Ahoj Péťo. Je hrozně zvláštní, jakým pohledem se máš dívat na filmy (nebo seriály) se zvířátky. Na jednu stranu uznám, že se často jedná o "kraviny" (Beethoven, K2), ale mám je rád. Kliďo bych se s chutí podíval znovu na Daktari. Opravdu. :-) Na Slídila se možná už dnes dostanu.
V Česku by si měli vzít příklad z toho, jak dělají seriály na pokračování amíci. Je to úplně jednoduché schéma, které se line všemi seriály, a to, že jakmile hlavní postava vyřeší nějaký problém a zdá se tedy, že vše spěje hladce ke zdárnému konci, objeví se znenadání nějaký nový problém nebo spíš průšvih, někdy i několik najednou, zpravidla větších než ty předchozí, které je třeba opět řešit v dalším díle. Prostě vždycky se něco zase pos.ere. U všech seriálů, které jsem poslední dobou viděl (Impérium, Perníkový táta, Donovan, Banshee) je to jak přes kopírák, ale funguje to perfektně, protože tím drží diváka v neustálém napětí. Do jisté míry se takovým způsobem točily komunistické seriály, proto jsou zřejmě dodnes tak úspěšné. Toto u českých nových seriálů jako by neexistovalo, anebo ano, ale řeší se nanejvýš problémy, které ani nestojí za řeč. Paradoxně v Česku je určitá skupina lidí tak nenáročná, že se houfně na tyto většinou novácké a primácké seriály dívá. Tato "díla" jsou napsána a natočena stejně jako ta americká taky jako přes kopírák. Akorát kvalita je několik levelů níž.