Většina těch stránek není zcela nepřístupná proto, že by jejich zpřístupnění znamenalo nějakou práci navíc. Naopak, někdy by dokonce univerzální varianta byla jednodušší. Často se ale jedná o pouhou neznalost a nepřístupnost je důsledkem chyby (např. backslash místo lomítka v odkazu, použití document.all
v JavaScriptové navigaci), správná varianta pak vznikne triviální opravou.
Mimochodem, zkuste se na ty stránky, u kterých je poznámka o nefunkční navigaci, podívat v MSIE s vypnutým JavaScriptem. Uvidíte, že se nejedná zdaleka jen o problém minoritních prohlížečů.
Nebo třeba stránky, na které vás pro jistotu ani nepustí:
Věřte mi, že kdyby mi to stálo za to, do hodiny bych vám bez problému požadovaných deset našel. A to i ve státní správě - viz kauza daňová přiznání přes Internet.
Ano, nedá moc práce napsat stránku, která bude stoprocentně validní a přečíst nepůjde. Ale něco takového autor obvykle nevyplodí omylem.
Titulku si nevsimej, ten je vzdy zajimavejsi nez obsah. Clanek mam naplanovany az na 2.6. (tudiz do systemu ho dam nejdriv 30.5.), vsak Ti taky prisla nova pravidla pro odmenovani autoru, ne? Je treba tyden pockat, pak dostanes kilo navic :-)
Píšete:
Priznam se, ze tuto euforii moc nechapu. Pripada mi to jako tezky ulet. [...] Kdo na to ma cas procitat vsechny ty kvanta nesmyslu. Dokonce bych rekl, ze tato moda je skodliva.
Inu, bagatelizace masového rozšíření určitých jevů je velmi oblíbený, konzervativně orientovaný způsob vyrovnávání se s vývojovými trendy. Nicméně vás chápu. Bývá obtížné rozlišit, co je progresivní trend a co pouhá přechodná móda. Nabídnu vám proto několik důvodů, proč považuji weblogy za to první a nikoli to druhé:
Weblog je, jak sám správně píšete, jen forma. Nové formy jsou pouhou přechodnou módou méně často, než témata. Disneyova Sněhurka a šílenství okolo ní přineslo cosi trvalého, kdežto na Pokémony už všichni zapoměli.
Weblogové šílenství možná vnímáte z tuzemské perspektivy jako (zatím) krátkodobé. V globální perspektivě však trvá mnohem déle. Intenzivní mediální vlna zájmu o weblogy začala v USA již skoro před třemi lety a trvá v neztenčené míře dodnes. Dost dlouho na pouhou přechodnou módu. A to nemluvím o tom, že konkrétní weblogy nepřetržitě fungují a postupně vyzrávají již od poloviny devadesátých let.
Úspěch weblogů není zapříčiněn mediálním zájmem či popularitou u čtenářů, ale zejména snadností jejich vydávání. Podrobněji o tom píšu v příspěvku Weblogy - vítězství jednoduché formy (Sova v síti, 28.4.2003). Tam také naleznete odpověď na svůj názor, že kvalitnich autoru neni moc a pro mne je uplne jedno jestli jejich osviceny nazor prectu ve weblogu, nebo webzinu anebo v tistenem casopisu.
Dále mne zaujala vaše myšlenka, že za chvili zadny vyhledavaci algoritmus nezvladne najit relevantni informaci v terabytech digitalniho odpadu. Shodou okolností totiž diskuse na naprosto stejné téma proběhla před 2-3 týdny zahraničními médii (Orlowski - The Register, David Winner - Scripting News a posléze i Guardian a další).
A právě reakce zmíněného Davea Winnera byla velice trefná. Zněla nějak takto (cituji z hlavy): To get into Google you gotta be on the Web, tedy: Abyste se dostali do Googlu, musíte být na Webu. Je to pravda mnohem hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Být na Webu dnes už totiž zdaleka neznamená jen mít kdesi jakousi stránku. Znamená to mít aktivní obsah který respektuje zákonitosti Webu jako obrovské hypertextové, zároveň ale též společensky podmíněné sítě.
Weblogy se přesně strefily do vrozeného charakteru Webu a to je činí úspěšnými. Budou úspěšné tak dlouho, dokud se charakter Webu zásadně nezmění, nebo dokud lidé nenajdou ještě lepší formu.
skutečnost -> tisková konference -> zpravodaj -> editor -> bloger -> čtenář
pripadne
skutečnost -> tisková zpráva -> editor -> bloger -> čtenář
Mozna se seredne pletu, nenavstevuju 90% weblogu kazdy den. Budu rad, kdyz me nekdo vyvede z omylu.
Tohle je velmi zajímavé. Ona totiž forma weblogu není až tolik rigidní, jak by se zdálo při přehlédnutí těch našich pár známých. Docela minimalisticky to dnes shruje David Webský Bureš ve článku Weblog ve firemní praxi, na který odkazuju pod článkem:
Když jsme s Denisou Kerou, Adamem Javůrkem a právě Davidem Burešem o přestávkách sedávali v kavárně, přišli jsme na to, že weblog díky své jednoduchosti je používán i k vyloženě jinému účelu, než je jen "záznam osobní aktivity na webu". Běžně se používá jako příprava pro rozsáhlejší tvorbu (research), jako diskuze, jako slovník...
Když se řekne "román", víme všichni přibližně, co můžeme očekávat. Ale když se řekne "weblog", je to jako byste slišeli "paperback".