Vy co obhaujete komunity, ta si uvědomte, že nebyly mobily ani internet, to se pánům nehodilo, protože to podporuje svobodu slova. Auta jste si mohli koupit taky jenom ruský kocábky, dneska neni problém, když je člověk spořivej našetřit na audinu nebo jiný podobný auto. Po silnicích se prohání spousta ferari nebo lamborginy, to dřív bylo nemyslitelný. Manderinky jste si koupil tak maximálně na vánoce a to jste museli ještě vystát dvouhodinovou frontu. Když vidim ženu za pultem tak se mi otvírá nůž v kapse. A to píšu jen o materiálních věcech. Lidi se zavírali do vězení za jejich názory ale to asi lidem bez paměti je jedno. Sice jsem tu dobu nezažil ale z vyprávění pamětníků a z dokumentů jsem získal myslim dost přehled jak to bylo a proto si můžu udělat srovnání. To kdyby měl někdo kecy že když si tu dobu nepamatuju tak abych byl sticha což jsem už zažil.
Ty kocábky s rokem výroby 197-něco jsou bez problémů funkční a pojízdné dodnes, a dají se opravit kladivem a klubkem vázacího drátu. Dnešní audina (o škodovce ani nemluvě) se začne rozkládat dřív, než majitel našetří na novou, a za výměnu žárovky nechá v servisu tolik, že by za to mohl mít dvě ruské kocábky.
Ano, mandarinky a pomeranče byly dostupné nárazově, pouze v sezóně. Ale zase se nestalo, že by člověk koupil sáček pomerančů a půlku jich vyházel, protože by byly dřevnaté a suché jak troud.
S těmi mobily a internety to před rokem 1989 nebylo nijak zvlášť žhavé ani na západě, to si zase nenamlouvejme. Tehdejší "mobil" by dnes nikdo nechtěl ani zadarmo. Aneb: "Prodám mobilní telefon sovětské výroby. Značka: Podvozek v ceně." ;-)
A že se lidé zavírají do vězení za názory? To se děje dodnes. Změnily se v podstatě jen ty názory, za které se zavírá. Režim si v podstatě uvědomil, že vyjde levněji nechat lidi naplano vykecat, než kvůli každé prkotině přistavovat antona.
Ono by opravdu bylo potřeba tu dobu zažít. Ano, stálo to za houby - ale současně jsme byli v některých ohledech tisícinásobně svobodnější. Kupříkladu ve spoustě zaměstnání se na oběd se chodilo v jedenáct a z oběda v jednu, a v pátek už se z oběda ani nechodilo zpět na pracoviště. Všechno se dalo nějak domluvit, zařídit, ukecat, všechno šlo - a většinou to ani skoro nic nestálo. Spousta věcí (třeba kroužky pro děti) bylo úplně zadarmo nebo za symbolickou sumu. A když člověk vyrazil na dovolenou, dalo se jít kamkoliv: nikde jediný "soukromý pozemek - vstup zakázán", pochopitelně vyjma pohraničí a vojenských prostorů. A kluci mohli chodit tatínkům pro pivo a pro cigára a maminkám nosit sportku na poštu, a nikdo ani nemrknul. A uživit králíky a slepice bylo taky snazší, protože tam, kde dneska roste řepka a solární panely ku prospěchu pár šmejdů, rostla dřív řípa a kukuřice ku prospěchu nás všech. A když se po deseti letech věrné služby definitivně rozbila třeba oblíbená hračka nebo domácí spotřebič, tak se šlo do krámu a koupil se tentýž model, protože se vyráběl pořád.
Ale to se, pravda, na Pixyho webu nevyčte a ve Vyprávěj nevykouká.
Já jsem tu dobu zažil.
Ono by opravdu bylo potřeba tu dobu zažít. Ano, stálo to za houby - ale současně jsme byli v některých ohledech tisícinásobně svobodnější.
