Než abych z toho měl škodolibý pocit, (ve VLP jsem přestal koncem roku, a tohle je a byla redakční záležitost mimo mou kompetenci) - ježí se mi vlasy na hlavě z takto tendenčního článku. Neomluvitelné selhání několika jednotlivců není selháním celé společnosti. Zdaleka se to neděje jen ve VLP, dokonce původní materiál VLP vykrádali konkurenti, i ti agenturní. Neomlouvám to. Ale přečtěme si jak tento článek začíná, a pak podstatné asi bude, že uvedená čísla představují méně než 3 desetiny promile (0,03%) z celkového počtu článků v roční produkci vydavatelství VLP, která činí dost přes 4 miliony vydaných článků. Vycházím z údajů vydavatelského systému, (jehož zavedení jsem měl na starost) že každodenní počet článků je 13-15 tisíc brutto (včetně zmíněných celostátně použitých a to krát 74 deníkových titulů). Deníky vycházejí šest dní v týdnu, celoročně. Pro orientaci viz epaper.vlp.cz
Představa, že plagiáty vydavatelství schvaluje, natož vítá, že jimi šetří náklady, že je to nějaký záměr - je naprosto pošetilá a scestná. Ke srovnání, v desetimilionovém státě máme dvacet tisíc vězňů, což jsou celé dvě promile a to nepočítám počet jejich trestných činů. Pan Zandl se tímto článkem deklasoval. Alespoň to není plagiát, ale původní, tendenční pamflet. I mist písař se utne.
(Václav Pinkava, bývalý člen představenstva a ředitel IT ve VLP)
Rozhodne nechci v clanku popisovane praktiky hajit, ale rad bych znal nazor pana Zandla na znacnou podobnost clanku publikovaneho na Lupe pred cca mesicem. Tehdy bylo na tuto "inspiraci" upozorneno v diskuzi, ale zadneho stanoviska ci vysvetleni z redakce jsme se nedockali.