Od Vánoc do konce roku se plánuji válet a číst. To sice ve volném čase aplikuji většinu roku, ale teď to bude víc intenzivní. Pokud to máte podobně, připravil jsem shrnutí několika knih, které vyšly v letošním roce a které mají blízko k tématům, o nichž průběžně na Lupě píšeme.
Ve výčtu nejsou žádné náročné technické papery a odborné publikace. Zaměřil jsem se spíše na odpočinek, všeobecnější rozhled, big picture a zábavu. Jsou v tom nějaké ty čipy, kvantové počítače, německé trápení, videohry a české sci-fi. Na mnoho věcí jsem určitě zapomněl, protože si nevedu čtenářský deník a většinou kupuji papírové verze, které pak rozdám (můžete sledovat knihobudku na Strossmayerově náměstí v Praze, tu zásobuji pravidelně).
Čipové války – Chris Miller
Z této publikace (v originále Chip War) se během krátké doby stala legenda. Kniha vyšla v době, kdy svět řešil covidové problémy s přetrhanými dodavatelskými řetězci a nedostatek čipů všeho druhu, což zastavovalo výrobu (včetně třeba Škody Auto) a způsobovalo řadu dalších bolehlavů. Začal se hlásat konec globalizace tak, jak ji známe, a razit nearshoring výrobních kapacit – za cenu obrovských vládních subvencí, protože byznys kolem čipů dávno není volný trh, ale strategická a geopolitická věc. Výsledky známe, jsou tady různé chips acty nebo chystaná investice přes 40 miliard to továrny Onsemi v Rožnově pod Radhoštěm.
Chris Miller svou knihu vydal v ideální době, kdy mnoha politikům, byrokratům, ekonomům a dalším lidem pomohl v orientaci v oboru, který najednou byl číslo jedna a všude ho bylo plno. USA zároveň rozjely polovodičové sankce vůči Číně, což je také velice zamotaný systém zahrnující celosvětové dodavatelské řetězce.
Čipové války, které letos vyšly v češtině, vysvětlují, proč je toto téma tak důležité a citlivé. Nejde o nejdetailnější technické čtení, ale důležité milníky jsou vysvětleny v souvislostech. A to od vynálezu tranzistoru až po nedávnou minulost. Zajímavý je třeba vznik ASML nebo japonsko-americké čipové třenice v minulosti, které se podobají současné situaci s Čínou. Kdo ještě nečetl a chce mít základní přehled, jsou Čipové války: Boj o nejdůležitější technologii na světě skvělá vstupní brána.
The Nvidia Way: Jensen Huang and the Making of a Tech Giant – Tae Kim
Jedním z vítězů probíhající (možná) revoluce v umělé inteligenci je americká společnost Nvidia. Ta se díky nástupu OpenAI a spol. stala nejhodnotnější firmou planety, protože dodává velmi drahé a výkonné čipy pro strojové učení a inferenci. Nvidia dominuje trhu, a to i díky softwarovému stacku kolem v čele s nástrojem CUDA. A zatím to nevypadá, že by se situace měla změnit.
Zatímco většina společností jméno Nvidia donedávno skoro neznala, hráči her a fanoušci počítačů se s ní samozřejmě setkávají už dlouho. Nvidia dlouhá léta navrhuje grafické čipy, kde rovněž jasně vládne trhu. Nvidia se nicméně do expanze kolem AI držela na určité příjmové hladině a nešlo o všeobecného miláčka.
Nedávno vydaná kniha The Nvidia Way popisuje, jak vůbec tato společnost vznikla a co je zač její zakladatel a výkonný ředitel Jensen Huang. Ten už nějakou dobu tvrdí, že vizi kolem AI a potřebných čipů měl dlouho a jen čekal, až se to celé rozjede. Nový titul vám dá nahlédnout do pozadí.
Huang je dnes celebrita. Má americké občanství a tchajwanský původ. Stejně jako Lisa Su, výkonná ředitelka AMD, která tohoto dříve krachujícícho rádoby konkurenta Intelu a Nvidie zachránila. Zatímco v procesorech už AMD dělá lepší produkty než Intel, u AI čipů se zatím snaží. Problémem není samotný hardware, kde má AMD co nabídnout, jako spíše již zmiňovaný software a s tím spojená Huangova dlouholetá konzistence.
Focus: The ASML Way – Marc Hijink
Nizozemský podnik ASML je další dominantou polovodičového průmyslu a v podstatě jedinou skutečně klíčovou evropskou firmou v oboru. Jako jediná na světě produkuje stroje na výrobu nejpokročilejších čipů na světě (EUV litografie). Jeden vyjde na asi 380 milionů dolarů a má obrovské množství součástek a subdodavatelů, včetně přerovské Meopty.
ASML je i proto uprostřed technologicko-obchodní války mezi USA a Čínou. Firma sice sídlí v Evropě, ale základy technologie EUV litografie pochází z USA. Kniha popisuje, jak je to možné (základ si lze přečíst v Čipových válkách).
