Zdravim vsechny, pana Zajicka si vazim (napr. tim, ze i kdyz jsem nemusel vzdy s jeho nazorem souhlasit (coz je normalni), nebyl jsem na nej sprosty a respektoval jsem jeho pohled), nehodlam proto zde psat cim pro mne byl, co mi vzal, co mi dal apod. jako to delaji jini, co mi vsak v podtextu teto smutne zpravy vadi je fakt, ze to co tu pisete se dotycny clovik vubec nikdy nedozvi a ze temer jako za komunistu si na ceskem zamindrakovanem Internetu uzil dost pomluv, nenavisti, sprostosti atd. v tzv. demokraticke spolecnosti ala Cesko. Je hezke, ze vsichni kdo dneska obetovali chvili casu napsanim neceho co pro ne byl (znamenal) mu to jeste za jeho zivota nedalo najevo... Obdivuji lidi jako je p. Zajicek hlavne za to, ze jsou schopni svou uminenost az tvrdohlavost dotahovat do konce a nedaji se zvyklat stadem, mainstream nazorem apod. Pokud znate ve svem okoli dalsiho takoveho clovika, myslim, ze je prave nejvyssi cas mu dat najevo sve symatie a respekt nebo bude pozde stejne jako v tomto pripade... (aspon to takto vnimam ja a nestydim se za to)
bedlivě pročítám všechny reakce zde a přiznávám, že při čtení té Vaší mě zamrazilo. Je hodně pravdivá... ...tvrdá... ...ale pravda taková bývá (a proto ji lidé tak neradi říkají a poslouchají). Vlastně jste mě, tak trochu podobně, jako to uměl pan Zajíček a další lidé, kterých si vážím, "donutil" k zamyšlení. Konkrétně věta "Je hezke, ze vsichni kdo dneska obetovali chvili casu napsanim neceho co pro ne byl (znamenal) mu to jeste za jeho zivota nedalo najevo..." je secsakramentsky pravdivá a nevztahuje se pouze k události, která se mnohých z nás bolestivě dotkla. Vždyť kolik lidí má vedle sebe někoho (ať už kolegu, kamaráda, partnerku...), koho si třeba podvědomě váží, ale nikdy mu to neřeknou? A co je ještě horší - mnohým to dojde až v okamžiku, kdy už je pozdě. Jedno přísloví říká "Na to, čeho jsme si měli nejvíce vážit, přijdeme až v okamžiku, kdy to ztratíme." Ale musí tomu tak být? Myslím, že ne vždy... ...chtělo by to, aby lidé více přemýšleli sami nad sebou a nad ostatními a aby se nebáli podívat pod slupku a říci otevřeně svůj názor ať už negativní či pozitivní kdykoli a komukoli přímo do očí.
Také jsem pana Zajíčka tiše obdivoval za to, jak nekompromisně (někdy až extrémně... ...ale proč ne?) bojoval za svobodu a jak pokaždé "křičel" když se někde objevilo cokoli, co by onu křehkou svobodu mohlo narušit. Od něj jsem se dozvěděl, že existují věci jako Carnivore a nestačil jsem se divit, jak je lidem (davu) jedno, že jejich zástupci schvalují nástroje na jejich špehování. Holt lidé jsou pohodlní... ...klid a nohy v teple je heslem velké části z nich. Díkybohu ne všech a mám dojem, že pan Zajíček svými články přesunul alespoň pár lidiček ze skupiny "nevím (nechci vědět)=je mi to jedno" do skupiny "vím (mám informace)=přemýšlím nad tím=nelíbí se mi to". Ladislav Zajíček nebyl autorem pro davy... ...byl jiný a proto mu mnoho lidí nerozumělo. Další mu nerozuměli proto, že se báli přemýšlet a další možná proto, že se báli "být jiní" - tedy být sami sebou se vším, co k tomu náleží.
Přiznávám, že ani já jsem mu za jeho života nesdělil svůj názor na něj... ...a docela mě to mrzí. Párkrát jsem s ním polemizoval, jednou jsme se střetli v poněkud plamennější diskuzi, ale jinak jsem byl jen "tichým čtenářem". Sice nevím, jak by přijal má slova, ale je škoda, že jsem mu je nenapsal - třeba by mu udělala radost a dokázala by mu, že jeho boj má smysl.
Takže děkuji Vám za tento příspěvek. Pochopil jsem a třeba i ostatní lidé pochopí, že osobnosti kolem sebe by měli začít vnímat dříve, než dostanou smuteční oznámení.