Ze sporů mezi Českým Mobilem a.s. vs SPT Telecom a.s. (tedy Telefonikou před akvizicí společnosti EuroTel Praha s.r.o.) se mi vybavuje spor z roku 1999, kdy získal Český Mobil licenci na GSM a součástí podmínek bylo (a) do 3 měsíců postavit novou GSM síť s minimálními parametry pokrytí obyvatelstva, (b) zahájit poskytování služeb a tedy mít schválené Všeobecné podmínky a Ceník, který bude v souladu s výsledkem výběrového řízení a konečně (c) vyjednat a uzavřít propojovací dohody, které by poskytování služeb dávalo smysl, protože spustit síť bez propojení do pevné síťě a do ostatních dvou mobilních sítí by byla obchodní sebevražda.
Vyjednávání o podmínkách propojovací dohody bylo velice náročné, ale SPT Telecom a.s. (později Český Telecom a.s.) k těmto jednáním přistoupil velice profesionálně.
7. ledna 2000 se podařilo všechny podmínky splnit a síť spustit. Jenže to byl teprve začátek nadcházejících bitev a válek na velkoobchodním poli. Podmínky propojení však byly zásadním bojovým prostředkem a "stlačování marží" se v nich velice často aplikovalo také. Vždyť cena za volání do jiné sítě hrazená koncovými uživateli byla výrazně nižší, než cena za propojení, kterou musel platit Český Mobil.
Pokud si správně vzpomínám, tak jedna minuta volání v rámci přímého propojení do sítí EuroTelu (GSM nebo NMT) stála 7,60 Kč/min. Nepřímo přes pevnou síť Českého Telecomu však bylo možné pořídit jednu minutu za 7,15 Kč. Z toho potom vznikla velká kauza, kdy ÚOHS šetřil a šetřil. Ukládal pokuty EuroTelu a T-Mobile, ale potom se nebyl schopen vypořádat s důkazním přemenem a v rámci odvolání nakonec konstatoval, že už je to příliš dlouho a proto, že nic nevyšetří. Holt vymahatelnost práva nebyla v Česku nikdy na příliš vysoké úrovni. Uvidíme, zda to nyní v případě Vodafone bude mít lepší výsledek a rychlejší konec.