Názory k článku Znáte své digitální stopy?
-
Co všechno na Vás vykutali mě dost udivilo. V 5 příspěvcích jsem se o Vaší osobě dozvěděl víc, než vím o řadě lidí, které pravidelně osobně potkávám. A bude to zjevně stále horší. Možná by nebylo špatné, kdyby se některé věci z naprosto veřejného webu přesunuly do nějakých uzavřenějších struktur. Ty informace, které o sobě všude možně udáváte, přeci nezveřejňujete proto, aby si je každý přečetl. Na stránkách oné křesťanské organizace není Vaše fotka proto, aby si ji prohlíželi čtenáři Lupy a jiní nahodilí návštěvníci. Zveřejňujete ji pro celkem konkrétní omezenou množinu lidí.
Tu přitom není možné nijak vyjádřit. Pokud stránky přímo nezaheslujete, jsou prostě přístupné komukoliv. Váš příklad je pro mě dalším argumentem, proč by napříč Internetem měla fungovat jakási "sociální vrstva", jednotná identifikace a jednotný "sociální graf", který by dešifroval různé druhy a sílu spojení mezi lidmi. Pak by bylo možné informace jednoduše poskytovat jen tomu, komu chcete. Jsem zvědavej, jestli se to někdy stane, nebo si mezitím všichni na naprostý exhibicionismus zvykneme. -
I na to může být řešení. Hláška: Prohlížená stránka obsahuje informace, pro jejichž zobrazení je nutné ověřit Váš "sociální status" (či jak tomu chceme říkat). Přejete si poskytnout informace? (Případně výběr přímo těch informací, které poskytnot chci a které ne). Dovedu si představit, že např. pro přístup na webovou stránku svého vyučujícího, určenou pro studenty konkrétního předmětu (semestru, ročníku), budu ochoten sdělit informace týkající se mého studia, ale už ne informace týkající se mé práce nebo soukromého života. -
Mě počet vydolovaných informací ani moc neudivil. Ostatně používám stejné techniky taky. Před prvním jednáním s novým zákazníkem si ho zpravidla taky proklepnu - zjistím kde hostuje, kolik za to platí (a podle toho zpravidla také odhadnu kolik může být ochotný dát např. za vytvoření nových stránek). Když potkám např. ve škole hezkou dívku, není pro mě obvykle problém během několika minut zjistit kontaktní údaje, ale často třeba i to, jestli zrovna má přítele:-) Přitom by stačilo používat různé přezdívky na různých službách, což ale může být s rostoucím počtem využívaných služeb dost nadlidský úkol.
Takže mi řešení "sociálním grafem", o kterém píšete, připadá jako poměrně perspektivní cesta, kterou se vydat. Ovšem vzpomínám si, že když se tu cca před rokem konal workshop na téma sociální sítě, už tady o tom řeč taky byla (byť trochu v jiném kontextu). Možná by bylo na čase zkusit navrhnout a později klidně i v praxi otestovat nějaké první, byť třeba neohrabané a k dalšímu dlouhému vývoji nutně předurčené řešení. -
Mně se zdá nadějným OpenID. Umožňuje základní identifikaci, stejnou napříč webem. Může být též rozšířeno o další osobní údaje, které lze výběrově sdílet s tou kterou stránkou, která o to projeví zájem. Co OpenID zatím neumí jsou vazby na další lidi. To je vůbec složitá věc, jinak než explicitně je nemožné definovat, co s kterým člověkem máte společného a co to znamená z hlediska toho, co s ním nechcete sdílet. Také je trochu problémem bezpečnost - tyto údaje vždy nakonec k někomu ukládáte. Zatímco v reálném světě vztahy prostě nějak existují, na internetu musejí být u někoho zapsány. Možná by pomohlo nějaké neonline řešení, třeba integrace do prohlížeče?
-
Taky bych to tak viděl. Umím si představit např. řešení integrované do prohlížeče a data ukládaná třeba na USB tokenu. Tady ale zase vzniká problém ztráty a následné ztráty identity. (Ale klíče od bytu taky zpravidla míváme alespoň dvoje.)
