 
Ono je to podobné jako s nejsledovanějšími TV. Ano, i tomu většinovému posluchači stačí hrozně málo ke spokojenosti. Třeba taková E2 - Playlist se 40 songy, o které momentálně zavadíte úplně všude, ale proč si je každé dvě hodiny nezopakovat - U reklamy si během hodiny budete chrochtat dobrých 12 minut, takže i nákup bude následně jistě jednodušší -
Moderátor, který svým hlasitým projevem dává zřetelně najevo, jak je velmi in a dnešní, vás několikrát do hodiny neopomene informovat o kolik minut jste starší, poněvadž kdo by se spokojil pouze se svými hodinkami, mobilním telefonem, hodiny v autě atd., a pochopitelně nezapomene připomenout, že za okamžik vás čeká skladba, kterou poslední dva měsíce slýcháte několikrát denně a kupodivu i váš sen doprovází stejná melodie. Je mi to pochopitelně úplně jedno, pokud se všemu podobnému můžu v pohodě vyhnout, jen nechápu, jak podobná "zábavná" média můžou někomu zpříjemňovat chvíle.
 
Já se například dobrovolně přiznávám ke svému historickému pozitivnímu vztahu k TV Nova, který měl ovšem velmi krátké trvání. Přesněji do doby, než přišel onen peoplemetr a hlas lidu. Potom už to šlo rychle od devíti k pěti, poněvadž jsem se k tomu přidal doktor IronMan a jeho proslovy podobné teleshoppingovým sloganům, což ve mne ihned probudilo tehdy čerstvou účast v show s názvem HerbaLife, kdy jsem asi po dvaceti minutách opustil sál. Od těch dob (tehdy s krátkým časovým sledem) se můj vztah k Nově obrátil vzhůru nohama. Na druhou stranu, musím přiznat, že třeba Šlágr TV jsem si nejednou cíleně pustil a tajně doufal, že narazím na Káju Peterku. Ty jeho slova jsou pro mne jako afrodiziakum - Děláme to pro vás, jsme jedna rodina, a o tom to všechno je. To je prostě takový lidový táta všech. Kdybych byl panna, chtěl bych mu svěřit své odpanění.