Internetový (stejně jako každý jiný) investor od svého projektu přirozeně očekává zisk. Ten mu u služeb nabízených zdarma mohou přinést pouze ti uživatelé, kteří dříve či později za nějaký produkt zaplatí. Buď přímo poskytovateli oné služby zdarma, což je méně časté, nebo třetím subjektům, jež se o platbu s poskytovatelem rozdělí. Takovým příkladem třetího subjektu může být reklamní agentura nebo telekomunikační společnost. Očekávání budoucích plateb zákazníků byla v minulosti opravdu velká. Lze to odvodit z kupní ceny poskytovatelů, případně jejich hodnoty na burze podělené počtem aktivních uživatelů v době transakce.
V České republice je znám případ akvizice společnosti Video On Line, kde si patrně kupující spočítal, že z každého zákazníka internetového připojení zdarma získá v budoucnu více než 50.000 korun. Ztrátovost takto oceněné investice je zřejmá nejen pro znalce posledního vývoje.
Akciové trhy se však v minulosti chovaly ještě podivněji. Například firma Tiscali byla v březnu 2000 burzou ohodnocena tak, že neplatící uživatel měl pro investory cenu téměř 700.000 korun. Je dost možné, že společnost byla oceněna výše, než byl celkový majetek všech jejích zákazníků. Ti přitom většinou neměli v úmyslu poskytovateli platit vůbec nic.
Uživatel portálu Yahoo! měl počátkem roku 2000 hodnotu přesahující 100.000 korun. Nesmyslná situace nemohla trvat dlouho. Poslední dva roky znamenaly určité zreálnění, takže cena každého aktivního zaregistrovaného zákazníka největšího internetového portálu dnes odpovídá přibližně 2.000 korunám. Toto ohodnocení může mít opodstatnění pouze tehdy, když významná část uživatelů začne za služby platit. Na tom nic nemění ani skutečnost, že Yahoo! poměrně úspěšně získává i jiné zdroje příjmů: Například registrace komerční stránky v tomto katalogu je dnes již pouze za peníze.
Tiscali je v současné době burzou oceněna ve výši odpovídající zhruba 8.000 korunám na uživatele. Investoři tedy předpokládají, že každý uživatel sítě v Evropě přinese – zejména díky telekomunikačním poplatkům – roční zisk alespoň 1.000 korun. Vezmeme-li v úvahu, že český zákazník tráví na Internetu 10 hodin měsíčně v nejslabším pásmu, získávají ISP od Českého Telecomu dle veřejně dostupných dat provizi ve výši 30 korun měsíčně za jednoho uživatele.
Internet zdarma tak přináší tučný zisk Českému Telecomu (podle mého odhadu v letošním roce inkasuje za vytáčené připojení k Internetu více než dvě miliardy korun), zatímco ISP musí jeho poskytování zpravidla dotovat. Kapitálové trhy ale pracují s předpokladem, že liberalizovaný telekomunikační trh v civilizovaných zemích umožňuje dělbu nákladů a výnosů za dial-up spravedlivěji než v České republice.
Protože Tiscali ani Yahoo! nejsou dnes ziskové firmy, službám zdarma se mohou zákazníci těšit pouze díky optimistickým očekáváním, že budou někdy v budoucnu přinášet zisk. Trpělivost již však pomalu dochází. Kupříkladu investorům společnosti FreeNet, která je jedním z největších poskytovatelů Internetu zdarma v Německu: Každý z jejích tří milionů aktivních uživatelů je burzou oceněn již na méně než 500 korun.
Domnívám se, že jestli dnešní významní světoví hráči na trhu internetových služeb zdarma nebudou během jednoho dvou let produkovat zisk, jejich nabídka se citelně sníží. Určitě však na Internetu zůstane stále velké množství více či méně kvalitních služeb, za které platit nebudeme.
ČLÁNKY DO MAILU