Vlákno názorů k článku Změny v datových schránkách: nový názor stroje, nový způsob doručování a překvalifikování už existujících schránek od Filip Jirsák - Souhlasím, i když si myslím, že by se...

Souhlasím, i když si myslím, že by se nejprve mělo vyřešit to, aby bylo jasně dané, kdy se zásilka posílá do vlastních rukou adresáta a kdy do vlastních rukou výhradně adresáta. Ať se v tom používáním datovek nedělá ještě větší nepořádek, než je v tom doteď.

Bohužel na to, že úřad bude vždy všechno posílat do datovky se dnes spolehnout nedá, pořád je tam to „pokud to povaha dokumentu nevylučuje“. Opět je na tom vidět, že datové schránky nebyly navržené, aby usnadnily komunikaci se státem lidem, ale byly navržené proto, aby si stát ulehčil práci. Jinak by to samozřejmě bylo řešitelné tak, že stát by měl povinnost komunikovat datovými schránkami vždy, a když povaha dokumentu zaslání datovkou vylučuje, poslal by datovkou zprávu „máme pro vás takový a takový dokument, můžete si ho vyzvednout tam a tam, můžete si ho nechat zaslat poštou na adresu trvalého bydliště nebo na poštovní adresu, kterou uvedete“. Tj. člověk by (z pohledu komunikace se státem) musel hlídat opravdu už jenom tu datovku a na poštovní schránku by mohl zapomenout.

OK, neřešitelná není, ale to "řešení" je spíš obezlička, která do značné míry popírá smysl datových schránek. Protože když mi stát říká "Občane, pořiď si datovou schránku, je to bezva, budeš se moci dostat k úřední poště i když budeš z jakéhokoli důvodu mimo své trvalé bydliště.", ale pak zjistím, že zrovna u těch nejzásadnějších obsílek na to stejně spoléhat nemůžu, tak mám neodbytný pocit, že se mnou stát (už zase) vy... (zbytek slovesa nechť si každý doplní podle vkusu).

Posílá se tak spousta věcí ve správním řízení, kde to ovšem správní řád nepožaduje. Za mne je chyba to tak posílat, protože se tím zužuje okruh lidí, kteří mohou zásilku převzít nebo vyzvednout, nebo-li to způsobuje adresátům komplikace.

Neřešitelnou situaci to nevytváří, protože povinnost zasílat datovou schránkou je v případě, kdy adresát datovou schránku má a zároveň zaslání DS povaha dokumentu nevylučuje. Pokud se dokument má (což většinou nemá) zaslat do vlastních rukou výhradně adresáta, v současné době povaha dokumentu vylučuje zaslání DS (je to stejné, jako kdyby byl dokument příliš velký nebo byl ve formátu, který DS neumožňují přenést).

Tady je potřeba rozlišovat mezi tím, co "se tak posílá", tj. je to zvykem tak posílat, ale žádný zákon to striktně nenařizuje, a tím, co se tak posílat musí, protože to nařizuje zákon. Jak už bylo zmíněno, současný stav vlastně vytváří neřešitelnou situaci, kdy určitá komunikace musí být současně (1) doručena výlučně do vlastních rukou adresáta a (2) doručena prostřednictvím datové schránky (protože ji adresát má), ale oba požadavky současně splnit nejde, protože to ISDS technicky neumožňuje.

Správní orgány tak různé dokumenty posílají už dávno (jsou to „obálky s červeným pruhem“). Akorát dneska je to, zda se to pošle „s modrým pruhem“ nebo „s červeným pruhem“ spíš věc volby úředníka nebo věc zvyku. Předpokládám, že i to, co se běžně posílá s červeným pruhem, se jinak klidně posílá datovou schránkou.

Vyřešit se to muselo docela komplikovaně: zavedením nového typu systémové datové zprávy (a tedy takové, kterou může odesílat jen provozovatel či správce systému).

Tak schválně: jak douho bude trvat, než se ukáže, že k nějakému jinému účelu bude potřeba, aby zprávu výlučně jen do vlastních rukou adresáta mohl poslat i státní orgán? :-)

Každý, kdo někdy dělal software na zakázku, dobře ví, že pokud při úvodní analýze požadavků zákazník skálopevně trvá na tom, že tahle konstanta je 3 a je absolutně nemožné, že by to někdy bylo jinak, dříve či později nevyhnutelně přijde s dotazem, jestli by se to nemohlo změnit na 4, a o něco později pak s dotazem: A nemohli bychom si to měnit sami podle potřeby?