Vlákno názorů k článku Ulož.to se chce vyhnout osudu Hellspy. Tvrdí, že uživatelům poskytuje cloudové úložiště od Robert Seifried - Přátelé, kamarádi, jsem z této diskuze dosti zklamaný....

Přátelé, kamarádi, jsem z této diskuze dosti zklamaný. Jsem pravděpodobně mnohem starší než velká většina diskutujících a přestože by mládí mělo být progresivní, a do jisté míry také správně radikální, vůbec nikdo z diskutujících neobhajuje základní postulát svobody internetu. Nikdo už nebojuje proti tomu, jak byl celosvětově internet od doby svého vzniku svázán zákony, nikdo nepoukazuje na to, že záměrem "otců zakladatelů" byla absolutní svoboda sdílení čehokoliv a kýmkoliv a kdykoliv. Kdyby se tato diskuze vedla v devadesátkách na prastarých počítačích řady 386 běžících na Win 3.1, polovina diskutujících by poukazovala právě na to, že je úplně jedno, jak se jakýkoli obsah na internet dostal, že hlavní potřebou je ochránit svobodu internetu. Jakmile se nějaký obsah na internet jednou dostane, jeho volné sdílení by mělo být umožněno a nemělo by být postihováno, protože by se jednalo o akci směřující proti základní tezi toho, proč byl internet stvořen. Základní tezí obhájců svobody internetu v té době bylo, že tzv. "vlastníci práv" tuto situaci zkrátka musí akceptovat, a také akceptovat, že buudou mít snížené zisky z prodejů těm subjektům, které budou ochotny zaplatit za fyzický originál nebo fyzickou kopii jejich předmětu, či za elektronický obsah nebo jeho elektronickou kopii. Kdokoli tvrdí, že pirátská strana ve Švédsku nevznikla právě na těchto základech, nezná nebo přímo popírá historii. Kdokoli tvrdí, že všechny světové odnože této strany nemají ve své DNA právě tyto hodnoty a snahy se vzepřít svázání internetu, tak nemá všechny informace, případně s nimi záměrně manipuluje. Zvláštní, že se zde tímto směrem nikdo nevyjádřil, mladá generace zřejmě tyto ideály starší generace už nesdílí, nebo akceptovala argumentaci nenasytné multimediální lobby a jejich hlídacích psů, nebo možná pragmaticky akceptovala, že snahy o skutečnou svobodu internetu nemají šanci na úspěch. Jak smutné...

Zvláštní, že se zde tímto směrem nikdo nevyjádřil, mladá generace zřejmě tyto ideály starší generace už nesdílí, nebo akceptovala argumentaci nenasytné multimediální lobby a jejich hlídacích psů, nebo možná pragmaticky akceptovala, že snahy o skutečnou svobodu internetu nemají šanci na úspěch.
Spíš nechtějí, aby jim někdo nadával do zlodějů. Řekla bych, že většina (kromě zdejších hlasitých zastánců vybíračů výpalného z OSA) s vámi naprosto souhlasí.

Děkuji za podporu, která snad dává jistou naději, že původní ideály svobodného internetu, které by měly za všech okolností stát nad zájmy vlastníků práv k elektronické formě jejich vlastnictví, stále žijí.

Nevýhoda pamětníků je, že spoléhají na svou paměť, která je ovšem velmi nespolehlivá, takže si „pamatuje“ spoustu věcí, které se nikdy nestaly.

Záměrem „otců zakladatelů“ internetu nebyla absolutní svoboda sdílení čehokoli a kýmkoli. Záměrem zakladatelů „otců internetu“ bylo to, aby generálové nemuseli mít na stole 10 terminálů, do každé sítě jiný, ale aby mohli mít jeden terminál, přes který se dostanou do různých sítí.

Pokud myslíte pozdější „otce zakladatele“, kteří zakládali věci jako Usenet, Gopher, Web a další, to byli většinou velice chytří lidé, kteří věděli, že každá svoboda pro jednoho znamená omezení svobody pro jiné. Tudíž že jedna absolutní svoboda by znamenala absolutní nesvobodu v jiných oblastech.