EUV je kromě jiného jedním z důvodů, proč se dnes dříve dominantní Intel plácá ve ztrátách a existenčních problémech. Tehdejší vedení sice mělo EUV v rukou, ale odmítlo do něj jít, protože to bylo riskantní a drahé. To skutečně bylo, ale staré technologie nelze ždímat navždy, i tyto marže jednou spadnou. Místo toho je zde ASML, od kterého majoritně EUV odebírá tchajwanské TSMC.
Příběh ASML je zároveň pěkným příběhem technologického megacentra kolem Eindhovenu postaveného na pozůstatcích dříve velkého elektronického jména Philips, stejně jako třeba NXP Semiconductors. Otázkou je, zda Evropa dokáže něco takového vytvořit i nyní.
Kaput: The End of the German Miracle – Wolfgang Münchau
Německo letos začalo sklízet plody politických rozhodnutí minulých let. Ekonomika se propadá do velkých problémů a Česko může doufat, že se ve velké míře nesveze také. Propouštění už se rozjelo, počítá se s dalším a německý průmysl upadá a utíká do Číny. Energetika na tom po vypnutí jádra není nejlépe a migrace způsobuje nemalé pnutí ve společnosti. Problémů je ještě více, což ve své novince shrnuje bývalý hlavní evropský komentátor Financial Times Wolfgang Münchau.
Münchau není vůbec hodný. Německo kritizuje i kvůli promeškaným strukturálním reformám (máváme do Česka), přílišné energetické závislosti na Rusku, závislosti exportu na Číně nebo kvůli absolutně podceněné digitalizaci. Asi nejsem sám, kdo si po návratu od sousedů více cení našich operátorů (nebo rozvojových kritérií definovaných ČTÚ při aukci). Münchau poukazuje třeba na to, že se Německu nedaří vyvíjet nová éra automobilů i kvůli absenci a nekvalitě digitální infrastruktury včetně optiky.
Zajímavá je také kritika migrační politiky. Zatímco nepříliš kvalifikovaná a levná pracovní síla se do Německa může dostat poměrně lehce, vědci a další odborníci to mají mnohem složitější, protože naráží na německou byrokracii, nižší platy než jinde na Západě a podobně. Místo toho tak míří do Švýcarska nebo USA.
Münchau je možná trochu doomsayer. Když z našeho pohledu vidíme například německé investice do polovodičového průmyslu, kvantových počítačů a tak dále, moc kritizovat nemůžeme. Nelze ale polemizovat s tím, že sousedé teď tápají a cesta ven nebude jednoduchá.
Velká část viny za současnou situaci se dává bývalé dlouholeté kancléřce Angele Merkel. Té teď shodou okolností také vyšla kniha. V češtině se jmenuje Svoboda, dal jsem za ni myslím sedm stovek a nebyly to dobře utracené peníze. V memoárech nejsou žádné kloudné drby ze zákulisí, vše je takové merkelovsky strohé a žádné sebereflexe, třeba kolem vypnutí jádra, se nedočkáte. Nebrat, byť marketing v metru tvrdí, že jsou to memoáry desetiletí.
Kvantová revoluce: Jak kvantové počítače změní svět – Michio Kaku
Michio Kaku je jedním ze zakladatelů teorie superstrun a kromě toho je popularizátorem vědy. Ty mnoho hardcore vědců a techniků moc nemusí, protože při popularizaci nutně dochází ke zjednodušování, což známe i z novinářské profese. Nicméně popularizace je nutná a žádaná. Běžný člověk chce třeba vědět, proč před pár dny bylo takové haló kolem nového kvantového procesoru a co to vlastně znamená, a zároveň k tomu nechce studovat kvantovou fyziku.
Pro tyto zájemce je zde povedený titul Kvantová revoluce. Kaku v něm popisuje princip kvantových počítačů, rozebírá různé druhy kvantových bitů (qubitů), a hlavně se zaměřuje na možné budoucí nasazení v praxi a na revoluční změny, jaké kvantové stroje přinesou: léky na rakovinu, dlouhověkost, novou éru umělé inteligence, průzkum vesmíru a tak dále. To vše díky tomu, že nebudeme počítat jen na křemíkových tranzistorech, ale přímo na atomech.
Nicméně kdo pravidelně čte náš seriál Qubity a další články z oboru, jistě tuší, že tyto změny nepřijdou jen tak. Mimochodem, první kvantový počítač se chystá i do Česka.
Syndikát – Leoš Kyša
Bruntálský přízrak Leoš Kyša, který se jako jeden z mála tuzemských spisovatelů dokáže tímto řemeslem živit, většinou píše pod pseudonymem František Kotleta. Já mám osobně z „kotletovin“ nejraději (snad) prozatím dvoudílnou sérii Underground z kyberpunkové Prahy, o níž jsme před časem na Lupě s Františkem vedli rozhovor. Mnoho čtenářů ale preferuje spíše jeho postapo Spad.
Úspěšnou značkou se každopádně stává i samotný Kyša, který loni vydal vychvalovaný Sudetenland popisující alternativní historii počátku devadesátých let, kdy v Česku neproběhl odsun Němců.
