Glosa

Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, říká se. Leckteré vládní a poslanecké aktivity jako by se vehementně snažily dokazovat, že tomu tak opravdu je. Třeba ta poslední: Stát chce víc chránit děti před pedofily, píše iDnes. Může snad být chvályhodnější úmysl?

Kamarád, který podnikal v internetovém pornu, mi kdysi vysvětloval, co to znamená "Circle Jerk-Off". Doslovný překlad "masturbace v kruhu" odkazuje na kratochvíli oblíbenou např. na skautských táborech, kdy si chlapci stoupli do kruhu, aby každý na každého viděl, a pak se sebeukájeli. V internetovém byznysu to ovšem znamená něco jiného.

Mimořádně zajímavou zprávu vydala předevčírem agentura ČIA. Tedy zajímavou… její obsah je celkem všední, zato však titulek! Titulek zajímavý bezesporu je – Český Internet ztrácí dech, klesá počet uživatelů. Stojíme skutečně nad propastí?

Co udělá normální člověk, když potřebuje doma vyměnit okna? Poptá se mezi známými, podívá se do Zlatých stránek, nechá si doporučit nějakou šikovnou firmu. Co udělám já - a mnozí další, podobně postižení? Zadám do Googlu příslušná klíčová slova, projdu nalezené stránky a vyberu si z nich dodavatele.

S ABC zpracuje reklamní brožuru i školák! Navrhněte si s XYZ vlastní dům! Vytvořte s BFLM profesionální webové stránky jedním kliknutím myši! Podobně lákají softwarové firmy zákazníky na své produkty, správně tušíce nové trhy tam, kde kdysi kralovala zanedbatelná hrstka odborníků. Neblahé důsledky tato strategie přináší až v druhém plánu.

Ještě jsem si ani nestačil pořádně zvyknout na GMail a už mi Google nabízí další vymoženost zdarma! Google totiž koupil firmu Picasa a nabídl celému světu její dosud placený produkt (také pojmenovaný Picasa) zdarma ke stažení. Google je super, ale nemůžu se závislostí na něm mít problémy? Tedy, samozřejmě, že můžu... Ale budu?

Pro Internet jsem měl od počátku slabost. Nejprve mě zajímal jako technický výstřelek - informační dálnice, ale postupem času (jak technická stránka ustupovala do pozadí) jsem jej, jako člověk mající vášeň pro média, začal vnímat jako "mediální prostředí". Mediální prostředí, které může lidem pomoci.

Pokud uživatel brouzdá po pochybných stránkách, zejména s erotickým laděním, a kliká, kam nemá, může ho to přijít na pěkných pár peněz. Na tom není nic nového, o tom se ví dlouho. Nedávno znovuobjevená chyba v MSIE tomu však dává nový rozměr: nad telefonním účtem může zaplakat i uživatel, který se chová zodpovědně. A to už je průšvih.

Velice zajímavá diskuse, ačkoli trochu stranou zájmu, proběhla v posledních dnech mezi několika předními světovými webovými specialisty. Podnětným způsobem řešila otázku, do jaké míry může výrobce prohlížeče zasahovat do jazyka HTML. Příkladů podobného přisvojování si jazyka, který má mít univerzální platnost, potřebám jediného prohlížeče známe z historie dost. A přitom se vše dá řešit i uspokojivějšími cestami.

Po pár týdnech používání webmailu od Google musím uznat, že jde o velmi inovativní aplikaci (z hlediska filosofického i z hlediska technického řešení) a že o ní kritikové píší totální nesmysly (ať už úmyslně nebo neúmyslně). Rád bych to trochu uvedl na pravou míru a především bych vám rád nabídl účet na gmail.com. Ale zadarmo to nebude.

Prodloužený víkend mě letos opět nalákal k návštěvě festivalu v Karlových Varech. Z minulých let si pamatuji obligátní problémy s lístky, letos se však zdálo, že na ně díky moderním technologiím nenarazím. To bych ale nesměl být "významným" zákazníkem Eurotelu.

Nejhorší obavy expertů na síťovou bezpečnost se začaly naplňovat. Koncem června útočníci zneužili několik známých, ale neošetřených chyb v serverovém softwaru Microsoftu a prohlížeči Internet Explorer, aby kompromitovali zdánlivě bezpečné weby. Lidé, kteří si je prohlíželi z počítačů vybavených Windows, byli infikováni zákeřným kódem, aniž by si vůbec stáhli nějaký soubor... Je z této bezpečnostní džungle vůbec nějaká cesta?

Nastavit si svoji emailovou schránku tak, aby na každou došlou zprávu automaticky odesílala potvrzení o doručení, je vynikající nápad. Lidé, kteří takové doručenky budou dostávat, si to možná myslet nebudou, ale co je nám po nich. Ale pozor: občas to může být pěkně nebezpečné.

Přidávám se k polemice o bloggerech a vlivu jejich internetových děl. Nesouhlasím s tím, že by bloggeři měli své deníčky rušit jen proto, že se některým zdá, že neslouží k účelu, pro který byly vyvinuty. A co na tom, že se považují za novináře či spisovatele? Vždyť vůbec nezáleží na tom, jak a kde publikují, a ani moc na tom, kdo jejich výtvory čte.

Aniž bych věděl, jak je na tom kdo z vás sexuálně, odvážím se tvrdit, že valná většina z vás Viagru (ani V1AGRU, ani VI46RU) neshání. Já jsem na tom sexuálně skvěle (děkuji za optání), a přesto je mi emailem nabízena několikrát denně. A byl bych raději, kdyby mi už nabízena nebyla. Dá se s tím něco dělat?