Například kdybyste aplikoval tu vaši tezi, že cokoli se dostane na internet, má být zbaveno jakékoli ochrany, znamenalo by to velice rychlý zánik internetu (a jeho nahrazení něčím, kde by to vaše pravidlo neplatilo). Jako první by se stopnuly všechny finanční transakce, protože by nikdo nechtěl zveřejnit číslo své karty spolu se jménem, měsícem expirace a bezpečnostním kódem. Stejně tak nikdo nechce zveřejnit veškeré transakce na svém bankovním účtu ani přístupové údaje do elektronického bankovnictví. Následovala by stopka pro používání e-mailů a sociálních sítí, protože nikdo nechce, aby všechny jeho e-maily a komunikace na sociálních sítích byly veřejné. No a pak by šlo i všechno ostatní.

Budete jistě argumentovat tím, že takhle jste to nemyslel. Že když jste psal o „absolutní svobodě“, nemyslel jste zas až tak absolutní. Že když jste psal „jakýkoli obsah“, nemyslel jste doopravdy „jakýkoli“.

Naštěstí se internet vzdaluje od chiméry absolutní svobody (kterou chce jen hrstka lidí) a přibližuje se skutečné svobodě, kde jsou jednotlivé svobody vyvážené.

Mám pocit, že se, pánové, mýlíte oba. A možná i můj názor nebude zdaleka přesný.
Pokud si pamatuji, tak původní myšlenka Internetu byla opravdu propojení sítí - a bylo to dobré, tak to tak Pámbu nechal. Po opuštění armádních kasáren se vydal Internet do universitních kampusů a tam se přihodil počátek té svobodomyslnosti, neboť hlavním účelem bylo zjednodušovat přístup k informacím, zdrojům. Vznik webu má začátek na vědecké půdě - a opět šlo o zjednodušení přístupu k informacím.
Ale zároveň tak nějak platilo, že nemusí být všechno zadarmo. A právě tohle - mimo jiné - umožnilo přechod do veřejné, ba komerční sféry: vynořili se hráči, ochotní investovat do rozšíření Internetu s vidinou zisku z výběru mnoha malých částek. A uspěli.
To ale neznamená, že by Internet nebyl svobodný!
Svoboda totiž není ani anarchie, ani kolektivní vlastnictví!
To, že zpočátku bylo zdarma vše, souvisí mnohem spíše s tím, že majitelům práv obvykle nestál rodící se internet za pozornost - neuvědomovali si jeho potenciál.
Je to proto, že velké firmy (mediální domy, apod.) jsou stále zvyklé uvažovat v relativně velkých částkách a malých počtech. Fotografii prodají za stovky dolarů stovkám zákazníků. Film prodají za statisíce či miliony dolarů do několika kinodistribucí, několika televizím a několika půjčovnám. Pak ho na kazetách či DVD po desítkách dolarů prodají milionu zájemců.
A tady je ta hranice, která byla překročena až nedávno - streamingem.
Mezi prvními, kdo se bránil bezplatnému užívání vlastněných děl, byly fotobanky - už v devadesátých letech 20. století. Takže: ani ve svých (komerčních) začátcích nebyl Internet tak úplně svobodný...

To, že zpočátku bylo „zdarma vše“, bylo dané tím, že nebylo jak obsah zpoplatnit. A tak se prostě placený obsah na internet nedostal. Když začalo být možné za obsah na internetu platit, svoboda se zvětšila – najednou bylo možné na internetu vedle neplaceného obsahu zveřejňovat i ten placený.

Problém s nelegálním kopírováním autorských děl byl dávno před internetem. Internet to akorát ještě daleko více usnadnil.

Problém je, že spousta lidí má velmi pružné pojetí morálky a nevadí jim dělat věci, které poškozují někoho jiného. Aby to nedělali, potřebují nad sebou buď vymahatelný zákon, tj. reálnou hrozbu, že je někdo potrestá – a to v případě méně významného porušování autorského zákona neplatilo. Nebo potřebují vědět, že existuje výrazný konsensus společnosti, že tohle se nedělá – a i to v případě autorského práva chybělo.

