Server Lupa.cz slaví 25. narozeniny. K výročí vám nabídneme sérii textů, podcastů a offline diskusí k dopadům AI na podobu internetu. Vše najdete na této speciální stránce.
Dost možná jste tu informaci, která nedávno proběhla médii, v záplavě jiných zpráv o umělé inteligenci nezachytili. Německý fotograf Boris Eldagsen vyhrál kategorii Creative Open letošního ročníku prestižní fotografické soutěže Sony World Photography Award 2023 se snímkem, který vytvořil s pomocí umělé inteligence.
Lehce tónovaný obraz zachycuje dvě ženy, možná vystrašenou matku skrývající částečně svou tvář a křečovitě držící se mladší z portrétovaných. Působivá fotografie nazvaná Pseudomnesia: The Electrician zároveň na první pohled evokuje náladou snímky ze třicátých až čtyřicátých let minulého století. Eldagsen ale zároveň po vyhlášení ceny oznámil, že tvůrcem není on, ale aplikace (v tomto případě Midjourney) využívající umělou inteligenci. On byl jen tím, kdo zadal příkaz. Cenu následně odmítl.
„Děkuji, že jste si vybrali můj snímek a udělali z toho historický okamžik, protože je to první snímek generovaný umělou inteligencí, který vyhrál v prestižní mezinárodní soutěži fotografie,“ napsal na svém webu.
Winner of the Creative Category in the Open competition at the Sony World Photography Awards 2023, Boris Eldagsen, refused his award revealing his entry photo to be AI-generated: https://t.co/Nz2Hq7Wx1N
— Amateur Photographer (@AP_Magazine) April 18, 2023
📷 Boris Eldagsen pic.twitter.com/KHRskUWqy8
„Kolik z vás vědělo nebo tušilo, že to byla AI?“ poznamenal a dodal, že chtěl vyvolat diskuzi o tom, co lze ještě považovat za fotografii. O pár dnů web doplnil s tím, že pro snímky vygenerované umělou inteligencí by se mohl hodit výraz promtografie, rozhodně nejde ale o fotografie. Detailně o tom psal například deník The Guardian.
Bez ohledu na to, jak výsledný obraz budeme nazývat, je dobré se zamyslet nad tím, jak generátory umělé inteligence změní (resp. už změnily) svět fotografie. Je ale fotografie skutečně mrtvá, jak se občas objevuje v některých debatách o dopadech AI?
Uklidním čtenáře hned na začátku – není a jen tak nebude, byť je jasné, že se fotografický svět kvůli (nebo naopak díky – záleží na tom, jak na věc nazíráte) umělé inteligenci změní.
Fotografie nikdy nezachycovala realitu
Ještě než se dostaneme k vysvětlení tohoto závěru, malá odbočka k tomu, zda vůbec ještě můžeme kvůli umělé inteligenci věřit pravdivosti fotografie. Na to je naopak odpověď velmi jednoduchá – nemůžeme. V tomto ohledu se ale vlastně nemění nic už desítky let. Přestože fotografie byla považována za něco, co zachycuje realitu, nikdy tomu tak vlastně nebylo.
Za prvé: výsledný snímek vždy zachycuje jen výřez určitého dění ovlivněný subjektivním cítěním a rozhodnutím fotografa. Týká se to i snímků, kdy si vyfotíte svým mobilem rozkvetlou květinu na louce.
Za druhé – a to je mnohem zásadnější: do výsledného snímku bylo možné zasahovat (a ostatně se tak i často dělo) i v minulosti. Technické možnosti sice byly omezenější než nyní, kdy má každý v počítači výkonný editor, případně nějakou aplikaci umožňující dodatečné zásahy, ale i s nimi šlo dělat dokonalá kouzla.
Jako úvodní fotografii jsme použili obraz vygenerovaný aplikací Midjourney, kdy jsme ji poprosili, aby vytvořila snímek s motivem matky a dvou dětí ve stylu známé fotografky Dorothey Lange. Ta ikonickou fotografii nazvanou Kočující matka vytvořila ve třicátých letech během mapování dopadů Velké hospodářské krize v USA.
Srovnání výřezu z historického snímku od Dorothey Lange s obrazem vytvořeným aplikací Midjourney.
Příkladů z minulosti je celá řada. Dostatečně známý je například příběh vyretušovaných hodinek ruského vojáka, který vztyčil 2. května 1945 sovětskou vlajku nad Reischtagem v Berlíně. Autor snímku Jevgenij Chalděj přiznal, že vojákovi vyretušoval hodinky na pravé ruce, protože dotyčný měl ještě další i na levé. Mělo se tak zakrýt, že voják zjevně hodinky někde ukradl jako válečnou kořist. A jen pro doplnění – i v případě data vzniku snímku jde o manipulaci, poprvé totiž vlajku nad Reichstagem sovětští vojáci vztyčili až o tři dny později. Tehdy ale žádný snímek nevznikl. Chalděj tedy celou záležitost z propagandistických důvodů o tři dny později zcela zinscenoval.
