruna by padla přímo distributorovi).
Pokud budou utrácet velké peníze za to, aby konzumentům házeli klacky (DRM) pod nohy, tak se nesmí divit, že se konzument poohlédne jinde.