Stát se sice může vzdát určité administrativy a přenechat ji civilnímu sektoru ale i tak bude muset realizovat dohled nad doržováním standardů a norem pokud zde zůstane vazba na schvalovací roli státu. Pokud stát bude zajišťovat své služby a výkon své funkcionality outsourcingově tak to bude mnohem nákladnější než hrazení této funkcionality z mandatorních výdajů tzn. platů zaměstnanců státu. Příklady: Stát nakoupí vozidla v hodnotě 800 000,- a najme pár lidí na jeich údržbu. Vozidla jsou v tomto případě majetkem státu. Pak někdo dostane nápad a aby stát ušetřil na výplatách tak místo nákupu další nová vozidla už jen pronajme za 800 000,- na rok a kus. V těch penězích je i údržba. Ale ta vozidla stojí další a další rok dalších 800 000,- kus a nejsou majetkem státu. Co je tedy nákladnější ? Těch pár lidí s platem 15 000,- měsíčně, kteří obhospodařují park např. 20-ti vozidel nebo outsourcing ? Každému kdo umí počítat dojde co je dražší. Jiný příklad. Stát provozuje systém MS Share Point. Pár ajťáků mu za mzdu provádí administraci systému. Pak někdo vymyslí outsourcing a najme firmu, která si za rok údržby účtuje 5 x tolik než jsou mzdy původních zaměstnanců a to ještě zásah na pár dnů práce realizuje půl roku. Tyto příklady jsou z praxe. Nejde o výmysly. V podstatě v celém státním sektoru to takto funguje. A teď si představte, že by se to řešilo ještě v širším měřítku. Outsourcing hrazený z veřejných prostředků JE JEDNA Z NEVĚTŠÍCH DĚR, kterými odtékají veřejné prostředky do kapes privátních subjektů. Odpovědní vysocí úředníci na resortech z toho všeho "dohazování" mají velmi slušný kšeft.
CzechPointy provozované soukromými institucemi vidím jako cestu k outsourcingu úřadů.
Nakonec to třeba dopadne tak, že kdo si sám neporadí po internetu, zajde za soukromým poradcem, který mu za peníze pomůže a potřebné úkony vykoná. Statisíce zbytečných úředníků veřejného sektoru půjde dělat něco užitečného do soukromého sektoru.
Cesta k tomuto ideálu bude trnitá, přes mnohé tunely a komplikace.