Z tuzemské „manipulační“ tvorby může sloužit jako příklad dodatečné přidání skandujícího davu, který vítal 21. března 1953 na Pražském hradě nově zvoleného prezidenta Antonína Zápotockého.
Další ukázky můžete najít například v poměrně dobře zpracovaném textu na anglické Wikipedii.
A ještě osobní drobná poznámka – autor tohoto textu si dobře vybavuje scénu ze svých vysokoškolských studií fotografie v 90. letech minulého století, kdy jeden ze spolužáků předložil na hodinách aktu snímek vytvořený s pomocí renderování a učitel, dnes již nežijící klasik české erotické fotografie, se rozplýval nad dokonalostí modelčina těla. Že jde o grafiku, nepoznal.
Skutečnost, že umělá inteligence možnosti manipulace s fotografickým obrazem mnohonásobně násobí, je už jen drobností. Tolik k pravdivosti fotografie.
Od nynějška je fotografie mrtvá! Anebo ne?
Ale zpět k dopadům na samotnou fotografii. Hned v úvodu této stati se nabízí využít, respektive parafrázovat citát, který údajně pronesl v roce 1840 (tedy nedlouho po zveřejnění objevu daguerrotypie) francouzský malíř Paul Daleroche, že „od nynějška je malířství mrtvé“.
To, že od publikování převratné novinky Louise Daguerra uběhlo již téměř 183 let a malířství stále žije, jasně dokládá, jak se Delaroche mýlil. A stejně tak proto není vhodné tvrdit, že kvůli umělé inteligenci je „od nynějška fotografie mrtvá“. Určité podrobnosti s dobou po zveřejnění daguerrotypie se současností tu nicméně jsou, a je proto vhodné se u nich zastavit, protože možná předjímají, co se bude dít i na poli fotografie.
FOTOGALERIE: Nahradila by umělá inteligence známé fotografy? Zkusili jsme to, zde je výsledek.
Na určitou skupinu malířů totiž skutečně daguerrotypie, resp. pozdější a mnohem rychlejší a jednodušší fotografické postupy dopad měly. Jednalo se o běžné portrétisty, o jejichž práci už nebyl takový zájem. Historik fotografie Pavel Scheufler k tomu ve své knize Galerie c. k. fotografů poznamenává, že dvě třetiny fotografů, kteří v padesátých letech 19. století provozovali fotografické ateliéry, byly původně malíři. O snížení počtu portrétujících píší i další autoři, byť někteří – například holandský historik Hans Rooseboom – uvádějí, že ten vliv nebyl tak výrazný, jak se dosud předpokládalo.
V Rooseboomově studii lze ale najít jinou tezi, která by se dala vztáhnout i na úvahy ohledně vlivu umělé inteligence na fotografii. Na přelomu 19. a 20. století totiž podle něj narostl počet zájemců o vážné portrétování – rozuměj malířské portrétování. Jinak řečeno, kvalitní malíři přežili bez ohledu na stále populárnější fotografování. Zájem o jejich služby naopak tehdy ještě vzrostl.
Je otázka, zda tomu tak částečně nebude i v případě vztahu AI a fotografování, byť se to nebude týkat zrovna portrétní fotografie. Lze očekávat, že například mnoho ilustračních fotografií, které si dnes lze stáhnout zdarma nebo za malý poplatek z různých fotobank, nahradí v blízké době snímky vytvořené umělou inteligencí. Ostatně už nyní některé fotobanky začínají postupně takové snímky nabízet, jak již loni napsal třeba magazín The Verge. Fotografové, kteří na takových záběrech (nebo i produktových nebo obecně reklamních fotografií) založili svůj byznys, se tak budou muset přeorientovat na něco jiného.
Stejně tak lze ale odhadovat, že po opadnutí nadšení, jak skvělá díla dokáže umělá inteligence (vytrénovaná na milionech jiných snímků od běžných autorů) vytvořit, si lidé uvědomí, že AI oko fotografa v řadě případů nenahradí. Stejně jako fotografie nenahradila ruku, která drží štětec. Nehledě na to, že řada malířů začala po roce 1839 využívat fotografii jako další svébytnou techniku, která obohatila jejich tvůrčí práci. Je zcela jisté, že k podobnému propojování dojde (resp. už dávno dochází) i v případě fotografie a umělé inteligence.
Fotografie má od roku 1839 za sebou řadu vln, které změnily její svět. Mezi ty přelomové lze řadit například větší rozšíření malých, a především levných fotopřístrojů na začátku 20. století, rozmach barevné fotografie díky všudypřítomným fotolabům v 70. a 80. letech minulého století nebo poslední výraznou vlnu související se stále lepšími mobilními telefony, díky kterým má každýv kapse miniaturní, leč poměrně výkonný fotopřístroj.
Další vlna související s umělou inteligencí se možná zdá ještě větší než ty příchozí, ale i tu fotografie přežije. Byť je jasné, že se v mnoha ohledech změní.
PS: Autor textu si je vědom, že nepostihl celou řadu dalších aspektů vlivu umělé inteligence na fotografii – například ty týkající se autorského práva či využívání generativních snímků pro následnou uměleckou tvorbu.
ČLÁNKY DO MAILU