Komplikace tam zanáší především to, že jsou práva k řádně zakoupenému obsahu jakýmkoliv zůsobem omezována. Když si koupím, řekněme, cihlu, svetr nebo litr mlíka, taky mi k nim nikdo žádné licenční ujednání nevnucuje. Zaplatils a dělej si s tím, co uznáš za vhodné. Ano, cihla je formálně určena ke stavbě domu, ale ty s ní třeba roztloukej ořechy. Ze svetru si klidně uvaž turban, jestli máš touhu, a v tom mlíku se můžeš vykoupat. Zaplatils a je to tvoje věc, co s tím budeš dělat.
Všichni to dokáží pochopit a přijmout jako danost, že když za něco dostanu zaplaceno, tak už to není moje. Jenom komediantská šmíra si kdovíproč myslí, že je něco extra. Že může zboží prodat a zároveň si je ponechat. Dočista jako koňští handlíři, kteří prodávají jednoho koně pořád dokola, protože ten kůň je cvičený a kupujícímu vždycky po transakci uteče.
Podstatný rozdíl je v tom, že když se na to těm koňským handlířům přišlo, končívali na šibenici. :P
Tohle je ale naprosta kravina. Ja si nekupuju NOSIC, ale tu pisnicku/dilo na nem!! A je neprijatelene, abych byl nejak omezen v pouziti daneho dila!! To proste neexistuje!! Tim spis, kdyz tady za jakekoliv medium platime poplatek, ktery jde prave jako satisfakce toho, ze mam pravo si takove dilo zpracovat a prehrat kde chci.
To je jako by jste si koupil potravinu, ale mohl si z ni uvarit jen jedno dane jidlo. Je to uplne stejne absurdni.
Mimo to, že mi celkově přijde absurdní, aby se svět choval tak komplikovaně a člověk potřeboval hodiny studia právních dokumentů jenom na to, aby rozhodl, co s CDčkem, které si koupil, vlastně smí udělat, jsou tu i zásadní problémy.
Kdybyste striktně určil, že jakékoliv vytvoření kopie není legální, nemužete například to CDčko ani přehrát, protože při tomto aktu vzniká uvnitř přehrávacího mechanismu hned několik kopií dat v různých formátech, navíc v různých přehrávačích trochu jiným způsobem.
Taktéž jsem přesvědčen, že právo by mělo formalizovat to, jakým způsobem se k sobě chovají, a nikoliv vymýšlet formální konstrukce a pak lidi nutit k tomu, aby se chovali podle nich. A pořizování kopií pro osobní potřebu je v našem světě většinou lidí považováno za správné, takže je divné snažit se zákonem postulovat opak.
Navíc mám podezření, že samotným autorům o kopírování pro osobní potřebu vůbec nejde a problém z něj vytváří pouze dobře placení "přesouvači krabic", kteří vidí další příležitost, jak trhnout o groš víc.
No otázka jestli to už nechtějí vztáhnout na ten akt vytvoření kopie. Pak Vám cloud třeba u Vladimíra P. nepomůže.
Koupím si originální vinyl s hudbou , ale do svého MP3 přehrávače si to nemohu nagrabovat protože by se jednalo o vytvoření kopie... ...byď tu desku jsem si koupit. To je absurdní.
Jinak bych očekával bych, že na hranicích budou prudit za mp3 přehrávače a mobily. Nezapomeňme žev v Británii mají i operátoři práva vám zakázat ICQ přes mobil...
On je taky trochu problém v tom, že prodejci se tváří, že prodávají hudbu, video, eknihy a pod a podmínky použití jsou schované někde hluboko v podmínkách místo aby přímo v popisu zboží bylo na férovku napsáno, že předmětem prodeje je možnost užití jednou osobou třeba na jednom konkrétním zařízení.