Už v těch 90. letech byla možnost platit po internetu - nejjednodušší byly kreditní karty. Zabezpečení mizerné, ale osobně jsem platil kartou někdy před rokem 1999 (přesně to nedohledám, ale bylo to před šílenstvím Y2K). Fungovalo to hlavně proto, že ani banky nerozlišovaly "platby po internetu" a tak to prostě nebylo nijak blokované. Prostě jste obchodníkovi vyplnili číslo karty a on si strhnul požadovanou částku. Fungovalo to hlavně na důvěře.
Mimochodem: platil jsem takhle za rezervaci v hotelu a potvrzení mi přišlo - faxem.

Souhlasím, že hlavním úhelným kamenem je morálka a její vnímání, případně posun v jejím vnímání, celou společností.

Jsem zastáncem filozofického pohledu na naši digitální realitu (s dopady na naše fyzické životy), že svoboda dobrovolného sdílení dat na internetu by měla stát nad jakýmikoli jinými zákony a tedy i nad jakýmikoli snahami ji omezit. A to bez ohledu na jakékoli (opakuji a podtrhávám - jakékoli) konsekvence, které by to přineslo. Jsem přesvědčen, že veškeré obavy či nebezpečné situace by se buď ukázaly jako liché a přehnané nebo by byly vyřešeny logickými přirozenými zájmy a akcemi jednotlivých jednajících subjektů.

Všichni "autoři práv" by tuto realitu jednoduše museli akceptovat, byť by bylo přirozené, že by se jim nelíbila, protože by jim ubírala ze zisku (holt, to by se nedalo nic dělat, princip svobody netu by stál nad právy vlastníka práv). Zároveň nemám nejmenších pochyb že by "vlastníci" podnikali kroky k ochraně svého vlastnictví (kroky nenařízené právním řádem, dobrovolné kroky ve vlastním zájmu). Bylo by na každém subjektu, jaký by vymyslel způsob k ochraně svých dat, komu by svá data svěřil, a komu (třeba po negativních zkušenostech) ne.
Základní princip by ale byl za všech okolností neporušitelný - jakmile by se nějaká data dostala na internet a někdo by je dobrovolně nasdílel, nedalo by se nic dělat, takové jednání by bylo právně nepostižitelné, protože svoboda sdílení dat by byla morálně nadřazena zájmům vlastníků práv.

Nedovedete si takovou morálku představit? Já rozhodně ano. Je to jen úhel pohledu, jen definice toho, co jako společnost akceptujeme a co ne. Co je morálně nadřazeno, a co je podřízeno. Jaké principy (svoboda internetu?) chceme postavit na hodnotový piedestal naší společnosti, a jaké (zisky vlastníků práv z elektronického vlastnictví?) jim chceme podřídit.

Přesně takové byly svobodomyslné ideály mé generace, když jsme nelegálně pařili (z dnešního pohledu primitivní síťovou hru) Netwars v univerzitní síti, do toho se pokoušeli něco programovat v (z dnešního pohledu primitivním prostředí) Borland Pascalu a na pozadí nelegálně (z dnešního pohledu směšnou rychlostí) stahovali soubory s obrázky (z dnešního pohledu směšné velikosti) nahotinek ze světoznámých serverů (na které se mezi námi šířily přístupové údaje rychlostí blesku). A žádné výčitky jsme neměli, protože jsme věděli, že dané společnosti generují zisky jinak a jinde, a že jim to naše stahování a šíření dat mezi námi vlastně slouží jako velmi dobrá reklama s minimálními náklady, a že když se nám bude něco hodně líbit, koupíme si fyzický produkt.
Časopis.
Ne nahotinku... ;)

Nebo originální hudební CD.
Nebo originální nosič s hrou.
Nebo originální DVD (dnes BD) s filmem (i když, filmy se tehdy neřešily tolik jako dnes).

Osobně si nemyslím, že by v mnou popisované realitě svobodného internetu "vlastníci práv" nedokázali vydělat na svoji (velmi dobře finančně zajištěnou) existenci. Mají za sebou týmy inteligentních lidí, které si pro účely vymýšlení nápadů k maximalizaci zisku platí. Nemám nejmenších pochyb, že by si svůj způsob našli.

