Divil/a byste se kolik vět, psaných bezprostředně za sebou, může dávat několi různých, naprosto odlišných, významů. Stačí představit si jinde čárku, nebo konec věty (tečku). Dříve nebo později si něčeho takového všimnete.
Dále mi vysvětlete jak je možné, že někdo si je schopen poslat deset SMS zpráv při domlouvání se na setkání, ale když se ho pak na cokoli týkající tohoto setkání zeptáte, tak nezná vůbec žádná fakta. Často ani kde, kdy a s kým se má setkat.
"Dále mi vysvětlete jak je možné, že někdo si je schopen poslat deset SMS zpráv při domlouvání se na setkání, ale když se ho pak na cokoli týkající tohoto setkání zeptáte, tak nezná vůbec žádná fakta. Často ani kde, kdy a s kým se má setkat."
Tento jev se jeste vyrazne zhorsuje pouzitim hlasove komunikace.
Čím je určena hodnota psaných informací?
Není to tím že máte menší zájem o ty informace samotné?
Není těch informací příliš a nedělá vám problém vyfiltrovat ty pro vás relevantní - není příliš "spamu" ? :)
Autor glosy se pozastavuje nad tím, že mladí dávají přednost SMS-kám (znakové zprávě) před hovorem (mluveným slovem), protože napsat vzkaz jim přijde rychlejší a jednodušší.
Myslím, že to bude jako s mladými lidmi u nás. Bude to vzkaz bez velkých a malých znaků, bez ukončených vět, zato plný čehosi jako zkratky a smajlíky. Každý z nich, kdo si tuto zprávu přečte, jí zaručeně porozumí jinak. Pokud jí někdo neporozumí vůbec, stejně to nedá najevo. Rozhodně to nepřizná, není důvod, stejně spolu o sporných tématech a nedorozuměních nediskutují…
P.S.
To jsem vůbec nezmínil, pravděpodobně celosvětově stále více rozšířený problém, porozumět psanému textu.
Tak to je poprvé co slyším/čtu, že někdo má takové problémy s mluveným slovem.
Tím ale nechci říci, že neuznávám že na rozhovor nemusí člověk mít vždy čas, náladu, myšlenky. Také bych si nikdy nedovolil kdekoho večer, či v jinou nevhodnou dobu, obtěžovat zbytečným telefonátem. (A to ani netušíte jaké je pro mne utrpení psát SMS-ky).
Pokud to jde, vždy dám kvůli rychlosti přednost mluvenému slovu. I u věcí, jako jsou například nabídky služeb či smlouvy, trvám na tom že mi dotyčný musí ústně nastínit o co jde a zodpovědět mé dotazy. Teprve v případě u mne trvajícího zájmu jsem ochoten pustit se do několika hodinového studování psaných informací či smlouvy.
Lidé kteří umí psaný text zpracovat a informaci hodnotně předat dál jsou ale čím dál vzácnější. Příjde mi, že i hodnota psaných informací nestojí v poslední době za nic... Asi stárnu.