Záchrana Linuxem

Přiznám se k tomu opět a otevřeně, jsem chmelař. Tedy přesněji řečeno brigádník na chmelové sklizni vykonávající funkci biřice jiných brigádníků. Po několik posledních let jsem na Lupě popisoval, jak se postupně zlepšovala dostupnost GPRS/EDGE Internetu v našem působišti uprostřed moře zeleného zlata kousek od Loun. Snad jen pro rekapitulaci. Od prakticky nefunkčních počátků v roce 2006 po stav, kdy se v roce 2008 vesele blogovalo, uplynuly loni tři roky a já myslel, že tím pádem seriál končí. Chtěl jsem v něm optimisticky pokračovat nástupem služeb sociálního webu, avšak zrodilo se něco zajímavějšího, co stojí za povšimnutí.

Jak si tušíte, pobyt v poněkud odlehlých oblastech s mobilním připojením k Internetu vyžaduje určitou přípravu. Přípravu o to intenzivnější, pokud mobilní připojení běžně nepoužíváte. Přípravu ještě o to intenzivnější, potřebujete-li mobilní připojení zprovoznit na počítači, na němž doposud nebylo používáno. Tedy jal jsem se týden před odjezdem na venkov nastavit vše ve svém asi tak dva roky starém notebooku (doposud jsem sebou vozil stroj z roku 1997, ale bohužel došlo k jeho nevratné poruše), nainstalovat a nakonfigurovat mobilní připojení. Aktuální Windows Vista (Home Premium) dostala ovladače mobilního telefonu, USB kabel a zbytnou, zato osvědčenou aplikaci pro sestavování spojení od mobilního operátora. Vše bylo poctivě vyzkoušeno, nasucho prověřeno a následně zkolaudováno. Cítil jsem se pyšný, jak jsem to uvedl do chodu.

Chyba lávky. Po příjezdu na místo a pokusu o zprovoznění spojení mi operační systém oznámil, že nemá ovladač, a že Microsoft Update by se pro jeho získání rád připojil k Internetu. Za normálních okolností žádný problém. Jak se ale pro získání ovladače připojit k Internetu, jestliže potřebujeme ovladač právě proto, abychom se k Internetu mohli připojit?

Situace se ukázala být neřešitelnou. Potřebné soubory prostě – absolutně netuším jak – z mých Windows zmizely. Nepomohlo hledání ovladače modemu, který předtím prokazatelně byl nainstalován. Nepomohlo laborování s vytáčecí aplikací, jež předtím sama bez problémů zařídila vše potřebné (nemaje s sebou její roztomilé osmicentimetrové instalační CD, nemohl jsem se uchýlit k druhému kroku běžné administrace). Nepomohly prosby ani dobře míněné kletby. Windows mobilní modem (v úplně obyčejném telefonu se Symbianem třetího vydání) prostě neznají.

Jak je tedy možné, že se tato glosa dostala až do redakce a na stránku, ze které ji čtete? Pomohl Linux, tedy přesněji řečeno Ubuntu 9.04 nainstalované v NTFS partici pomocí programu Wubi. Modem systém rozpoznal a nakonfiguroval okamžitě a sám, stačilo vybrat mobilního operátora – musím jen dodat, že v dotyčném systému jsou jeho parametry správně, ale v názvu chybí písmenko. Vše proběhlo až nečekaně hladce, a já si při té příležitosti uvědomil, že svědkem podobného jevu jsem (když nepočítám Mac OS) již asi potřetí (předtím to byla webová kamera a bluetooth adaptér). Co z toho všeho vyplývá:

Jedním z tradičních argumentů proti používání Linuxu na pracovních PC byla tradičně nutnost komplikovaného konfigurování periférií. Hodně toho sice fungovalo, ale hodně ne. Základní věci bylo potřeba instalovat z konzole, za cenu změn modulů jádra, nebo dokonce jeho kompilace. Poslední dobou se ale zdá – minimálně mně – že takových potíží ubylo. A co víc, že proces zprovozňování některých zařízení je nejenom hlupákovi odolnější než na majoritním operačním systému, ale dokonce i spolehlivější v situacích, kdy prostě nejde otevřít online nápovědu nebo stáhnout ovladač – třeba na konci světa za Prahou. Argument o komplikované instalaci tedy možná bude potřebovat revizi. Přinejmenším za sebe prohlašuji, že mému mobilnímu Internetu po třech letech provozu s Windows 98 (na zmíněném historickém notebooku) hodil záchranný kruh, poněkud nečekaně, tučňák Tux.