Glosa

V posledních měsících se o možnosti využití bezdrátové technologie WiFi k internetovému připojení přímo z paluby letadel napsalo nesčetně článků. Většina autorů neskrývala nadšení pro tuto službu a někteří dokonce proklamovali, že se Internet v letadlech stává běžnou záležitostí. Ovšem ona to tak úplně není pravda.

Stránky ogrish.com skutečně nejsou pro každého (proto raději ani nepublikuji klikatelný odkaz). Nacházejí se tam necenzurované fotografie a videozáznamy poprav, dopravních nehod, obětí zločinů atd. atd. Nejen krev, ale také vnitřnosti a mozky. Většinou lidské. Ogrish si z toho všeho nedělá legraci, nekomentuje to, pouze materiály vystavuje (zdarma).

Každý je tak trochu voyeur a rád se podívá oknem do cizího příbytku. Samozřejmě nikoliv z důvodu obscénních choutek, ale spíše pro pobavení, možná inspiraci. Člověka přece už od nepaměti zajímá, jak žije jeho soused(ka) a jestli spí v pyžamu či nikoliv. A na to sázejí nedávno odstartované dvě reality show – Big Brother a VyVolení. Jak to ale souvisí s Internetem?

Na maps.google.com už se můžu podívat na satelitní snímek našeho domu ve vysokém rozlišení. Na translate.google.com si můžu nechat překvapivě slušně přeložit japonské internetové stránky do angličtiny. Na google.com funguje vyhledávač, který si pamatuje, co jsem kdy hledal, na jaké výsledky jsem klikal, a podle toho se učí hledat lépe. A to není zdaleka všechno. Google je, zdá se, nezastavitelné.

Říká se, že hranice mezi genialitou a šílenstvím je úzká. Kam zařadit nejbizarnější událost léta 2005 na českém Internetu, aktivity Internetové Asociace (IA)?

Centrum má Vyvolené! Přiznám se, že v prvním okamžiku po vstřebání této novinky mě automaticky napadlo další spojení: Seznam - BigBrother. Logicky to možná vyplývá z opakující se honby obou největších českých portálů v téměř identických disciplínách. Poté, co bok po boku zvětšily kapacity svých freemailů, vylepšily služby a vyslaly do televize reklamní spoty, jde vlastně jen o pokračování v započatém běhu. A osudy soutěžících, uzavřených ve společné vile, asi opravdu budou dalším trhákem, u kterého stojí za to být.

Když společnost Apple oznámila, že se svými Macintoshi přechází na procesory Pentium, a dala první vzorky těchto - teď už PC - několika vyvoleným, spustily se pomyslné stopky. Jak dlouho potrvá, než slavný operační systém Mac OS uteče? Moc dlouho to netrvalo.

Nerad bych, aby následující text působil dojmem staromilského a moralistického hartusení o tom, že zatímco včera se konal zlatý věk, zkažená moderní doba je v nezadržitelném úpadku. Nicméně co se použitelnosti e-mailu týče, obávám se, že to v poslední době jde opravdu od desíti k pěti.

(Věřte mi, že nadpis glosy má smysl a slovo "virtuálně" je v něm použito ve svém původním, nekybernetickém významu.) Kdysi jsem dost "ulítával" na hře Ultima Online, a i když jsem novější online hry pořádně nehrál, sleduji, jak postupně prorůstají do normálního života a začíná docházet k událostem, které jsou na první pohled bizarní, ale po krátkém zamyšlení je jasné, že jsou prostě "ze života". Lhostejno jestli z virtuálního, nebo reálného.

T-Mobile se stal jedničkou na českém trhu, co se týče počtu zákazníků (za zákazníka se počítá každá aktivní SIM karta), to už ví snad každý. V posledních dnech jsme totiž byli svědky masivní reklamní kampaně, která neměla nechat nikoho na pochybách, kdo je nyní mezi mobilními operátory pánem.