Pokud jde o vztahy mezi lidmi, uznávám, že je to mimořádně komplikovaná věc. Ale možná by právě stačilo jenom to určení těch informací, které s tímto člověkem sdílet chci (nebo nechci). Určování přímo vztahů mi přijde zbytečné, protože mohu mít i jiné důvody proč někomu o sobě něco (ne)sdělovat, než je nějaký můj vztah vůči němu. -
S tím určitě souhlasím. Je ale právě otázkou, kde je ona míra. I v reálném světě si běžně spoustu informací zjišťujeme, jen se místo vyhledávačů dotazujeme třeba známých, telefonního seznamu, apod. A i v reálném světě si takto mohu zjistit pouze ty informace, které o sobě daná osoba sama někomu sdělila. (Pak záleží na míře diskrétnosti a spolehlivosti oněch známých, jaké informace o dotyčném "pošlou" dál a jaké si nechají pro sebe. Tento lidský faktor já osobně považuji za mnohem méně spolehlivý než kteroukoliv webovou službu.) I v reálném světě platí, že pokud na sebe někde "vykecám" něco, co přitom nechci, aby ostatní věděli, mohu si pak za následky sám. Protože nás od malička učí, že některé věci není dobré každému vykládat. Ale nikoho nikdo neučí (a dokonce ani dnes, přestože se o rizicích už dávno ví!), že některé věci není dobré uvádět všude na internetu!
-
J (neregistrovaný)Nj, jenze v "reallife" kdyz chcete neco vedet, tak se musite nekoho zeptat a uz to je casto vec ke zvazeni, protoze ten dotycny samozrejme muze objekt vaseho zajmu informovat (coz dost casto nechcete).
Na netu velmi casto staci takovy hloupy napad jako zadat do vyhledavace jmeno/firmu/skolu/ ... tedy informace, ktere naprosto normalne znate a najedou, casto aniz by jste to chtel, najdete spousty informaci (a nekdy i takovych, ktere by jste radsi neznal).
Dotycny to nema sanci zjistit, pokud se sam neprokecnete. -
funTom (neregistrovaný)Upřímně, mne to množství vydolovaných informací vůbec nepřekvapilo. Sám jsem pomocí vyhledávačů zkoušel kdysi také hledat informace o lidech.
Osobně bych ale žádný "sociální graf" nezaváděl. Jestli to dobře chápu, máš Davide na mysli něco jako Orkut. Proč se ujal jen v Brazílii? A co spolužáci?
Mě naopak vyhovuje současný model. Mohu si vybrat, kolik informací o sobě a komu sdělím.
Jak tady už někdo naznačil s youtubem a jinými službami, proč je tolik náctiletých tak sdílných? Naivita? Nezkušenost? Sociální obezřetnost by se měla spolu s finanční gramotností užit na školách, určitě by to přineslo těm děckám větší uplatnění, než ty zbytečnosti, které se dnes učí. -
Martin Zevlon (neregistrovaný)Naivita? Spíš slepá důvěra.
Když jsem si na internetu udělal svoji první homepage (kolem 1996), měl jsem tam také všechno možné. Možná to patří k mládí, důvěřovat cizím lidem.
Teprve s přibývajícími léty se člověk párkrát spálí a zjistí, jaké zdánlivě bezvýznamné informace proti němu může nějaká svině s úspěchem použít.
ps. ta moje homepage je bohužel zaindexována na webarchive. Adresa je dávno ztracená, já jen doufám, že tam nezavedou fulltext. To by mohl opravdu být průser. -
William Walker (neregistrovaný)Nesouvisi to zcela uplne z glosou (i kdyz mozna osoba jmenem cyril marcin a rodnym cislem 620919/1483 existuje a nekdo mu na internetu udentitu scizil) ale takhle legracni scam jsem dlouho nedostal...ja snad i nejake penize poslu na uveden konto...
mail obsahuje nekoli nascanovanych dokumetu od poukazu na otropedickou pomucku (bila slepecka hul hlinikova skladaci petidilna) pres lekarske nalezy (od praktickeho lekare pro dospele a gynekologa v jendom), vypis dluhu u FU az po rtf dokument s zadosti...vytlemen s obsahu jsem to nevydrzel, a dkoment pri plnem vedomi rizik si otevrel...primo z mailu v google docs ovsem...ta zadost o zaslani penez s popisem jeho tezke zivotni situace (slabozraky od narozeni, pak padem plosiny na hlavu vyrazen uplne atd.) me dorazila jeste vic, takhle jsme se uz dlouho nezasmal, ze mu snad i nejake penize poslu, bylo to vtipnejsi nez vetsina ceskych komedii posledni doby :) -
anonymníJá Vás asi zklamu, zmiňovaný mail není klasický scam. Zda je situace dotyčného tak tragická, jak ji popisuje, nebo zda si trochu přisadil nevím, ale ten pán opravdu reálně existuje a opravdu je zrakově postižený...