Letos se jméno Kyša objevuje na přebalu knihy znovu. Jde o dílo Syndikát, kterému už několik měsíců před vydáním předcházela tajemná kampaň ve stylu, že toto není sci-fi, ale blízká realita. Nechci příliš spoilovat, ale řekněme, že se Kyšovi rychle podařilo zareagovat na nedávný boom umělé inteligence, respektive velkých jazykových modelů a nástrojů typu ChatGPT, Dall-E, Sora a podobně.
Děj z Prahy blízké budoucnosti vyprávěný z pohledu programátora zahrnuje témata jako personální AI jménem Karel (velmi připomíná film Her), startupy, drony, smíchovský technologický coworking, a dokonce Číňany. Těm a jejich technologiím se hodně věnuji, a možná proto mi Leoš Kyša psal, zda nechci výtisk na recenzi, že se mi téma publikace bude líbit. Líbilo a kniha se jako vždy četla svižně a zábavně. A teď prosím ten další Underground.
X-Tal – Jakub Hussar
Jakub Hussar je muž mnoha profesí. Věnuje se režii, produkování, vyučování, politickému marketingu a kampaním (potetovaný prezidentský kandidát Vladimír Franz a poté Pavel Fischer) nebo tvorbě her. Stvořil online karetní titul Coraabia ze specifického a poměrně brutálního sci-fi světa, který později přetavil do dvou naprosto skvělých knih 0 Tu. Ty vyšly v roce 2021 a součástí byl i atmosférický soundtrack pro poslech při čtení.
Na 0 Tu navazuje novinka X-Tal, opět vyvedená v krásném grafickém zpracování. Celá Hussarova sága se, zjednodušeně řečeno, věnuje putování jisté civilizace na vzdálený svět, který chce kolonizovat. Není to záležitost na dva tři roky, takže se na gigantické vesmírné lodi stane mnoho příhod. Vyprávění je velice podobné zápiskům Egypťana Sinuheta. Hidden gem nejenom v rámci české sci-fi.
Život v počítačových hrách – Sid Meier
Nakladatelství Host se začalo více věnovat publikování knih z oblasti videoher. Vyrostly první generace, které virtuální zábavu neberou jako něco divného, a pro tu mladou už je to zcela běžná věc. Do nakladatelství se zároveň dostávají nové tváře, které jdou poptávce a změnám naproti. Výsledkem je i přeložená kniha pamětí Sida Meiera, legendárního tvůrce Civilizace.
Meier se více než detailům ze svého života věnuje hrám a tomu, jak přemýšlel či přemýšlí nad jejich designem. Osobnější záznamy nicméně nechybí, takže se lze dozvědět i něco kolem zákulisí MicroProse, začátcích na vývoji leteckých simulátorů nebo Firaxis Games. Hlavní poznatek je, že Meier chtěl hlavně dělat hry a byznys šel spíše kolem něj. Skromně také popisuje, jak se ze jména Sid Meier stala značka přilepená k samotným hrám, i když na některých nedělal. Meier je ve svých 70 letech stále aktivní.
Play Nice: The Rise, Fall, and Future Of Blizzard Entertainment – Jason Schreier
Jason Schreier je zřejmě nejznámější jméno v žurnalistice kolem her. Ono to není zase tak těžké, většina psavců kolem videoher se totiž věnuje recenzím, přepisování novinek a podobně a investigativců, kteří by si špinili ruce v terénu nebo se v rozhovorech ptali na něco jiného, než kolik ve hře bude zbraní, je velmi málo.
Schreier, běžně píšící pro Bloomberg, se věnuje různým kauzám spojeným například s nedávným masivním propouštěním v celém průmyslu, zpackaným vývojům, crunchování, sexuálním aférám v rámci herních studií a podobně. Na můj vkus někdy svůj přístup „chudáci vývojáři musí v kapitalismu na konci vývoje makat přesčasy, aby stihli dodělat hru a vydělali si na živobytí, a za všechno mohou zlé korporace a jejich šéfové jezdící v lambu“ přehání, ale pořád je jeho práce přínosná.
Schreierova novinka Play Nice se naštěstí vyhýbá podobné zaujatosti a tlačení určitého pohledu na svět a autor popisuje věci tak, jak se děly, a z pohledu více aktérů. Titul se věnuje vzestupu a pádu studia Blizzard, tvůrců Diabla, StarCraftu, Overwatche nebo World of Warcraftu. Jde o jednu z nejúspěšnějších firem v historii oboru, kterou fanoušci dlouho milovali. Dnes je to pod Activisionem jinak (uvidíme, co s tím udělá nový majitel Microsoft). Play Nice ukazuje, jak zapeklitý vývoj kolem legendárních her byl a co se na pozadí dělo za kauzy. Jsou tam i drogy a takové ty věci.
Celkově jde o povedené vyprávění nejenom pro fanoušky Blizzardu, je to i zajímavá lekce z byznysu a softwarového vývoje. Ostatně stejně jako Schreierova předchozí díla Press Reset a Blood, Sweat, and Pixels.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU