Glosa

Podle nedávného výzkumu by se jen dvě procenta českých dětí nedokázala obejít bez Internetu. Je to málo, nebo hodně? Odpověď může naznačit pohled do vyspělé ciziny, ovšem i tak tu zůstává otázka, nakolik je vlastně Internet pro děti důležitý. Jistě odpovíte že hodně. A naopak: jsou děti důležité pro Internet? Troufám si říci, že ještě víc.

Musím říct, že jsem web britské veřejnoprávní televize BBC nikdy nijak moc nenavštěvoval (a ani jsem nepřemýšlel o tom, zda je BBC něco víc než BBC News a Monty Python). Když jsem ale byl nedávno nucen trochu podrobněji se v něm vrtat, dost mě překvapilo, co všechno tam (zcela zdarma) je a co je zřejmě normální umisťovat na web veřejnoprávní televize.

Přiznám se, že je mi Firefox stále bližší. Přesto ho moc nepoužívám, zvykl jsem si na Maxthona, nadstavbu Internet Exploreru. Ale v poslední době jsem přemýšlel, co by mě přesvědčilo, abych bez pocitu, že něco ztrácím, přešel na Firefox. A došel jsem k závěru, že stačí možná jen velmi málo.

Podle amerického Nejvyššího soudu provozovatelé P2P sítí Grokster a Morpheus svůj dlouhý boj přes veškerý dosavadní slibný vývoj prohráli. Znamená to snad konec "levného" stahování? Ale kdeže. Spíš zelenou pro sítě založené na open-source software a pro firmy z jiných zemí. Rozhodnutí amerického soudu je přesto v něčem zajímavé: v pohledu na odpovědnost provozovatelů "potenciálně škodlivého" softwaru.

Internet se rozvíjí. Všichni víme, že bez Internetu bychom neměli placené online porno, placené reklamní bannery, placené online hry a Amazon.com. Je ale udivující, že i dnes, nejméně 10 let po masovém rozšíření Internetu, přicházejí lidé se zcela novými nápady, nevyžadujícími žádné převratné nové internetové technologie.

Jak jistě už víte, Právní výbor Evropského parlamentu pustil dál legislativu, která umožňuje patentově chránit software. A to tak, že patent se nebude vztahovat jen na výrobek, ale i na technologii. Velcí výrobci (nejen software) se radují, malí pláčou. Tolik parafráze slov z oficiálních zpráv. Ale co zákazník? Co mu to přinese?

Při delším cestování jsem si prohlédl denní tisk. Informace skryté v úhledných sloupečcích na papíře, které mě jinak zasahují prostřednictvím vlnění z monitoru, vyjdou-li v elektronické podobě, byly příjemnou změnou. Papír, dokonce i jen ten novinový, je zkrátka papír. Ale ten obsah…

Jako bájný pták Fénix se znovu a znovu objevuje informace o tom, že veškeré ADSL si zákazníci pořizují jen od Českého Telecomu.

Vždycky mě zaskočí, když na specializovaném serveru narazím v diskusi na názor, který sem svým stylem očividně nepatří - jakoby se zde zjevil mimozemšťan. Občas pak přemýšlím o tom, jaké podivné cesty - klik sem klik tam - autora komentáře na server přivedly.

O tom, že se Google pro Číňany chová poněkud jinak a více paranoidně, se ví již dlouho. Do rodiny gigantů, kteří chtějí proniknout na velice zajímavý šikmooký trh, se samozřejmě rád připojil i Microsoft. Různé články v poslední době skloňují v souvislosti s Čínou a Microsoftem především slovo cenzura.

Občanské sdružení s podivným názvem Iuridicum Remedium se rozhodlo přenést na českou půdu známou soutěž Big Brother Awards. V sedmi kategoriích se soutěží o úctyhodné ceny největšího porušovatele soukromí a osobních údajů. V zahraničí si tato anticena získala nemalý ohlas, takže nezbývá než se těšit, zda si soutěže všimne i někdo v ČR. Adeptů na nominaci tu každopádně máme víc než dost.

Obávám se, že se schyluje k potenciálnímu vážnému globálnímu browserovému problému. Ale možná bych měl nejdřiv upozornit, že "globálním" ten problém bude pouze pokud a) většina návštěvníků Internetu bude používat Mozillu Firefox nebo b) většina browserů bude podporovat "uživatelské skripty".

V současné době je na trhu stále ještě dostatek seminářů, které mají za cíl seznámit zájemce s Internetem a jeho používáním, včetně e-mailu. Nyní se ale začíná pomalu ukazovat, že v nejbližších letech bude zapotřebí zahájit zcela nový typ seminářů a školení zaměřených na to, jak se zbavit závislosti na e-mailu. Tento závěr mi mj. vyplynul z článku E-mail na ústupu?, který zde včera publikovala Rita Pužmanová.

Vzhledem k tomu, že se v nejbližších týdnech hodlám stěhovat, byl jsem nucen opět řešit ožehavý problém "jak sehnat internetové připojení." Bohužel se ukázalo, že tvrzení správce novostavby "máme tady kabelovou televizi UPC" ve skutečnosti znamená "máme na střeše společnou satelitní anténu a chytáme na ni UPC" a cesta ke konektivitě tudy nevede.

V poslední době si často kladu otázku, zda bude v ČR někdy možné opravdu se všemi úřady komunikovat elektronickou cestou. Zda bude možné zadat elektronicky jednu žádost a úřady si již vzájemné potřebné doklady a podklady opatří. Že je to krásná představa? Ale v horizontu zhruba jedné generace spadá stále do oblasti pohádek a snů.