Omlouvám se za anonymní příspěvek, normálně přispívám pod plným jménem jako registrovaný uživatel, ale v daném kontextu by to -- i vzhledem k tématu glosy :-) -- asi nebylo úplně vhodné... -
Jana (neregistrovaný)Nic to se mnou ale neudělalo. Zajímalo by mě jenom, kolik lidí už na to skočilo. Přikládám dopis, který jsem obdržela:
Vážený pane řediteli(paní ředitelko)
Obracím se na vás s velikou prosbou a o pomoc v mé těžké životní situaci.Jmenuji se Cyril Marcin s bydlištěm Majora Šulce 3853 v Chomutově.
Narodil jsem se zdravotně postižený s vadou očí ,slabozrakost.Vyrůstal jsem v ůstavu pro mládež
s vadami zraku v Praze ve Francouské ulici 56 do osmnácti let.Před šesti lety se mi stal vážný ůraz
hlavy,kdy mi spadla plošina(500kg) u nákladního automobilu na hlavu a po operačním zákroku jsem dlouhodobě marodil s
velkými bolestmi hlavy s následkem trvalé slepotě obou očí,kdy jsem přestal definitivně vidět.V této
chvíli se nacházím v plném invalidním důchodě a jsem vedený pod okresním uřadem v Chomutově a vlastním
průkaz ZTP/P.
Pečující osoba (má manželka) se o mne stará-doprovází mne k lékaři a k jiným životním potřebám.
Svěřuji se k vám s důvěrou k mé životní záležitosti,kdy mi vznikla dlužná částka ve výši:85 000 kč na Finančním ůřadě v CHomutově.Tato dlužná částka mi vznikla v době podnikání v oboru Čalouník,kde mi vznikl vážný ůraz hlavy,kdy jsem podstupil těžké operaci s následkem trvalé slepotě obou očí.Po dlouhé nemoci se dluh nahromadil a nebyl jsem schopen platit,nebylo z čeho čerpat proto že jsem nepracoval.Momentálně nemám žádné pracovní zakázky a nejsem bez cizí pomoci schopen tento dluh uhradit.
Velice vás moc prosím,zda mi můžete alespon nějakou finanční částkou přispět.Číslo ůčtu:169079519/0300 ČSOB.CHtěl jsem s důvěrou se vám svěřit k těmto nepříjemným problémům,které se staly nepředvídaně.Vážení,veškeré informace si můžete ověřit u paní doktorky Beranové v CHomutově(Oční ambulance),že jsem opravdu nevidomí.CHtěl jsem vám v tomto dopise sdělit,že jsem nikoho nikdy o nic nežádal,ale tato tíživá životní situace mne přinutila se na vás obrátit.Vše co vám píši je skutečně pravdivé.
Domů mi chodí upomínky k zplacení dlužné částky a tak nevím kudy kam.Převládá ve mě stres a zaháním ho lékem(Diasepan).Je to lék na uklidnění.A tak ted záleží jen na vašem dobrém srdci zda mi můžete finančně pomoci.Společně s dopisem vám zasílám přílohy o mém zdravotním stavu a veškerou dokumentaci z finančního ůřadu.To vše si můžete ověřit.Mohu vám říci,že člověk který je plnohodnotně zdraví má tu možnost si ty peníze vydělat,ale u mne ta možnost není.Je mi dost jasné,že mi nemůžete přispět celou finanční částkou,ale prosím vás,ale aspon o nějakou finanční částku.Předem bych vám chtěl poděkovat za to,že jste si přečetli tento dopis,že jsem se vám svěřil k pravdivím skutečnostem.CHci vám ještě jednou poděkovat za to zda mi budete chtít pomoci.Přeji vám hodně zdraví,ůspechu a štěstí ve vašem životě.
Veškeré dotazy můžete volat po celý den na tel:604500282
S pozdravem a hodně zdravíčka přeje Cyril Marcin -
Yo (neregistrovaný)Jo... kolik lidí už na to skočilo? Je fakt, že ten člověk možná existuje a potřebuje pomoci, ale kolik lidí poslalo už peníze? Pan Marcin potřebuje 85 000 Kč. Např. 85 lidí mu pošle 1000,-Kč a hned to má splacené, ale jsou další lidí, kteří to pošlou, třeba dalších 50?? Takže to máme 50 000 Kč výdělek! Copak tímto se žádá o finanční pomoc? Vždy se to dělá přes nějakou věrohodnou charitu nebo tak a ne takto, kdy pan Marcin na tom vlastně vydělává! To by mohl takto vydělávat každý...
