Tady bych oponoval. Jsme také rodinná firma, ale víme, že konkurence je tvrdá. Karty na počítači - proč ne. Třeba i muzika. Ale především je to o mnohahodinové práci bez ohledu na denní dobu, shánění literatury a studium také počítačové problematiky, aby bylo možné nasadit vhodný sw, databáze apod. tak, aby to plně vyhovovalo současným požadavkům. Vše na bázi OSS. Místo pro mazánky tady rozhodně není.
Zásadní problém rodinných firmiček je v tom, že nefungují tak úplně podle své organizační struktury. Paní majitelová je formálně pouhá sekretářka, fakticky si ale skze manžela=šéfa prosadí, cokoli si umane a chová se jako druhý šéf.
Synek majitele může být papírově váš podřízený, ovšem z vašich příkazů si vybere jen něco a zbytek beztrestně ingoruje. Nelze si na něj stěžovat ani ho potrestat - to majitel bere jako nebetyčnou drzost a troufalost.
Tak to nefunguje u prosperující firmy. Paní majitelová si třeba prosadí koupi kožichu, ale pokud není detailně zasvěcená do chodu firmy, moc toho neovlivní. Nebo je - a pak je pomocníkem
majitele. U syna je to individuální, to je pravda. Ale konkurence většinou ukáže životnost takových firem. Ty které přežijí, mají však větší šanci než firmy jiného typu: nízké náklady, optimalizovaná pracování doba, vysoká motivace.
To může platit pro opravdu malé firmy. Jakmile trochu povyrostou a mají aspoň pár desítek zaměstnanců, začínají být rodinné vazby opravdu problém. Vztahy nadřízenosti a podřízenosti mají fungovat podle organizačního schématu. Proč? Protože podle něj funguje i odpovědnost za chod firmy. Pokud majitelová/mladý pán něco domrví, k odpovědnosti bude pohnán jeho nadřízený.
Je-li majitelová pomocníkem majitele, má mít tomu odpovídající organizační zařazení. Má-li mladý pán čerpat zkušenosti ve firmě odspoda, musí tatínek stát za svými spolupracovníky, kterým ho hodil na krk.
Obdobný problém je i se spolumajiteli firmy, kteří jsou funkčně podřízeni zaměstnancům. Na uplatňování svých náhledů na chod firmy mají valnou hromadu, často se ale snaží vydobýt si pozice malých šéfíků. Mor a cholera.
Tady tyhle firmy rodinného typu... Většina z nich budou jen zakrslé firmy s malým ziskem, protože šéf místo aby hleděl na produktivitu a profesionálnost zaměstnanců, tak ho radši zajímá, jestli má ženuška na počítači karty. Nehledě na nulový profesionální postup. Šéfem se vždycky stane neschopný synáček , tatínkův mazánek.
Který Baťa? Zakladatel založil a prosperoval, jeho bratr po odkoupení (ze závěti) neuvěřitelně expanoval. Pak si nezdárný synáček zakladatele řekl, proč by to neměl vést on, a po domluvě s tehdejší státní mocí podnik prostřednictvím soudů uzmul, protože dokumenty ve prospěch strýce se "ztratily". Od té doby podnik sice funguje, ale už je dávno ve stínu daleko proslulejších obuvnických firem.
ČLÁNKY DO MAILU