Americká Federální obchodní komise se rozhodla vytáhnout do války proti narůstající armádě infikovaných počítačů, sloužících k rozesílání spamu. Zbraně však zřejmě odkoukala v protivníkově táboře: poskytovatelům na celém světě rozešle na 3000 nevyžádaných dopisů s výzvou k blokování portu 25. Nezbývá než doufat, že většina ISP s dopisem naloží jako s každým správným spamem: zahodí jej.

Pokud patříte k pravidelným čtenářům Lupy, jistě vám neuniklo množství článků, věnujících se problematice online plateb v našich končinách. Pokud jste chtěli, aby vám někdo platil online, měli jste víceméně smůlu. Až donedávna! Nyní totiž zlatá česká hlavička objevila zaručeně fungující způsob, jak na online platby. A je osudové, že to byla opět hlavička Aleše Slabého!

Ať už souhlasíte s postupující evropskou integrací či nikoliv, v jednom mi zřejmě dáte za pravdu: Evropská unie nám prostřednictvím svých orgánů ještě nadělá pořádně vrásek. Někoho možná rozvášní nařízení o počtu kuliček v lusku hrášku, někdo těžce nese vyhlášku o přípustném množství holičů na kilometru čtverečním. Českým registrátorům domén pro změnu nedá spát nová společná doména .eu.

Zatímco český Internet zřejmě na svoji první velkou (a úspěšnou) krádež identit stále čeká, titulky anglosaských médií zaplňují zprávy o milionech osobních záznamů, zcizených z databází mnoha velkých organizací. O čem to vypovídá? Mají identity českých uživatelů menší cenu než těch amerických, nebo jsme ve využívání technologií zase jednou ostudně pozadu?

Co jiného člověka napadne, když během několika málo dní narazí na tolik stížností na největší český portál? Seznam přirozeně inovuje několik produktů najednou, což zvyšuje riziko výskytu chyb, a problémy se nevyhýbají ani zavedeným službám. O čem to mluvím? O válce jedničky v informačních technologiích a systémech Seznamu s technologiemi.

Minulý týden jsem se zmiňoval o velmi zajímavém rozšíření pro Mozillu Firebird, jménem GreaseMonkey. A několik dní poté jsem objevil další úžasné rozšíření, které do značné míry usnadňuje vytváření uživatelských skriptů pro GreaseMonkey (GM).

Internet a web považujeme skoro jedno desetiletí za něco samozřejmého, běžného a dostupného. Tedy mluvíme-li o skupině lidí "od fochu". Pokud bych se měl ohlížet na celou republiku, pak bych první větu samozřejmě z klávesnice nevypustil (článek Jana Handla o Češích a Internetu mi dává za pravdu). Za tu dobu jsme si na vlastnosti webu již zvykli. Jak by však vypadala naše práce a webové stránky v případě, že by web jako takový vznikl až teprve nedávno?

Pražští radní zanechali v Karlově mostě vzkaz budoucím generacím. Do nerezové schránky bylo uloženo několik předmětů, mezi jiným i film o Praze na DVD. Budou ho však naši potomci schopni přečíst?

Od vzniku Internetu se čas od času objeví něco, co do něj vnese revoluci. Experti se předhánějí v tom, kdo z nich odhalí novou revoluci nejdříve. Já sice nejsem expert, ale sázím na GreaseMonkey neboli Namazanou opici (mazadlem, ne alkoholem).

Snad více než kde jinde platí při vývoji a výrobě nového webu či webové aplikace staré známé pořekadlo - práce kvapná, málo platná. Ano, zní to podivně, vždyť web je tak neskutečně flexibilní, poddajný a všem přístupný. Možná právě proto jsme se naučili přistupovat k jeho tvorbě úplně jinak než v jiných (kamenných) odvětvích.

A zvlášť těm, co se spokojují jen s webem jako zdrojem svých zpráv, dodal by obzvlášť zatvrzelý mediální kritik. A jak je poznáte? Snadno - je to skoro každé. Aktuální nadílku ostudy si před krátkým časem odnesla všechna média, která před rokem skočila na lep fenoménu zvaném toothing. Vzpomínáte? Lovení náhodných sexuálních partnerů v Londýně pomocí Bluetooth zařízení? Tak to celé byla jen fáma, hoax, další urban legend v dokonale urbanizované virtuální realitě.

Elektronická komunikace se postupem času stává pro více a více lidí jednou z hlavních forem komunikace v práci, ve škole a podobně. Současně s tím se znova otevírá otázka její spolehlivosti.

Používám internetové bankovnictví České spořitelny od chvíle, kdy začalo fungovat, a jsem s ním v podstatě spokojen. Poněkud mě ale iritují dvě (nebo spíš jedna a půl) drobnosti, které jsem zprvu pokládal za nedodělky, ale teď, po několika letech, zjišťuji, že jde o záměrná omezení, jejichž smysl z programátorského, logického i zákaznického hlediska mi uniká.

Snad mi dáte za pravdu, že trh antivirů, antispywarů a dalších antisoftwarových pomocníků je dnes už poměrně veliký a poskytuje obživu mnoha odborníkům, kteří s touto havětí bojují. Nebýt děravých Windows, bylo by zřejmě o pár nezaměstnaných více. Jenže vedle Windows tu jako z vody roste další nezanedbatelný segment trhu. Je to Linux.

Podivná mánie komentátorů a mediálních analytiků střídavě vyzdvihovat i kritizovat internetovou žurnalistiku svědčí ze všeho nejvíc o jejich rozpacích, jak se s novými médii vyrovnat. Asi největší pastí pro tuto jejich snahu je druh nového média zvaný blog: zdánlivě originální forma skrývající ve skutečnosti notně starý obsah. Je však skutečně nutné hledat pro blogy funkce, které nikdy nemohou plnit, a vliv, který nikdy nemohou mít?