Není mi příliš jasná ta argumentace s tím, že velikost operátora nějak ovlivňuje poměr odchozích a příchozích hovorů z jeho sítě. Za předpokladu, že v průměru by měl mít každý uživatel stejně příchozích i odchozích hovorů by totéž mělo platit i pro celou síť. Pak je jasné, že nesymetrie vzniká jen v ceně, kterou platí VoIP síť za terminaci do mobilní sítě, kdy opačný směr je mnohem levnější.
Nebo že by malé sítě přitahovaly uživatele s nevyvážným poměrem příchozích a odchozích hovorů (lidi používající služební telefon k soukromým hovorům)?
Taky mi to s tou asymetrií není jasné - jako by zákazníci Ufounu byla nějaká zvláštní sorta lidí, která nepřijímá žádné hovory.
Nemocná je podle mě i úvaha o tom, že na výši terminačního poplatku vlastně moc nezáleží. Kam se tedy ty tři koruny, co pokaždé platím, ztrácí? Dostává je zákazník v druhé síti? Ne. Nechávají si je operátoři, to, že si mezi sebou už moc nepřevádějí je úplně jiná pohádka.
Pane Peterko, učíte sice na Matfyzu, ale nějak ignorujete zákony z teorie grafů :-)
VOIP operátoři mnohdy platí svým zákazníkům odměnu za příchozí hovory, takže si dokážu představit situaci, že k nim budou přecházet subjekty, které mají hodně příchozích hovorů.
U malého operátora mohou zákazníci tvořit specifickou výběrovou skupinu s chováním odlišným od celkové poulace. Takovouto skupinu také může operátor snadněji motivovat ke změně chování.
ufon neni zrovna spravny priklad. Tyka se to hlavne pevnych a voip operatoru. Pri volani do mobilni site plati 3 kc, ale kdyz nekdo vola k nim tak dostavaji tusim nejakych 50h-1Kc, nechce se me hledat presne cislo, navic mimo spicku jeste nizsi.
Ač to na první pohled vypadá divně, tak ta úvaha je logická.
Když proběhne 100 hovorů z TM do VF a 100 hovorů z VF do TM.
S terminačním poplatkem 3 Kč pošle TMobile Vodafounu 300 Kč, a Vodafoun TMobilu 300 Kč.
Zisk obou z této transakce je 0 Kč.
S terminačním poplatkem 2 Kč, pošle TMobile Vodafounu 200 Kč, a Vodafoun TMobilu 200 Kč.
Zisk obou z této transakce je 0 Kč.
V obou případech jsou, vzhledem k terminačním poplatkům, oba operátoři v podstatě na stejných penězích.
K tomu by měl dojít jak učitel Matfyzu, tak žák pomocné škole.
(A mimochodem srovnatelný objem hovorů mezi třemi mobilními operátory opravdu celkem odpovídá realitě.)
Další věc je, že leckdo volá na mobil místo z mobilu z VoIP. Ale protějšek mu pak taky zavolá na mobil. Takže VoIP operátor zaplatí, ale nedostane nic, ani ty desetníky.
Ono to zase tak časté není. V praxi to vůči retailu uplatňují myslím jen dva operátoři a jejich "subprovideři". Vůči firemní klientele, například Call Centrům, je ale jiná situace. Jde o celkem běžnou cenovou politiku i na straně operátorů tradičních. V cenících to ovšem nenajdete, je to výsledek individuálních smluv.
Padesát "průměrných" procent v žádném případě :-). Pokud vím, ty sazby se pohybovaly cca mezi 0,03 až 0,10 Kč bez daně. Jen pro pořádek - odhlédneme-li od nuancí, jako jsou přístupy na místní ústředně a podobně, terminační poplatek do pevných sítí je ve špičce 0,36 Kč a mimo špičku 0,18 Kč bez daně (Dosud byl 0,38 resp. 0,19 Kč). A od toho se to tak nějak odvozuje.
Říká se tomu pozitivní efekt "network externality".
Čím je síť větší a má více zákazníků, tak je může motivovat k výhodnému volání v rámci uzavřených uživatelských skupin. Tím větší volnost má operátor této sítě v cenové politice koncových cen, kterými může ovlivňovat, jak se budou chovat profily volání uživatelů (poměr příchozích a odchozích hovorů ).
Typickým příkladem byl nástup Oskara na trh (v letech 1999 - 2001), kdy si tehdejší mobilní operátor Eurotel mohl dovolit rozlišit mezi voláním ve své síti a do sítě nežádoucího nového a malého konkurenta v koncových cenách rozdíl 5 Kč/min vs 15 Kč/min. Přitom pro volání do sítě Paegas si podobný cenový rozdíl aplikovat nedovolil.