Ovšem. Hlavně takoví, co měli špatný kádrový posudek (tenkrát se jim říkalo "protisocialistický živel") a nemohli studovat, nesehnali trošku slušně placenou práci, nebo rovnou makali v uranových dolech. Mě to naštěstí stálo jenom maturitu a práci. Až do 89. jsem se nedostal s výplatou nad 1000 Kčs. To nemluvím třeba o důchodech v řádu stokorun.
Všechno se dalo nějak domluvit, zařídit, ukecat, všechno šlo
To jde i dneska, korupce bují, kam se jen podíváte. Dokonce je možné sehnat vysokoškolský titul nebo řidičák.
No, nebudu pokračovat. Těch pár "kladů", které jste tady vypsal, a ta vaše "svoboda", byly vyváženy opravdu mnoha zápory a mnoha zmařenými lidskými životy.
To nepopírám. Byli lidé, kteří se nedostali tam, kam se chtěli dostat, a naopak se dostali tam, kam nechtěli. Kupříkladu já se nedostal na střední, protože matka podepsala Dva tisíce slov, a na učnák se mi nechtělo, takže jsem od patnácti makal. ;-) Ale venkoncem vzato jsem na tom špatně nebyl - co jsem chtěl vědět, to jsem si přečetl, co jsem chtěl mít, na to jsem si našetřil, a kam jsem chtěl jet, tam jsem se dostal bez problémů. Plat jsem měl určitě lepší než devět stovek (musel bych vyštrachat pásky), a to jsem ani nedělnil, ač jsem byl formálně dělníkem (obsluha úpravny vody - párkrát za směnu nakapat do vzorku oranžovou vodičku a fialovou vodičku a podle výsledku vyprat filtr... dneska by na takovou prkotinu chtěli nejmíň střední odborné s maturitou ;-)).
Ani dnes na tom nejsem špatně, protože dělám sám na sebe a nepřispívám nějakému okravatovanému hochštaplerovi na lamborgini. Jenom ty proklamované svobody nějak čím dál tím více postrádám, protože jich den ode dne víc ubývá. A to jídlo se taky nějak nedá žrát. A ani ta korupce už není to, co bývala: kam se dřív nosilo kafe či whiska, dnes se nosí nadité obálky. :o)
Jojo, holt každá doba má něco. Kdybych měl žaludek ne to ignorovat to, co se tehdy dělo, taky jsem se mohl mít alespoň průměrně. Jenže já už jsem holt takový, že nedržím hubu a krok :-D Takže dnes jsem na tom líp, páč systém mi neháže těch klacků pod nohy tolik. S těmi svobodami máte pravdu, jsou omezovány sice pomalu, ale jistě, zase se řítíme do sra.ek.
Ano, stálo to za houby - ale současně jsme byli v některých ohledech tisícinásobně svobodnější. Kupříkladu ve spoustě zaměstnání se na oběd se chodilo v jedenáct a z oběda v jednu, a v pátek už se z oběda ani nechodilo zpět na pracoviště. Všechno se dalo nějak domluvit, zařídit, ukecat, všechno šlo - a většinou to ani skoro nic nestálo.
:-) :-) :-) a tom to prave je a bylo, pokud tohle dela dnes nekdo dale, nebo se mu po tom styska, tak doporucuji Sev. Koreu a myslim Venezuelu, tam jsou take lide hodne svobodni. :-)
Ne vazne, kdyz to ctu, tak se mi otevira kudla v kapse, v cem jsi byl svobodnejsi? V nicem.
Pamatuji se, jako malej kluk, chodil jsem do skolky, jak mne tata vezl ze skolky sluzebnim gazem a nemel vypsane papiry na jizdu - ten rezim byl schopnej otce s 5 letym klukem zadrzet, odvezt na sluzebnu a popotahovat za to ze jel nekam sluzebnim autem, pamatuju si jak jsem tehdy porad brecel ze mi tatu zavrou nebo mu ublizi. Nastesti tatuv zamestnavatel mel tehdy rozum. :-)