Ono z principu kupující ani nemá jak zjistit legálnost zdroje. Dokonce ani když koupíte dílo přímo od autora nevíte, zda autor neprodal exkluzivní práva prodeje někomu jinému. To by vyžadovalo právně závazný centrální registr autorských děl s uvedením toho, kdo má k čemu jaká práva. A veškeré prodeje by se realizovaly prostřednictvím toho registru. Já třeba kdysi kupoval nějaké nahrávky přímo od autora a kdyby na mě vystartoval nějaký vlastník, který mezitím koupil distribuční práva, že to nemám od něj. Jak dokážu, že jsem si skladbu A legálně koupil od B který v tu dobu práva na prodej měl. Nakonec se lidi budou muset vrátit k fyzickým nosičům, což je nespíš cíl velkých vlastníků práv.
Žádná komplikace není (kdyby nebylo právnických ....ů).
Stačí se řídit tím, že zveřejnění cizího díla k němuž nemám práva není legální.
Zabývat se tím, jak jsem dílo získal je nesmysl. Abych já jako občan mající někde ntou kopii nějaké audio/video nahrávky musel dokazovat, jestli jsem získal kopii z gramodesky, nebo magnetofonového pásku a jestli jsem ji pořídil dnes, nebo předevčírem, když ještě zákon neplatil je absolutně dementní zhůvěřilost, která může napadnout jen právníka zcela odtrženého od reality.
Zákon, který dělá prakticky zločince z každého nestojí za dodržování a měl by být masově bojkotován (nejenom, že bude nevynutitelný), ale obravdu by měl být aktivně bojkotován a porušován, dokud nedojde k nápravě.
Pokud tohle celé není hoax, tak zákon, který mi zakazuje pořídit kopii např. ze zvukové nahrávky, jejíž způsob vzniku nemusím znát a podmínky zveřejnění už vůbec ne (kolikrát neznám ani autora - bez legrace, nezajímá mne to), prakticky nelze dodržovat i kdybych se snažil. Jakože se snažit odmítám.
Dočasné technické kopie jsou přesně věc, která je v detailech naprosto pochybná. Pokud si přehrávač nejprve obsah celého CD zkopíruje na disk, aby v něm uměl rychle skákat, je to dočasná kopie? A pokud si tu kopii zapamatuje, aby při příštím vložení CD nemusel znovu všechno číst? A pokud to pak bude ochoten přehrát i bez fyzicky přítomného CD?
Minimálně první dva případy jsou z pohledu vnějšího pozorovatele naprosto identické a třetí velmi podobný, ale sotva podáte rozumnou definici dočasné technické kopie, pod kterou by první dva případy spadaly a ten třetí ne.
Dávat lidem volnost v tom, jak si nastaví smluvní vztahy, je chvályhodné, ale pokud se to přežene, svět začne být neúnosně komplikovaný. Nebo snad u veškerého softwaru, který používáte, přesně víte, co s ním můžete dělat a které z podmínek, které si autor klade, jsou právně relevantní?
Celé by to dávalo smysl, pokud by se jednalo o podmínky, které si spolu smluvní strany svobodně vyjednaly. Typicky je pravdou přesný opak: jsou to smlouvy uzavírané adhezním způsobem, ve kterých si ta silnější strana diktuje podmínky tak, aby všechno mohla a za nic neručila. V jiných oblastech jsme se už naučili, že smlouvy tohoto druhu je rozumné regulovat zákonem, takže je logické chtít podobnou regulaci i zde.
> Pro software výjimka užití pro osobní potřebu neplatí a nikdo s tím problém nemá.
Ale ma. Co treba Javascript na webu? Pokud navstivim webovou stranku, jake jsou podminky uziti javascriptoveho kodu? A co kdyz autor te webove stranky javascript nekde zkopiroval a tedy jsem ja jako uzivatel tedy nelegalne stahnul? Nevedomost a dobra vira me sice uchrani pred trestnepravnim postihem, ale asi uz ne pred obcanskopravnimi pozadavky autora puvodniho javascriptu.