Vím, že mi historku o tom, jak se bez sítí a počítačů žije lépe, většina z vás nezbaští. Ale stejně se o ni musím podělit. Prostě nejde jinak.

Když se před lety konal první bootcamp pro podnikatele, stála účast zhruba stejně jako deset kvalitních steaků v dobré restauraci. Dobře míněné pozvání jsem proto odmítl: biftek je biftek. Nakonec jsem se ale nechal přesvědčit a před pár dny se vypravil do Telče. To jsem si dal!

Určitě to znáte z reklam na mobily a na mobilní operátory - mladí lidé, kteří jsou hrozně krásní a "free", zmáčknou nějaké tlačítko a během půl sekundy mají ve svém mobilu aktuální zpravodajství, cool hudbu, nějaký filmeček nebo obsah svého internetového mailboxu (s několikamegovými přílohami). Nevím, jestli je někdo natolik naivní, že skutečně něco podobného očekává. Já tak naivní nejsem. Ale přesto mě zaráží, jak je ještě dnes komplikované donutit můj nový mobil, aby spolupracoval s mým e-mailem tím úplně nejzákladnějším způsobem.

Jste technologičtí nadšenci? Rádi si vyzkoušíte všechny novinky, kupujete nový hardware a instalujete jeden nový program za druhým? A je vám to k něčemu?

Americký právník se rozhodl zabránit Microsoftu uvést novou verzi Windows, dokud konečně nedojde k nápravě chyb ve verzích stávajících. Kromě příležitosti k zasmání nabízí tato událost ještě jednu možnost: zamyslet se znovu nad tím, nakolik jsou výrobci softwaru odpovědní za vady svých výrobků.

Jak vyplývá z nedávného průzkumu britské univerzity Brunel, více než 80 procent mladistvých mezi 15-18 lety se nějak zapletlo s nelegálně získanou kopií počítačové hry. Pojďme se na výsledky netradičního průzkumu podívat blíže.

Gregory Straszkiewicz byl britským soudem odsouzen k 12 měsícům podmíněně a pokutě 500 liber za to, že neoprávněně používal internetové připojení svého souseda. Ovšem pan Straszkiewicz není hacker! Pan Straszkiewicz pouze chtěl surfovat po netu, zapnul svůj laptop a ten se připojil k nijak nezabezpečené WiFi síti "postiženého".

Česká pošta získala od ministerstva informatiky (MI) akreditaci pro vydávání elektronických podpisů. Zpráva je to sice několik dní stará, už o tom informoval nejeden zdroj, ale stále mi nikdo neodpověděl, proč by měla vydávat elektronické podpisy zrovna Česká pošta. Že by proto, že je to instituce, které lze po všech směrech důvěřovat?

Některé menší firmy podle všeho konečně objevily kouzlo blogů i jiného typu, než je obvyklá PR produkce. Čas od času se totiž vynoří sebejistě se tvářící web, skrytě či otevřeně pálící hlavně na některého z konkurentů svého majitele. Účinnost bývá mizivá, zejména díky tomu, že cílem bývá podobně zanedbatelný hráč na trhu. V případě Goliáše by totiž zřejmě všechno šlo více svižně: David by byl zašlápnut. Takto jsou to spíš zákazníci, kdo by na podobné výstřelky měl adekvátně reagovat.

Už od mládí jsem měl rád data a pořádek v nich. Jakmile jsem získal první databázový program pro ZX Spectrum (VU FILE), udělal jsem si v něm databázi svých počítačových her. Jakmile jsem začal hrát karetní hru Magic: The Gathering, vytvořil jsem si v nějaké obskurní DOSové databázi podrobný seznam všech karet, které jsem měl. Od té doby mě to pustilo (hlavně na podobné prkotiny už nemám čas), ale přehledný, dobře organizovaný soubor dat pořád ocením jako labužnickou záležitost.