Mimochodem, nevšimli jste si, jaký nárůst zaznamenal např. prodej vinylů v posledních letech? Myslím, že spousta lidí, a to nejen v mém věku, se nabažila anonymního nic neříkajícího vlastnictví jedniček a nul na disku a začínají dobrovolně (a to prosím podtrhuji) kupovat fyzické nosiče těch audiovizuálních děl, které si to podle nich svou kvalitou zaslouží. Chtějí vlastnit originální fyzický produkt s artworkem a vším, co krásně zpracovaný fyzický nosič nabízí. A nakupují samozřejmě také proto, že chtějí svého oblíbeného umělce nebo studio (nebo developera SW) dobrovolně (všimněte si prosím toho slova, dobrovolně) podpořit, a podpořit také jeho/její/jejich další tvorbu. A přesně takto se dnes chovám i já... V poslední době jsem nakoupil tolik originálních CD svých minulých i současných oblíbených interpretů, že jsem tolik hudby neměl ani v době největšího pirátění a vypalování... Koupil jsem si originální 4K/UHD BD filmů, jejichž datové kopie jsem dávno měl stažené ve stejné kvalitě z internetu, a to jen proto, že jsem se rozhodl, že chci autory podpořit. Nic jiného mě k tomu nenutilo...

Čím jsou lidé starší, tím více se právě takto chovají. Bylo by chybou vidět vše optikou chudých studentů, kteří opravdu nemají dost peněz, aby si kupovali originální produkty, a pro které je právě sdílení dat jedinou možností, jak svůj kulturní rozvoj (hudba, filmy, e-knihy), ale i profesní rozvoj (SW) držet na vysoké, společností požadované, úrovni, a dávat do stejné rovnice na druhou stranu "chudáky vlastníky", které právě tito vše-sdílející studenti zruinují, protože si od vlastníků nic nekoupí. Oni by si nic nekoupili ani v té vaší regulované realitě, protože by na to pořád neměli, nic by se pro vlastníky práv nezměnilo.
Splácet svůj dluh tito mladí lidé začnou, o to se nemusíte bát. Začnou ale zcela dobrovolně, až začnou vydělávat a až začnou vnímat podporu "svých" dodavatelů obsahu jako to, co sami od sebe (a dobrovolně) chtějí dělat... A na to jednou přijde každý.

Ano, budu argumentovat, že jsem to takto nemyslel, a protože jste to sám napsal a je Vám to tedy jasné, tak budu také argumentovat, že zřejmě záměrně formujete svou odpověď tak, aby byly vykresleny potenciální, ale nereálné a ani nezamýšlené, absurdní situace, které můj názor účelově staví do bláhového světla, se záměrem, aby se diskuze posunula jiným směrem.
Trošku přeháním, ale kývám prstem a říkám "Vy, Vy, Vy!" :)

Na všechny absurdní situace, které jste popsal mohu uvést jediný argument, který říká vše a je každému jasný - ve svém komentáři píšu o svobodě (tedy možnosti) dobrovolně (a také beztrestně) sdílet jakýkoli obsah, který je na internetu dostupný a který daný subjekt uzná za vhodné sdílet.

To, že by nebyla sdílena data o platebních kartách by bylo zaručeno logikou věci, nikoli zákonem. Nikdo by s danou bankovní nebo kartovou institucí nespolupracoval, nebo u daného obchodníka nenakupoval, kdyby dobrovolně nabídnuli ke sdílení údaje o platebních kartách použitých jejich klienty/zákazníky. Svým jednáním by se totiž dobrovolně obchodně zničili, a to je nereálné. To stejné by platilo o jakýchkoli datech o finančních transakcích., stejně tak o přístupových kódech k internetovému bankovnictví. Žádný emailový provider by si nedovolil nabídnout dobrovolně ke sdílení emaily svých klientů, protože by jim nezbyl žádný klient.

Otázka hackingu, kdy by někdo taková data, pro většinu populace nezajímavá data, různým subjektům ukradnul a poté dobrovolně na internetu zveřejnil či nabídnul zdarma ke stažení, by se zkrátka musela akceptovat jako nevymýtitelná, odvrácená, nechtěná strana mince svobody na internetu, ze které se musí dané subjekty jedině poučit a podniknout nová, dostatečně robustní, opatření, aby jim zamezili (protože opět - jinak by ztratili klienty a tedy svůj byznys). Podotýkám, že stále píšu o situacích na základě dobrovolného jednání všech stran, na základě logiky fungování nabídky kvalitní služby pro kterou chci získat dostatek zákazníků, kteří bezpečnosti mé služby mají důvěřovat a jedině tak za ni budou ochotni platit. Tedy stále se pohybujeme v situaci bez jakékoli právní regulace, bez jakéhokoli zásahu státních institucí či trestně-právního postihu.