Nic nebrání tomu, abyste si s tou gramodeskou koupil rovnou práva pro vytvoření kopií pro osobní potřebu.
A on dnes nekdo neco takoveho nabizi ?
Poslech CD podle Filipa Jirsaka:
Rodina Novakova si koupila vytouzene CD, dle smlouvy 567/BX, kde umoznuje poslech kazdy lichy tyden v poctu presne ctyr osob, kde osoby do veku 15 let nesmi jevit znamky nachlazeni a osoby starsi 30 let musi mit nasazeny cerveny klobouk. Byla se slevou 20% Varianta bez pozadavku cerveneho klobouku je o 15% drazsi. Rodina take podepsala smlouvu, kde se na strane 278 se zavazuje k tomu, ze po dobu jednoho nepreruseneho poslechu autorskeho dila, bude mistnost nepretrzite sledovana peti certifikovanymi kamerami, zda nedoslo k poruseni podminek uziti dila.
Vse je pripraveno. Klobouk zari cervenou, deti sedi ani nedutaji a hlava rodiny prave vybaluje CD z obalu, kde souhlasi s podminkami smlouvy. Kamery vse sleduji. Zasouva CD do certifikovaneho prehravace ktery ma pouze specialni analogovy vystup s plombou, macka tlacitko Play .... vrazedne ticho. Rozeznivaji se prvni tony a v tom ..... Anicka kychla ! To ale znamena, ze je asi nastydla, poruseni podminek smlouvy 567/BX ! Otec okamzite priskakuje k prehravaci a macka tlacitko STOP co to jde ! Na strane 956 smlouvy je totiz psano, ze povinen zastavit produkci autorskeho dila do 1800 ms od poruseni podminek a to se prave stalo.
Vytahuje CD z prehravace a okamzite skartuje v certifikovanem skartovaci. Co ted ? Dalsi moznost je smlouva 678/FG, ale tam je podminka, ze venku musi byt pri poslechu dila teplota alespon 35'C a je prave leden. Jeste ze si muze rovnou koupit presne takova prava, jaka potrebuje.
.... ja tedy v takovem svete zit nechci :-)
Jeste absurdnejsi je, kdyz si nekoupite hudbu na fyzickem nosici, ale jako placeny download (treba z Bandcamp a podobne) bez DRM. Podle tohoto modelu je to vlastne primo uz kopie. Pritom zalohu obrazu disku (kde samozrejme nerozlisujete obsah dat) by si spravne mel delat kazdy.
Stejne tak je to s temi cloudy, kdyz dnes uz plno zarizeni vsechna data automaticky do cloudu zalohuji.
Me to prijde jako snaha poskodit prodej fyzickych nosicu, kde jeste lze definovat ten archaicky pojem "kopie". Jinak se to logicky vysvetlit neda.
Nicmene tady se maji ozvat zakaznici i hudebnici, protoze podobne nesmysly poskozuji obe strany. Stejnym zpusobem jako kdysi ty audio cd s "ochranou" co uz nebyla CD Audio a "ochrana" prokazatelne snizovala kvalitu zvuku, protoze branila interpolacim pri chybnem nacteni bloku. Takze nakonec jim ten zmetek hodili zakaznici na hlavu. V tomto pripade jim jakysi zakon (s kterym snad vsichni hudebnici souhlasili ?) zpetne znemoznuje si vytvorit zalohu obsahu.
3) Naopak je to naprosto presne podle Jiraska a jemu podobnych!
1-2) koupili si tohle protoze jim to v dobe porizeni opripadalo to nejlepsi a mozna nedomysleli vsechny aspekty nicmene prodavac doporucil ze to tak kupujou vsichni nejvice...., taky to CD mohli dostat darem, jasne chyby darce ze si poradne neprostudoval vsechny moznosti prehrani poslechu Novakovic rodiny....
