Pochopit to... neni zase tak tezke to pochopit. Podle smlouvy z Nice nebo nejake jine, ted presne nevim, existuje jen jedna Rada ministru. To ze se jednou sejdou rybari a projednaji rybolov a podruhe se sejdou informatici a projednaji informatiku je ciste technicke uredni opatreni. Z hlediska vlivu a pravomoci je v Rade kazdy ministr stejne silny, bez ohledu na obor se muze vyjadrovat k cemukoliv.
A ze kdyz urednik vlozi do jednani okrajove tema, ktere jen potrebujeme formalne odhlasovat (neboli A-item), tak spise projde u nekoho, kdo nevi ktera bije, je pochopitelne pomerne snadno.
Stejne tak lze pochopit, ze vzhledem k tomu, co bude za par let po schvaleni nasledovat, se zadnemu ministrovi dvakrat nechce byt tim, o kom se bude rikat, ze to zavinil. Starsim ministrum je to asi jedno (kdyz se kouknete na Emerovou, tak ta se nema sanci dozit realizace sve reformy), ale treba Mlynar se jiste chysta byt v politice aktivni v dobe, kdy se zacnou hroutit male softwarove firmy a zacne stoupat nezamestnanost. Takze je snazsi nechat bez protestu rozhodnuti na nekom jinem, at uz se ukaze dobre nebo spatne.
Pochopit to problem neni, problem je uverit, ze demokraticke instituce mohou takto selhat a uchylovat se k podobnym podrazum.
Pro mě je zase těžké pochopit, proč se domníváte, že Rada ministrů nebo jakákoli jiná instituce Evropské Unie s čestnou výjimkou Evropského parlamentu je DEMOKRATICKÁ.