Rada pro rozhlasové a televizní vysílání získá další kompetence, které se už netýkají jenom rozhlasového a televizního trhu. Rozšíření agendy vyplývá z návrhu zákona o mediálních službách. Nový předpis připravilo Ministerstvo kultury, aby vyhovělo požadavkům unijního nařízení o svobodě médií (EMFA).
Předkládaný zákon je celkem stručný. „Evropský akt o svobodě médií má formu nařízení, většina jeho úpravy je tak přímo použitelná v členských státech EU, tedy i v České republice. Pouze tam, kde je to nezbytné, přebírá a upřesňuje jeho úpravu adaptační předpis,“ vysvětluje ministerstvo.
Za mediální službu se bude podle zákona považovat podnikání, jehož hlavním účelem je poskytování pořadů nebo tiskových publikací jakýmikoli prostředky široké veřejnosti za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání a poskytovatel za něj má redakční odpovědnost. Zejména je uvedeno rozhlasové a televizní vysílání, vydávání periodického tisku, ale také internetové projekty včetně služeb na vyžádání nebo platforem pro sdílení videonahrávek.
Vysílací rada bude například posuzovat spojení subjektů na mediálním trhu, které by mohlo mít významný dopad na pluralitu médií a redakční nezávislost. Nebude se ale zabývat všemi, jen těmi, které jsou větší než mikropodniky. Jinými slovy, budou ji zajímat jen společnosti, které mají roční obrat přes dva miliony eur a více než deset zaměstnanců. To je totiž unijní definice.
Podle návrhu zákona by podnikatel na mediálním trhu musel zvažované spojení ohlásit vysílací radě alespoň šest měsíců dopředu. Rada pak bude mít na vypracování stanoviska maximálně tři měsíce. Pošle ho pak nejenom společnostem, které se spojují, ale také antimonopolnímu úřadu.
Posuzovat bude pět oblastí. Musí zhodnotit očekávaný dopad na rozmanitost českého mediálního trhu, včetně účinku na utváření veřejného mínění. Má přitom přihlédnout k online prostředí a k zájmům, vazbám nebo činnostem poskytovatelů mediálních služeb v jiných médiích nebo v jiných odvětvích. Řada vlastníků médií totiž podniká v dalších oborech.
Druhou oblastí zájmu bude, jak majitelé médií zaručují redakční nezávislost. Dále má vysílací rada vyhodnotit, co by se stalo, kdyby ke spojení na mediálním trhu nedošlo. Konkrétně jde o to, zda by bylo mediální podnikání ekonomicky udržitelné a zda existují nějaké alternativy kromě spojení s jiným subjektem.
Vysílací rada bude muset zohlednit stanoviska obsažená ve výroční zprávě Evropské komise o právním státu, kde jsou také závěry týkající se plurality a svobody médií v jednotlivých členských státech. Například ve zprávě za rok 2024 doporučila Evropská komise České republice dosáhnout pokroku v oblasti transparentnosti informací o vlastnictví sdělovacích prostředků.
Ve svém stanovisku by měla rada také popsat případné závazky pro mediální podnikatele, aby byla ochráněna pluralita a redakční nezávislost spojených médií.
Povinné informace o státní reklamě
Úřady, ministerstva a jiné orgány veřejné správy budou každý rok do 31. března posílat Radě pro rozhlasové a televizní vysílání informace, kolik v předchozím roce utratily za reklamní kampaně v médiích. V tomto přehledu budou muset vyjmenovat všechna média a internetové portály, kam si zadaly reklamu. Ke každému subjektu pak uvedou i uhrazené částky.
Databáze objednaných kampaní poté bude veřejně přístupná na webu vysílací rady, takže bude vidět, kolik peněz dostávají od státu různá média a online platformy. Veřejné orgány budou muset na svých internetových stránkách zveřejnit své postupy při zadávání reklam a zároveň je zadávat různým médiím.
