Jedna z definic státu je dobrovolně vyměněná svoboda za bezpečnost. V tom souhlasím, že se policie musí přizpůsobit době.
Na druhou stranu je zde propastný rozdíl mezi starými a novými metodami. Zatímco zločinné metody byly a jsou lokální záležitostí (konkrétní skupina lidí se účastní konkrétního zločinu na konkrétním místě a čase), vyšetřovací metody se mění na metody globální, preventivní a celoplošné (sledujeme všechnu komunikaci všech v celém čase a navíc ji archivujeme).
A to prosím jenom proto, že to dovoluje stav techniky. Dokážete si představit, že by pošta rozlepovala, opisovala a zalepovala desítky tisíc dopisů denně? Nemožné. Ale jakmile jsme si zavedli datové schránky, tak nemožné se stalo skutečným, protože pro automat to není žádná námaha.
Tudíž zcela oprávněně se objevuje námitka nepřiměřenosti. Je to stejná argumentace jako „i kdyby to zachránilo jediný lidský život, tak to má cenu“. Ano, přiřaďme každému řidiči policajta nebo zakažme silniční dopravu. Vždyť důsledkem silniční dopravy denně zemře několik lidí!
Tím nebyl myšlen obsah, ale metadata veškeré komunikace. Tím jsem chtěl vypíchnout, že sledujeme všechny, protože co kdyby někdo z nich něco.
Co se týče Internetu, tak transportní adresy by měly uchovávat operátoři, kteří provádějí překlad adres. Nicméně u jiných veřejných služeb se uchovávají i další údaje, jako je třeba požadované URL nebo přihlašovací jméno.