V jednom americkém výzkumu, který provedl Pew Internet and American Life Project, a o kterém informoval minulý týden například DigiWeb, se ukázalo, že jen devět procent dotázaných Američanů ví, co je to RSS. V Česku to zřejmě nebude lepší. O RSS se moc nemluví a přitom je to tak jednoduchá a pro uživatele přínosná věc.

Dva roky po té, co Phil Zimmermann nabídl svým programem PGP (Pretty Good Privacy) každému člověku možnost uhájit své soukromí v elektronické poště, obvinila jej americká justice z porušení embarga na vývoz šifrovacího softwaru. Dnes tento "bezpečnostní guru" přichází s obdobou PGP pro internetovou telefonii. Obstojí státní orgány v nelehké době před novou výzvou "bezpečí vs. svoboda?"

Už letos v létě se má objevit první betaverze nového prohlížeče Microsoft Internet Explorer 7 (MSIE 7). Nebudu ho používat ze zcela prozaických důvodů (mám pouze Windows 98 a Linux, ani na jednom z nich MSIE 7 fugovat nebude). Ale kdybych ho teoreticky provozovat mohl, vidím jasné signály, že bych do toho stejně nešel.

Jak jistě už víte, Email.cz byl prodán největšímu českému portálu Seznamu. Proběhlo to médii zatím bez většího zájmu. O to více to ale zaujalo mě, protože jsem vždy považoval Email.cz za rybu plující ve vlastním rybníku, která si nenechá do svého byznysu kecat, a která si vždy uměla najít svůj okruh uživatelů.

Německý operátor Vodafone hodlá ve své mobilní síti třetí generace zablokovat do dvou let služby internetové telefonie (VoIP). Důvodem je samozřejmě přibouchnutí dveří do vlastní sítě konkurenci před nosem, avšak je podobný krok vůbec slučitelný se základním kamenem Internetu - otevřeným přístupem?

Má minulá glosa vzbudila velmi plodnou diskusi (přičemž "plodná" ještě nemusí znamenat "konstruktivní" nebo "užitečná"), která se záhy stočila od osobních fotografií do obecnější roviny případů "někdo na Internetu dělá něco, co někomu jinému vadí" a následně opět do konkrétní roviny osobních urážek. Aniž bych hodlal reagovat na konkrétní vyjádření konkrétních lidí, chci se zastavit u zásadnějšího a obecnějšího problému: Totiž u práva jednotlivce na zveřejňování příspěvků, které se někomu jinému prostě "nelíbí".

Když jsem si na konci června přečetl na stránkách ministerstva informatiky, že je připravena strategie informační bezpečnosti, byl jsem příjemně potěšen. Při podrobnějším čtení jsem se však z letargie brzy probral. Stává se asi klasickým zvykem našich resortů, že nepoužívají správných pojmů pro jednotlivé dokumenty. Podle mého názoru musí každá strategie vycházet z analýzy současného stavu a na tomto základě stanovit priority tam, kde byly v průběhu analýzy zjištěny nedostatky.

Bangladéšský podnikatel Ikbal Quadir je přesvědčen, že mobilní Internet jednou spasí zaostalý venkov jeho země. První úspěch slavil s mobilními telefony, avšak je Internet skutečně to, co zemědělci třetího světa nejvíce potřebují? Je-li cílem zničení sociální struktury místní společnosti, pak jistě ano.

V uspěchané online době vystupuje stále více do popředí "zodpovědnost za aktivity uživatelů". Firma X zprostředkuje někomu server (nebo přístup k serveru), na kterém uživatel Y provede něco, co se nelíbí uživateli (nebo firmě) Z. Pro Z je jednodušší něco podniknout proti jasně definovanému X, než proti (polo-)anonymnímu Y. A začíná kolotoč. Pořád není vyřešeno jak by tahle "nepřímá zodpovědnost" měla fungovat a kdo by se měl komu za co zodpovídat. A bude se to muset řešit.

Počítače dobyly další metu - zřejmě definitivně se ukázalo, že dokáží hrát šachy lépe než lidé. Otázkou zůstává, jak budou šachisté na takový vývoj reagovat.