Jinými slovy, skutečně zastávám názor, že svoboda internetu by měla být nadřazená jakýmkoli negativním (nebo i pozitivním, zkrátka jakýmkoli) konsekvencím, které by tato absolutní svoboda na síti přinesla, a že veškeré bezpečnostní otázky by se vyřešily poptávkou a nabídkou po zabezpečení.

I dnes, když je podle Vás internet dobře regulován a tedy zřejmě i zabezpečen, se běžně kradou všechna elektronická data, která jste popsal. A regulace tomu nezabránila, a ani nikdy nezabrání. Je to vždy, tedy v mé neregulované realitě, a i ve Vaší regulované, jen otázka souboje technologií jedné či druhé strany, poptávky a nabídky. Jakákoli regulace a právní postihy jsou proto veskrze zbytečné (a drahé) (a neefektivní) klacky pod nohy něčemu, co stejně nelze regulovat a zastavit. A je to dobře, že to reálně nelze regulovat a zastavit.

Dobrovolné sdílení jakýchkoli dat na internetu by mělo být beztrestně umožněno... Tento základní postulát by měl být nadřazen jakýmkoli zájmům jakýchkoli subjektů. Veškerá bezpečnost by se měla řídit čistě na bázi poptávka jedné strany (obchodníků, institucí, atd...) je pokryta nabídkou druhé strany (vývojářů bezpečnostního SW).
Je to hodně o filozofii a morálce. Co společnost považuje za morální a co ne. Já stojím na straně těch, kteří by svobodu internetu nadřadili nade vše, protože v těchto ideálech jsem vyrůstal a stále si myslím, že jsou správné a reálně implementovatelné.

Jediné, co by mělo být v právním řádu ukotveno a proto regulováno, by mohlo znít nějak takto: "Dobrovolné sdílení jakýchkoli dat na internetu je právně nepostihnutelné a jeho beztrestnost je nadřazena jakýmkoli jiným právním předpisům."

To, že by nebyla sdílena data o platebních kartách by bylo zaručeno logikou věci, nikoli zákonem. Nikdo by s danou bankovní nebo kartovou institucí nespolupracoval, nebo u daného obchodníka nenakupoval, kdyby dobrovolně nabídnuli ke sdílení údaje o platebních kartách použitých jejich klienty/zákazníky. Svým jednáním by se totiž dobrovolně obchodně zničili, a to je nereálné.
Proč si myslíte, že byste zjistil, odkud ty údaje o platební kartě unikly?

Podotýkám, že stále píšu o situacích na základě dobrovolného jednání všech stran
Ne, nepíšete. Na tom, že vám autor díla zpřístupní své dílo za podmínky, že ho nebudete dál šířit, a vy ho přesto dál šíříte, není ze strany autora nic dobrovolného.

I dnes, když je podle Vás internet dobře regulován
Ne, není dobře regulován. To nás teprve čeká, teď se s regulací teprve pomalu začíná (a vznikají dobré i špatné regulace). Svobodný internet, kde se budete moci skutečně svobodně pohybovat a nebudete se muset bát, kde vás kdo poškodí, máme teprve před sebou. Byl takový v počátku, kdy na něm nebyli lumpové, protože pro ně nebyl zajímavý. Jenže dnes už je internet lumpů plný a vyhovuje mnohem více lumpům, než slušným lidem.

Já stojím na straně těch, kteří by svobodu internetu nadřadili nade vše, protože v těchto ideálech jsem vyrůstal a stále si myslím, že jsou správné a reálně implementovatelné.
Pro mne jsou to, co popisujete, „ideály kapesního zloděje“. Přičemž kapesním zlodějům obvykle nedochází, že kdyby jejich kapesní krádeže byly legální, vzápětí je o všechno oberou zloději, kteří jsou o patro až dvě nad nimi.