-
crayxmp (neregistrovaný)Tedy.. to je opravdu novinka. Podobnou sociopsychologickou metodu sám používám již přes 10 let.. v té době to bývalo snazší, neboť zdroje byly několikanásobně méně duplicitní, hledání bývalo rychlejší, údaje relevantnější. Člověk nemusí být zrovna génius, aby ho napadly různé souvislosti. Stejně tak, jako že používání Microsoft Pasportu je Pandořina schránka, neboť otevírá dveře do nejrůznějších emailů, služeb, nastavení a všeho možného, co od Microsoftu na netu chcete. Komu to dále myslí, tak si sám uvědomí, jak běžní uživatelé přistupují k zabezpečení svých účtů, že "standardní jedinec" není schopen zapamatování více jak 3-5 hesel, přičemž s oblibou používá max. dvě, dále že oblíbený hesly pro něžnější část populace jsou jména domácích mazlíčků, zdrobněliny jmen jejích protějšků, v případě nutnosti zadání pouze číselného hesla spousta lidí sáhne po PINu z kreditní karty atd. atd.. Kdo se o problematiku sociopsychologie zajímá, tak určitě si o tom již mnoho zajímavé a podnětného přečetl.
takže pokud vás, pane autore, děsí to, co si o vás ten člověk přečetl a vygoogloval na netu, tak se ještě nemáte čeho bát - bojte se, až někdo postoupí na 2. level a začne za pomoci těchto informací např. telefonicky lámat informace další (tj. bude se představovat nějaké organizaci/úřadu jako vy a pro dokreslení své identity použije něco z toho, co si o vás přečetl). Tam pak začíná to pravé zděšení - neboť povětšinu úřednic státní správy lze tak snadno oklamat, že vám poví i to, co by správně po tel. neměly. -
falus kopalus (neregistrovaný)Neni nad to mit sve "druhe-ja". Nejlepsi je najit si nekoho z nemanic nebydlel netelefenoval nicnemel a tomu si rici o karticku zmocnence pro postu.
Slysel jsem i od sveho pribuzneho co dela na hospodarske kriminalce ze se v cr podarilo uz desitkam lidi ziskat cizi SKUTECNOU identitu. Kdyz ma nekdo dobre informace neni to tak nerealne. -
hexx (neregistrovaný)Ano, jak tady uz nekdo psal, tohle googlovani je ale jen level1 - pokud nekdo opravdu zacne mit zajem o to vas poznat, zacne to delat vic aktivne, interakce s obeti, tedy s vami :-) by jiste prinesla dalsi udaje.
Vybudovani jine identity je sice pekne, ale vyzaduje dusledne dodrzovani, bez moznosti propojeni udaju, a neda se vzdy pouzit. -
Jiný pohled (marketingový):
příklad = komunitní služba
Na komunitní službu XY chodí každý měsíc cca 100 000 unikátních uživatelů. V xy místnostech se každý den generuje xy nových příspěvků, které se archivují.... každý příspěvek náleží svému autorovi a zároveň může mít příspěvek vazbu na jiný příspěvek (tzn. související příspěvky = "diskuse").
Tyto informace se vyplatí (pro poskytovatele služby) nejen skladovat, ale HLAVNĚ vyhodnocovat, a to neustále!
Proč? když vím, že se uživatelé XYZ v místnosti XY přibližně 3x týdně baví o počítačovém HW, mohu přímo jim nechat zobrazovat reklamu od dovatele HW (např).
Toto je maximálně cílená reklama, pokud navíc budu mít o uživatelích XYZ osobní informace (pohlaví, věk, dosažené vzdělání, apod..), mám v rukou nabitou zbraň - přesně vymezenou skupinu potenciálních zákazníků pro svého obchodního klienta.
Problém? Ano - budou klienti ochotni vyhazovat víc peněz? Těžko říct, když je někdo přesvědčí, že mají možnost oslovit přesně svoji cílovou skupinu, a to velice jednoduše a efektivně, tak asi ano...
ČLÁNKY DO MAILU