Čárky a interpunkce obecně nemůže přebývat, protože pravidla pravopisu definují něco, co se nazývá vložená věta. V širším pojetí, vám se to líbit nemusí, lze do každé věty vkládat větu nijak nesouvisející s žádnou částí věty.
V ještě širším pojetí lze interpunkci podle způsobu užívání autorem považovat za náhradu řečnických značek, tudíž ji vlastně není ani dobré svazovat pravidly, protože původně šlo především o záznam mluvené řeči, nikoli o logické rozclěnění textu na věty hlavní a vedlejší.
Ted nevim jestli, jsem vas dobre pochopil. Ale ja, osobne si pamatuju ze i vlozena, veta ma sva pravidla pro interpunkci. A , spousta lidi, tato pravidla nezna. A chybne, pouzita interpunkce velmi casto rusi smysl, vety.
já jsem to pochopil tak, že pan Novák neumí česky :-)
pokud je do věty něco vloženo, pak buď nesmí přibýt čárka žádná nebo musí přibýt čárky dvě (před a za) - přibude-li jedna, je to chyba
k záznamu mluveného slova není určena tužka a papír (klávesnice a počítač), nýbrž diktafon...
pokud nejde o umělecký záměr, ale o věc charakteru informativního, měla by se psaná forma držet snahy zachytit myšlenku - což pravopisná pravidla kupodivu poněkud ulehčují - a nikoliv zachytit veškeré nedostatky a vady řeči mluvčího ...
Kavole, to ses asi spletl, že? Samozřejmě jsou případy, kdy obě čárky ohraničují vložený text (a stejně tak tam nemusejí být), ale také je spousta případů (ne-li většina), kdy tam čárky dáš z obou stran - například vedlejší věta mezi dvěma větami hlavními. To bychom pak nesměli rozlišovat přístavek, přívlastek (volný, těsný, postupně se rozvíjející, několikanásobný), vedlejší větu, oslovení, samostatný větný člen a další. Já vím, studuji už nějakým rokem češtinu na MU, ale alespoň tomu trochu rozumím.