Ochrana zdrojů a zákaz sledování
Chystaný zákon o mediálních službách se zabývá také ochranou novinářských zdrojů. Ruší dosavadní úpravu právní úpravu, protože se týkala jenom tisku a rozhlasového a televizního vysílání. „Nová úprava bude v souladu s nařízením EMFA použitelná pro poskytovatele všech mediálních služeb, jejich redakční pracovníky i osoby, které mají informace týkající se novinářského zdroje nebo důvěrné komunikace z důvodu jejich každodenního nebo profesního vztahu s poskytovatelem redakčního obsahu nebo s jeho redakčními pracovníky,“ vysvětluje ministerstvo.
Návrh zákona umožňuje odepřít soudu, jinému státnímu nebo správnímu orgánu poskytnutí údajů o zdroji informací nebo důvěrné komunikace. „Stejně tak mají tyto osoby právo odepřít soudu, jinému státnímu nebo správnímu orgánu předložení nebo vydání věci, z nichž by mohl být zjištěn zdroj jejich informací nebo jejich důvěrná komunikace. Jiným státním orgánem je v tomto případě například státní zastupitelství,“ popisuje ministerstvo.
Evropský předpis zakazuje státu a jeho složkám opatření a činnosti, jejichž cílem by bylo odhalit novinářský zdroj nebo důvěrnou komunikaci. Česká republika podle této úpravy nesmí uplatnit zadržení, postihování, omezení osobní svobody nebo kontrolování poskytovatele mediálních služeb nebo redakčních pracovníků. Zakázáno je sledování a prohlídky prostor. Česká republika nesmí také zavádět intruzivní sledovací software do jakéhokoli materiálu nebo digitálního zařízení, stroje nebo nástroje využívaného poskytovateli mediálních služeb, jejich redakčními pracovníky nebo jakýmikoli souvisejícími osobami.
„Nelze však připustit, aby upravená ochrana novinářského zdroje a důvěrné komunikace stála nad obecnou povinností nenadržovat pachateli trestného činu a překazit nebo oznámit trestný čin (včetně s tím spojených povinností). Veřejný zájem na dodržení těchto povinností je nepochybně vyšší než právo poskytovatele mediálních služeb na ochranu svého zdroje informací nebo své důvěrné komunikace,“ připomíná ministerstvo.
Státní evidence médií
Samo Ministerstvo kultury pak bude podle připravovaného zákona vést evidenci poskytovatelů mediálních služeb na českém trhu. „Ačkoli v ČR je vedeno několik seznamů poskytovatelů určitých typů mediálních služeb, komplexní databáze všech mediálních služeb a jejich poskytovatelů dosud neexistuje,“ vysvětluje ministerstvo.
Evropské nařízení vyžaduje, aby v každém členském státě existoval rejstřík, ve kterém budou názvy a kontaktní údaje vlastníků mediálních služeb. Mají v něm být také podíly jednotlivých společníků. Stejné údaje musí zveřejnit přímo provozovatelé mediálních služeb na svých internetových stránkách.
„Požadavek na zveřejnění přímých nebo nepřímých vlastníků a skutečných majitelů poskytovatelů mediálních služeb zvýší transparentnost tohoto vlastnictví a v důsledku povede rovněž k posílení odpovědnosti a nezávislosti médií. Větší transparentnost vlastnictví sdělovacích prostředků a dalších obchodních zájmů vlastníků médií podpoří spravedlivou hospodářskou soutěž zejména v odvětví tisku, které zahrnuje tištěné i internetové prostředky,“ píše k tomu ministerstvo v důvodové zprávě.
Účinnost zákona o mediálních službách navrhuje ministerstvo od 8. srpna 2025, neboť to je zároveň datum účinnosti evropského nařízení o svobodě médií. Zda se to v podmínkách končícího volebního období stihne, není jisté. Návrh zákona je momentálně v meziresortním připomínkovém řízení, které má skončit 3. dubna 2025. Po vypořádání připomínek má zákon projednat vláda a postoupit ho do sněmovny. Ta ale bude v současném volebním období naposledy jednat v červnu.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU