Co se zneuziti tyce, vycerpavajici rozbor vyzaduje alespon zakladni znalosti na poli kryptografie, zejmena asymetrickych sifer a vysvetleni presahuje moznosti tohoto prispevku. Nicmene, v kratkosti - podpis ma dve poloviny, z nichz jedna slouzi k podepisovani, druha k overovani podpisu. Z overovaci casti ani z toho, ze mam v ruce podepsany dokument nelze (rozumej - neni znam realizovatelny zpusob) odvodit podepisovaci polovinu. Zbyva tedy ochranit pred zneuzitim podepisovaci polovinu. To je nejvetsi orisek, protoze je prilis dlouha (pres sto byte) na to, aby si ji nekdo pamatoval. Vetsinou se tedy zasifruje (obvykle nejakou symetrickou sifrou) a uzivatel si v hlave pamatuje jen tento sifrovaci klic.
Osobne se domnivam, ze vlastnorucni podpis ti sice nikdo z hlavy nevytahne, ale staci mit jediny papir, kde ten podpis je a pak uz je to ne sice uplne jednoduche, ale ani ne nemozne (vetsina bank ma napriklad ve smlouve, ze neruci za skody zpusobene napodobenim podpisu), kdezto elektronicky podepsany dokument mi k dalsimu podepsanemu dokumentu v podstate nepomuze. Pravda, az mi nekdo ukradne zasifrovany klic i heslo (heslo staci uhadnout) tak muze byrabet podpisu od pravych k nerozeznami - jenze kdo se nauci dobre napodobovat psany podpis ma skoro stejne moznosti. Psany podpis vsak na rozdil od elektronickeho neni tak jednoduche zneplatnit a zacit se podepisovat nejakym jinym ...
Pokud mas zajem o nejake podrobnosti, tak snad radeji mailem - tady na to asi neni vhodny prostor.
Aby však tohle všechno bylo možné, nestačí jen tak jakákoliv certifikační autorita; má-li být stát vázán ten podpis uznávat, musí mít možnost stanovit okruh subjektů, které je mohou vydávat a ověřovat totožnost dané osoby.
Úřad podle mého názoru bude organizace o několika málo lidech, která by neměla činit nic víc, než že bude vydávat "licence" konkrétním subjektům, které už pak budou ty podpisy samy vydávat na komerční bázi. Tam je podle mého třeba hledat i odpověď na otázku, kterou klade i autor článku Karel Chvalovský, tedy čím se bude takový subjekt živit: nepochybně výnosy z poplatků za své služby, podobně jako to dělají třeba notáři. Ostatně princip jejich činnosti není tak docela nepodobný.
Pokud si někdo bude chtít ověřovat svoji soukromou komunikaci, jistě může nadále používat takovou certifikační autoritu, které věří. Jestliže však bude chtít po Internetu uzavírat smlouvy tak, aby byly skutečně platné a vymahatelné, nezbyde mu než obrátit se na takovou autoritu, která bude státem licencována. A kdo ví - klidně to přeci může být ta samá.