Vlákno názorů k článku Zaměstnavatelé nesmějí zaměstnancům číst poštu od Jirka - ad BTW: Myslím že je to podobná situace...

ad BTW: Myslím že je to podobná situace jako když v noci někdo zasune pod dveře obchodního oddělení bez obálky list papíru se stejným "subj." - prostě kdo to najde, předá to panu Novákovi pokud ho zná, jinak to hodí do koše.

Chtěl jsem to napsat taky, ale předběhl jste mě. :-) U nás ve škole mají zaměstnanci i studenti svou e-mailovou adresu (jsme vzdělávací instituce a proto rozvíjíme IT mj. i takto). Pokud chce někdo se školou komunikovat oficiálně, pak použije adresu skola@skola.cz nebo reditel@skola.cz Na podatelně se pak takovéto dopisy roztřídí. Myslím si, že pojem "osobní e-mail" tedy má své opodstatnění. Pochopitelně, takové adresy zaměstnavatel nemusí zřizovat, ale pokud to jednou udělá, musí respektovat i požadavky soukromí zaměstnanců.

BTW, zajímalo by mě řešení následující situace: Na adresu obchod@firma.cz (zcela jasná firemní adresa) dojde dopis se Subjectem "Soukromý dopis pro pana Nováka". A co teď? Adresa je používána pro firemní účely, ale dopis je označen jako soukromý. A teď babo raď. :-)

V případě normální pošty je to celkem jasné. Pokud adresa je:
Jméno človička
FIRMA xyz
Někde něco 1234
tak je to soukromý dopis a ve firmě jej nemé kdo otvírat, maximálně si jej můžou zapsat do knihy korespondence a dál jen předat človíčkovi.
Jestliže to je:
FIRMA xyz
Jméno človíčka
Někde něco 1234
tak to patří do kompetence firmy a otevřít to může buď cílová osoba nebo někdo starající se o poštu. Tenhle systém snad platil už za císaře pána. :-)
V případě emailu je tohle rozlišení dost nepoužitelné, pokud nechcete lidem dělat dvě schránky.

No, ale vždyť zaměstnanec většinou ve firmě nemá žádnou svoji osobní emailovou schránku. Myslím, že schránka která je přidělena zaměstnanci je rozhodně firemní a to že do ní spadají např. maily jejichž adresát na označen jako jméno@firma.xy je jenom příznak, že primárně se o tuto schránku stará tento zaměstnanec. Např. srovnejme to s normální poštou: Argument, že pokud leží zaměstnanci na stole dopis, který je adresován na firmu a konkrétního zaměstnance nesmí zaměstnavatel číst ze dle mého názoru nesmysl, protože např. co když přijde dopis z Finančního úřadu na paní Voráčkovou z účtárny, která již dva dny ve firmě nepracuje, pak by statutární zástupce firmy jen těžko obhajoval, že nemohl tento dopis otevřít a přečíst, protože na něm bylo jméno pí. Voráčkové. A stejně je to i s el. Poštou: Co když přijde do firmy mail s el. podpisem z FÚ (utopie) do schránky pí. Voráčkové? Pan Neuwintr by možná mohl argumentovat tím, že podle předmětu by se dalo poznat, že se jedná o firemní mail a tudíž je možné jej přečíst, ale kdo rozhodne jaký předmět ano a jaký ne? Prostě pokud muže zaměstnanec v rámci společnosti přistupovat na nějaké místo, kde jsou uložena v elektronické formě data (např. mail, ale i jiná soubory na disku, přístup do různých db apod.), pak se musí řídit směrnicemi vydanými majitelem těchto zařízení a technologií (v tomto případě zaměstnavatelem), kde např. samozřejmě může být klauzule o tom, že pokud se bude jednat o emailovou schránku, kam budou padat maily pro takovou a takovou adresu, pak je zaměstnavatel (majitel) nebude číst, ale pokud tam přímo takovéto ujednání nebude, pak se prostě jedná jen o další data ve firemní struktuře majitele(ů) firmy. Protože pokud by platilo to co proklamuje p. Neuwintr, pak by si majitel v naprosto absurdním případě nesměl přečíst ani obsah souboru, který vytvořil na jeho disku v adresáři kam standardně vytváří data jeden z jeho zaměstnanců (tento adresář je mu přidělen pro nějaký typ firemních záznamů) nějaký hacker a tento soubor by se jmenoval "Dopis pro babičku" .