Státní úřady si během posledních šesti let osvojily instrument blokování přístupu k webovým stránkám jako svůj standardní nástroj boje proti obsahu, který rozličné instituce považují za škodlivý. Bohužel tak učinily po svém, čistě resortně a bez ohledu na náklady a nejistotu, kterou to přináší povinným osobám – internetovým poskytovatelům.
V roce 2016 organizace sdružené v iniciativě Přichází cenzor, včetně naší tehdy čerstvě narozené asociace, upozorňovaly na nebezpečí a limity návrhu na blokování webů provozující hazardní hry bez řádné registrace. Diskuse byla tenkrát často velmi emotivní, ale zákonodárce si prosadil svou a Ústavní soud konstatoval, že zákon je v mezích ústavního pořádku České republiky.
Operátoři byli rádi, že zákonodárce v průběhu přijímání normy částečně akceptoval argumenty zejména technického rázu – pochopil, že filtrovat obsah internetu opravdu nedokážeme, a nastavil takové podmínky pro blokování obsahu, které jsou poskytovatelé služeb elektronických komunikací schopni se stávajícími infrastrukturálními prostředky zabezpečit. Byť s výhradou před závorkou, že blokování ze strany podnikatelů v elektronických komunikacích nikdy nemůže být svou povahou zcela efektivní a dá se obejít. Zákon nelegální herny skutečně potlačil, ale jinou svou větou – znemožnil platby a výplaty peněz. O tom jindy…
Jak blokovat Sputnik
Požadavky státu na blokování obsahu poskytovateli služeb elektronických komunikací však z různých důvodů narůstají. Ať už se jedná o zákonné oprávnění Státního ústavu pro kontrolu léčiv, nebo nově přílepkem k novele zákona o ekologickém zemědělství řešené oprávnění pro Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci.
K národním požadavkům přibývají také požadavky Evropské unie a komunitárního práva. Připravují se také další zákonné normy, ať už v oblasti autorského práva, nebo odstraňování teroristického obsahu online, které přichází s dalšími požadavky na blokování.
Příkladem – jedním z nejhorších zadání je v sankčním nařízení Rady 2022/350 – blokujte vysílání RussiaToday a Sputnik. Z rukověti EK: „Otázka: Pokrývá zákaz také šíření obsahu jinými prostředky, jako jsou např. webové stránky? Odpověď: Ano. Pojem by měl být vykládán jako přenos, šíření nebo distribuce jakéhokoliv typu obsahu v nejširším možném významu (dlouhá videa, krátké výňatky videí, zprávy, rádio apod.)“.
No to je báječné sdělení, jenomže žádný poskytovatel přístupu k síti NEDOKÁŽE zablokovat obsah, dokáže blokovat pouze zdroj obsahu, URL adresu.
Jeden seznam
Pro uživatele budiž dobrá zpráva, že je jeho obsah při přenosu sítí nečitelný i se základními zabezpečenými protokoly přenosu, které jsou nastavené defaultně v moderních aplikacích v celé Síti.
Bohužel s nárůstem počtu úřadů „s právem blokovat“ narůstá i počet seznamů a nepřehlednost, ve které musí operátoři sledovat ne vždy uživatelsky příjemné státní weby jednotlivých institucí, hledat „blokační seznamy“ a udržovat je aktuální. Vždyť Ministerstvo financí v roce 2016 slíbilo elektronicky čitelný seznam a vydalo PDF (…). No, poradili jsme si.
Jsem rád, že se podařilo časem prosadit, že „strojově čitelný seznam“ už není pro úřady sprosté slovo. Myslím si ale, že pokud má stát a v poslední době také přímo Unie rostoucí nároky na blokování obsahu, bude muset přijít s koncepčním přístupem. Koho by napadlo listovat stránkami ministerstva pro zemědělce, jestli nemáme jako operátoři blokovat na našich DNS nabídku geneticky mutované kukuřice?
Navrhujeme státu, aby zřídil jeden aktuální seznam, kde budou úřady publikovat své požadavky na blokaci. Dnes k vytvoření takového seznamu nemá žádný úřad zákonné zmocnění. Musíme počkat, až se Pán Bůh ustrne, motyka vystřelí a podaří se nám s pomocí odpovědných orgánů či osvíceného zákonodárce, v rámci některé z projednávaných novel, tento seznam prosadit. Výbor nezávislého IT průmyslu a sdružení NIX.CZ tento požadavek vznesl a věřím, že se ho podaří prosadit.
Do té doby musíme být rádi za souhrnnou informační webovou stránku Českého telekomunikačního úřadu, která shrnuje nejen problematiku síťové neutrality, ale i obsahuje přehled „blokačních“ zákonů pro základní orientaci. Díky za to. Asi všichni cítíme, že na moderní státní správu je to málo. Alespoň vidíte, co také musí operátor s vlastní sítí řešit.
ČLÁNKY DO MAILU