Predikce jedné z komentujících byla naprosto správná :D Ničeho jiného, než označení za zloděje, jsem se samozřejmě od právníka OSy nemohl dočkat :D
Diskuze s lidmi, jejichž vnímání žebříčku morálních hodnot je tak odlišné od toho našeho (v němž svoboda internetu má daleko větší hodnotu než vlastnictví čehokoli a zisk kohokoli), je naprosto zbytečná.
Morální paradigma je téměř nezměnitelné. Pan Jirsák, nikdy nepochopí, v čem by svoboda dobrovolného sdílení dat na internetu byla přínosná a proč by měla být nadřazena nad práva z vlastnictví, stejně jako já nikdy nepochopím jeho zatvrzelé obhajování regulace a restrikcí.
Jedině snad mi z toho vychází že je na tom osobně finančně zainteresován... ať už jako autor obsahu nebo jako zástupce hlídacích psů.
Inu, každý jsme nějaký a každý máme svou vlastní odpovědnost a morálku před sebou samým...
Po novém shlédnutí oblíbenosti mohu alespoň s uspokojením konstatovat, že názory pana Jirsáka v komunitě diskutujících moc oblíbené nejsou... ;)
Zaplaťpánbůh za to.

Smutné je především to, že někdo obhajuje "bezbřehou svobodu"... Ono opravdu *všeho* moc škodí. Nic jako absolutní svoboda neexistuje a existovat nemůže. Moje svoboda *vždy* končí tam, kde tvoje svoboda začíná.

To, co popisujete, není svoboda, ale anarchie internetu a je dobře, že se internet začíná regulovat a je snaha z původně anarchistického "divokého západu" či spíš nočního bronxu udělat alespoň částečně bezpečné prostředí, které se nebude zneužívat pro šíření dětské pornografie, distribuci drog či černý obchod s orgány politických vězňů nebo chudiny.

Krom toho, že ona původní představa "absolutní svobody" je jen důkazem toho, že člověk excelující v technických vědách často velmi významně zanedbal své vzdělání v humanitních a sociálních vědách, je potřeba ještě zmínit další podstatný prvek, který zcela ignorujete a který částečně ospravedlňuje "otce zakladatele" v otázce oné společensky zcestné představy absolutní svobody, a sice že pokud se bavíme o počátcích internetu, tak se bavíme o de facto akademické síti (ano, záměrně opomíjím úplně prvotní fázi vojenského ARPAnetu), ke které má přístup doslova pár vybraných vysokoškoláků. Udržet míru anarchie v prostředí vzdělaných a podobně smýšlejících lidí je podstatně jednodušší, než v současném komercionalizované síti, které vládne především vlastní zájem na zisku (ať už z reklamy nebo ze zneužívání cizí práce).

Svoboda znamená i určitou míru zodpovědnosti. Mám svobodu hlásat, co chci, ale pak se nesmím divit, když za to dostanu přes hubu.
Svoboda znamená, že mám možnost nakopírovat nějaké dílo (text, fotku, muziku, video...) na server a zpřístupnit je veřejnosti - ale to neznamená, že na to mám právo - a už vůbec neříká, že na přístup k takovému dílu někdo má nárok.
Když Guttenberg zdokonalil knihtisk do použitelné podoby, poněkud církvi narušil kšefty s opisováním a prodejem biblí - ale nikdo mu nezakazoval ty bible tisknout a prodávat. Jeho snem bylo, aby každý mohl mít doma svou bibli - a tiskl je od luxusních po vyloženě paperbacková vydání. (A nechal se oškubat, takže na tom vydělal někdo jiný.) Cena biblí klesla tak, že ji dnes můžete dostat i zadarmo. Tištěnou. Nebo na Internetu.
Nazrál čas, aby majitelé práv přehodnotili svůj přístup, stejně, jako ho církev přehodnotila u přepisování biblí. Jinak prostě přijdou o kšeft. Boj proti úložištím je na úrovni boje proti tiskárnám. Církev prohrála tehdy, zkostnatělé mediální domy prohrají dnes.
Ale stále platí, že svoboda neznamená, že výsledek musí být zadarmo a v luxusním provedení pro každého - to ani ty bible tenkrát nebyly.

