Vlákno názorů k článku Znáte své digitální stopy? od J - Nj, jenze v "reallife" kdyz chcete neco vedet,...

S tím určitě souhlasím. Je ale právě otázkou, kde je ona míra. I v reálném světě si běžně spoustu informací zjišťujeme, jen se místo vyhledávačů dotazujeme třeba známých, telefonního seznamu, apod. A i v reálném světě si takto mohu zjistit pouze ty informace, které o sobě daná osoba sama někomu sdělila. (Pak záleží na míře diskrétnosti a spolehlivosti oněch známých, jaké informace o dotyčném "pošlou" dál a jaké si nechají pro sebe. Tento lidský faktor já osobně považuji za mnohem méně spolehlivý než kteroukoliv webovou službu.) I v reálném světě platí, že pokud na sebe někde "vykecám" něco, co přitom nechci, aby ostatní věděli, mohu si pak za následky sám. Protože nás od malička učí, že některé věci není dobré každému vykládat. Ale nikoho nikdo neučí (a dokonce ani dnes, přestože se o rizicích už dávno ví!), že některé věci není dobré uvádět všude na internetu!

No ono je otázkou do jaké míry je zjišťování informací o osobě, která to nejen neschválila, ale ani neví eticky přijatelné.
Já osobně si myslím, že pokud to nepovažujeme za běžně přijatelné ve světě fyzickém, pak by ani svět virtuální neměl být zasazován do jiného etického rámce.

Ad 1: Shromažďování dat je dle mého názoru jednou z podstat internetu. Data se shromažďovat budou, dokud se budou poskytovat.

Ad 2: Samozřejmě vždy v jazyce webového prohlížeče. Měl jsem na mysli hlášku generovanou prohlížečem, nikoliv dobrovolně některou webovou stránkou.

Taky bych to tak viděl. Umím si představit např. řešení integrované do prohlížeče a data ukládaná třeba na USB tokenu. Tady ale zase vzniká problém ztráty a následné ztráty identity. (Ale klíče od bytu taky zpravidla míváme alespoň dvoje.)

Pokud jde o vztahy mezi lidmi, uznávám, že je to mimořádně komplikovaná věc. Ale možná by právě stačilo jenom to určení těch informací, které s tímto člověkem sdílet chci (nebo nechci). Určování přímo vztahů mi přijde zbytečné, protože mohu mít i jiné důvody proč někomu o sobě něco (ne)sdělovat, než je nějaký můj vztah vůči němu.

Mně se zdá nadějným OpenID. Umožňuje základní identifikaci, stejnou napříč webem. Může být též rozšířeno o další osobní údaje, které lze výběrově sdílet s tou kterou stránkou, která o to projeví zájem. Co OpenID zatím neumí jsou vazby na další lidi. To je vůbec složitá věc, jinak než explicitně je nemožné definovat, co s kterým člověkem máte společného a co to znamená z hlediska toho, co s ním nechcete sdílet. Také je trochu problémem bezpečnost - tyto údaje vždy nakonec k někomu ukládáte. Zatímco v reálném světě vztahy prostě nějak existují, na internetu musejí být u někoho zapsány. Možná by pomohlo nějaké neonline řešení, třeba integrace do prohlížeče?

Ještě mě napadá: Takové řešení by mělo navíc velký "didaktický" dopad. Lidé by si najednou přímo uvědomovali, že při přístupu někam o sobě sdělují nějaké informace. Připadá mi, že právě toto vědomí je to, co nejvíce lidem dnes chybí!

I na to může být řešení. Hláška: Prohlížená stránka obsahuje informace, pro jejichž zobrazení je nutné ověřit Váš "sociální status" (či jak tomu chceme říkat). Přejete si poskytnout informace? (Případně výběr přímo těch informací, které poskytnot chci a které ne). Dovedu si představit, že např. pro přístup na webovou stránku svého vyučujícího, určenou pro studenty konkrétního předmětu (semestru, ročníku), budu ochoten sdělit informace týkající se mého studia, ale už ne informace týkající se mé práce nebo soukromého života.

Mě počet vydolovaných informací ani moc neudivil. Ostatně používám stejné techniky taky. Před prvním jednáním s novým zákazníkem si ho zpravidla taky proklepnu - zjistím kde hostuje, kolik za to platí (a podle toho zpravidla také odhadnu kolik může být ochotný dát např. za vytvoření nových stránek). Když potkám např. ve škole hezkou dívku, není pro mě obvykle problém během několika minut zjistit kontaktní údaje, ale často třeba i to, jestli zrovna má přítele:-) Přitom by stačilo používat různé přezdívky na různých službách, což ale může být s rostoucím počtem využívaných služeb dost nadlidský úkol.

Takže mi řešení "sociálním grafem", o kterém píšete, připadá jako poměrně perspektivní cesta, kterou se vydat. Ovšem vzpomínám si, že když se tu cca před rokem konal workshop na téma sociální sítě, už tady o tom řeč taky byla (byť trochu v jiném kontextu). Možná by bylo na čase zkusit navrhnout a později klidně i v praxi otestovat nějaké první, byť třeba neohrabané a k dalšímu dlouhému vývoji nutně předurčené řešení.

Máte jistě pravdu, že možnost přesně každého identifikovat má zas jiné stinné stránky dotýkající se soukromí. Těžko říci, jestli by to nebylo ještě horší.

Nezbývá mi, než s Vámi souhlasit. Interenet je sociálním prostředím, běžným prostorem komunikace, jen jsme si na to ještě nezvykli...

Co všechno na Vás vykutali mě dost udivilo. V 5 příspěvcích jsem se o Vaší osobě dozvěděl víc, než vím o řadě lidí, které pravidelně osobně potkávám. A bude to zjevně stále horší. Možná by nebylo špatné, kdyby se některé věci z naprosto veřejného webu přesunuly do nějakých uzavřenějších struktur. Ty informace, které o sobě všude možně udáváte, přeci nezveřejňujete proto, aby si je každý přečetl. Na stránkách oné křesťanské organizace není Vaše fotka proto, aby si ji prohlíželi čtenáři Lupy a jiní nahodilí návštěvníci. Zveřejňujete ji pro celkem konkrétní omezenou množinu lidí.

Tu přitom není možné nijak vyjádřit. Pokud stránky přímo nezaheslujete, jsou prostě přístupné komukoliv. Váš příklad je pro mě dalším argumentem, proč by napříč Internetem měla fungovat jakási "sociální vrstva", jednotná identifikace a jednotný "sociální graf", který by dešifroval různé druhy a sílu spojení mezi lidmi. Pak by bylo možné informace jednoduše poskytovat jen tomu, komu chcete. Jsem zvědavej, jestli se to někdy stane, nebo si mezitím všichni na naprostý exhibicionismus zvykneme.