Já myslím, že si s tím zákonem Britové hlavu nelámou. Tamní policie se takovými blbostmi nejspíš vůbec nezabývá, protože i v obchodech s počítači se lze setkat s tím, že zákazníkovi nainstalují jakýkoliv sw si řekne a na licenci kašlou. To jen tady mají všichni strach z kontrol a udavačů.
"Jeste ze si muze rovnou koupit presne takova prava, jaka potrebuje."
Pokud opravdu může, pak jsou tři možnosti:
1) Vámi popisované podmínky Novákovi potřebovali, to zní ale dost podivně.
2) Novákovi si mohli koupit přesně taková práva, jaká potřebovali, ale z nějakého důvodu si koupili tuhle šílenost, to zní též dost podivně (nejde-li o záznam z psychiatrické léčebny).
3) Sepsal jste zábavnou vizi, která ale na nic nereaguje, je prostě vtipně absurdní a jiných ambicí nemá.
Podstatné komplikace tam ale zanáší právě právo na užití pro osobní potřebu. Kdyby v autorském zákoně nebylo, nebudete muset studovat žádné dokumenty a budete vědět, že to CD smíte jenom přehrát. A vedle toho vám prodejce třeba nabídne bonus, že si CD smíte libovolně zkopírovat – podobně,jako vám dnes nabídne třeba prodlouženou záruku.
Přehrání CD řeší výjimky pro dočasné technické kopie. Ty už zákon obsahuje a musejí v něm stejně být, protože existují i jiné způsoby užití, než užití pro osobní potřebu.
Pro software výjimka užití pro osobní potřebu neplatí a nikdo s tím problém nemá. Každý ví, že software kopírovat nesmí. Když někdo na webu narazí na nějakou pochybnou kopii, ani ho nenapadne uvažovat o tom, že by zkusil kličku s užitím pro osobní potřebu. Pro použití je to zkrátka mnohem jednodušší.
Že samotným autorům výjimka pro osobní potřebu nevadí je asi pravda. Mne osobně by třeba nevadila, kdyby právě autorské právo tolik nekomplikovala.
Naštěstí je pořád ještě možné ten vinyl bez rizika postihu zkopírovat na jiný analogový nosič, nebo ho, s použitím příslušného SW, zdigitalizovat, přičemž případné identifikační kódy lze volbou vhodného pracovního postupu, (přehrání do digi formátu 192 kHz/24 bit, vytvarováním zvlněných několika špiček v nahrávce, citlivým odfiltrováním analogového šumu a kompresí na CD formát) bez újmy na kvalitě beze zbytku odstranit. (tohle všechno umí Adobe Audition 1, 2 a 3, pětka už tvarování křivky neumí). Vzniklou digitální nahrávku nedokáže žádný prohlížeč identifikovat, takže není možno prokázat, jak k ní majitel přišel a tudíž mají vyšetřovatelé smůlu; důkazy trestného činu neexistují.
Co je na tom absurdního? Nic nebrání tomu, abyste si s tou gramodeskou koupil rovnou práva pro vytvoření kopií pro osobní potřebu. Nebo abyste si po koupi desky dokoupil práva pro MP3 přehrávač. Jenom to dává mnohem větší svobodu pro dohodu mezi autorem a kupujícím. A autorům to tím pádem dává mnohem větší prostor pro různé cenové balíčky. Pořád si někdo stěžuje, jak je ta hudba drahá – tohle otvírá možnost prodávat levnější práva s omezeným využitím. Dnes vám třeba v ČR autor nemůže prodat nic menšího (a levnějšího), než práva pro osobní užití.
To, že si myslíte, že si "kupujete dílo", případně že byste chtěl, aby tomu tak bylo, ještě neznamená, že tomu tak skutečně je. Stejně tak z toho, že něco považujete za nepřijatelné, neplyne nutně nic pro kohokoliv jiného. A paralely mezi autorskými díly a zeleninou (či obligátními rohlíky) mívají jednu zásadní vadu, absurdnost z nich plynoucích důsledků je dána spíše absurdností jich samotných.