Jedno heslo, které mám uložené v paměti už od počátků Internetu, zní zhruba takto: Free as in "free speech", not as in "free beer". ;o)

Odkazuji na své jiné komentáře/odpovědi, které mluví o tom, že základem všeho je vnímání morálky. Pokud bude vnímaní jednoho takové a druhého makové, je jasné, že se nedohodnou, protože morálka je tím nejdůležitějším principem, který řídí naše jednání, naše hodnoty, pohled na svět, tedy i na lidi a společnost kolem nás.
Buďte prosím bez obav, dva doktoráty z přírodních věd neznamenají, že člověk není (dobrovolně, a jsme zase u toho...) vzdělán i v jiných vědách ;)

Po četbě všech komentářů usilujících o regulaci internetu se vždy zamýšlím nad tím, jaké negativní zkušenosti formovaly lidi, kteří pak tyto (omezené, a zbytečně omezující) názory zatěžující celou společnost zastávají a přemýšlím, proč hledají důvody "proč to nejde", místo toho, aby se doopravdy a konstruktivně zamysleli a dokázali si v neregulované realitě představit mechanismy, které by jejich obavy rozptýlily.

A to je smutné. Stále stejně smutné jako v mém prvním komentáři...

Tady narazíte na rozdílné chápání morálky napříč zeměkoulí, protože Internet je vskutku globální médium.
A tak, jako se v našich končinách považuje za nemorální někoho sledovat, i když to dělá stát (tím spíš!), v Číně považují za nemorální nenechat se sledovat (a pokud by to stát nedělal, nestará se o občany!), zatímco třeba v Íránu je nemorální zveřejnit svou fotografii nebo jakkoliv zmínit duchovní vůdce.
Zatímco u nás je jednoznačně morální hlásat, že všichni jsou si rovni, bez ohledu na barvu pleti, sociální postavení či sexuální preference, v USA by to mohlo být považováno za bělošskou nadřazenost a přezíravost, nerespektování odlišnosti; v Indii by miliony lidí takový výrok považovali za odporující tradičnímu kastovnímu systému; v některých zemích by pouhá zmínka o sexuálních preferencích byla považována za silně nemorální, a v Rusku by si člověk koledoval o dlouholetý žalář za šíření homosexuality.
Ne, v takto názorově heterogenním prostředí je odvolávání se na morálku a vyšší svobody zcela neúčinné a zhola zbytečné.

Mně vždycky připadá silně podezřelé, když někdo vnímá morálku tak, že se s něčím arbitrárně zvoleným má zacházet speciálním způsobem – a úplnou náhodou je to zrovna ve prospěch dotyčného.

1.) Nepodložená dehonestace názorů druhých (kteří pak tyto omezené ... názory zatěžující celou společnost) je dost ubohá technika "diskuse". Zároveň je praktickou ukázkou toho, proč je regulace i v diskusi potřeba - obzvlášť v pseudoanonymním davovém prostředí se vždycky debata zvrhne, protože málokdo udrží svou morálku, aby nezneužíval nefér metody nebo své přednosti vůči druhému.

2.) Mnohem důležitější, než anarchie - absence moderátora diskuse, prospívá, když se člověk zamýšlí nejen nad negativními zkušenostmi, které formovaly lidi, ale také i pozitivními zkušenostmi. Stejně tak bych mohl zcela ignorovat pozitiva určité míry svobody sítí a jen hledat ty "negativní zkušenosti", které formovaly vaše "anarchistické" myšlení, jako třeba potřeba zajistit si prostor k šíření neobjektivních manipulativních bludů a beztrestnou manipulaci s druhými ve svůj prospěch.

3.) Když se chcete konstruktivně zamýšlet nad anarchizací internetu, proč se konstruktivně nezamýšlíte nad tím, že všude na světě fungují určité zákony, které je nezbytné dodržovat, všechny diskuse ve větším počtu diskutujících vždycky někdo moderuje a i v menším kolektivu je zvykem nebavit se s člověkem, který nedodržuje alespoň základy slušnosti. A že žádná lidská společnost nedokázala fungovat bez zavedení pravidel a postihů za jejich porušení.