Když jsem v říjnu shrnul své dojmy z posledního ročníku veletrhu Invex do zamračeného článku Nuda v Brně, napsalo několik mých kolegů, že jsem nepochopil novou koncepci veletrhu. Podle mne však byla jednoznačná - zamaskovat nezájem vystavovatelů o veletrhy. Tuto domněnku potvrzuje ostatně i americký Comdex. Letos nebude.

Nevím jak vy, ale jestli jsem někdy něco opravdu nesnášel, tak to bylo placení složenek. Dokonce i v dobách, kdy jsem je ještě nemusel platit ze svého, pro mne každoměsíční fronta na poště při placení obědů ve školní jídelně představovala utrpení. O to víc mě samozřejmě těší moderní elektronické bankovnictví. Až donedávna: srážka s realitou mě přesvědčila, že někdy je to prostě na poště jednodušší.

Před pár týdny vyšel v Business Worldu rozhovor, ve kterém jsem na otázku "Co si myslíte o bloggerech?" odpověděl, že "toto slovo většinou používám, když chci někoho urazit". Z rozhovoru byla bohužel na můj popud vyškrtnuta předcházející otázka "Co si myslíte o Danielu Dočekalovi?", takže věta o bloggerech zřejmě vyzněla poněkud méně vtipně, než vyznít měla.

Kdyby byl Internet živou osobou, asi by se pořádně divil, kolik otců a vynálezců mu běhá po světě. Jednoho mu před časem vyrobili Češi a o dalšího se mu nyní postarali na Slovensku. Nemá jít o nikoho jiného než o vynálezce webu, sira Tim Berners-Lee.

Množství spamu a virů prohánějících se naší elektronickou poštou se každoročně stupňuje (blablabla). Existuje samozřejmě několik více či méně dokonalých způsobů, jak s tímto problémem bojovat. My, Češi (a nejen my…), máme však jeden unikátní, a tím je náš jazyk. Tento týden však i tato obrana vzala za své.

O víkendu se konaly volby do Evropského parlamentu, a přestože všechny lístky ještě nedotčené odpočívají v urnách a čekají na začátek sčítání, díky průzkumům se už teď ví, že s účastí to nebylo nic moc. V počtu odevzdaných hlasů evropské volby hladce převálcuje nedělní SuperStar.

Papírová média šla v minulosti ve vztahu k Internetu a tzv. "novým médiím" od extrému k extrému. První fáze by se dala označit jako ignorance. Většina mediálních domů považovala Internet za jakýsi technický výstřelek, který nijak nemůže narušit jejich "kamenné" postavení; řada z nich ostatně dlouho dobu ani neměla vlastní webové stránky.

Růst českého Internetu není jen něco abstraktního. Osobně mi ho zcela prakticky připomíná, že se během posledních pěti let již potřetí musíme stěhovat do nových kanceláří, protože ty staré jsou nám malé. Má to i pár výhod: například si v praxi vyzkoušíte, co vám při stěhování mohou nabídnout telekomunikační operátoři.

Když jsem včera na Florenci přestupoval, se zájmem jsem si prohlížel reklamní plochy lemující eskalátory. Pořád si myslím, že se tato forma inzerce trochu podceňuje - na jezdících schodech, případně v metru se člověk nudí a zkoumá reklamy, o něž by jinak okem nezavadil (např. sleva ventilátorů v Hornbachu).

Reklama na Internetu. Uživatelé si na ni často stěžují, zabírá čím dál větší plochu, občas nevybíravě překrývá obsah kolem a někdy dokonce hraje a bzučí. Pomalu se však prosazuje alternativa: textová reklama. Její vyhlídky přitom nevypadají špatně a při správném úhlu pohledu už vede teď.

Ačkoli se o weblozích v poslední době často mluví a píše, nikdy se nestaly fenoménem, který by zaujal široké masy. O co více jsou však opomíjeny běžnými čtenáři, o to větší vliv mají na elity. Pokud však weblogy ovlivňují elity a elity ovlivňují široké masy, co ovlivňuje weblogy?

Když mi před pár lety progresivnější kolegové ve firmě vyprávěli o nutnosti optimalizovat pro vyhledávače, s nadhledem jsem se jim smál: čtenáři k nám chodí pravidelně, tak co se s tím namáhat. Pak se ze SEO stala móda a já už se tolik nesmál. Dnes je v duchu odprošuji: podíl lidí, kteří chodí z vyhledávačů, je obrovský. Invence uživatelů též.

1. dubna se vyhledávači Google.com zdařil brilantní tah. Vypustil zprávu, že chystá freemailové schránky o kapacitě 1 GB. Většina médií ji nejdříve převzala, pak propadla panice, že skočila na aprílový špek, a nakonec se ukázalo, že to aprílový špek není, takže vlastně nalétli všichni. S nebývalou intenzitou zasáhla tato zpráva český Internet. Dvě z přibližně čtyř společností toužících být v "1 GB klubu" jsou české. Nebo je to jinak?

Jednou z největších výhod online žurnalistiky je existence diskusních fór pod články. Hloupý článek tu čtenáři mohou rovnou rozcupovat, k dalším zas přidají nějakou zajímavou informaci, někdy i ze zákulisí, a rozvedou jej dál. Cenzura se tu uplatňuje jen výjimečně. Po přijetí nového zákona se to však může snadno změnit.

Mám teď zpravodajský týden. Začal jsem používat Bloglines a poňouká mě to browsit po Internetu a pročítat různé zajímavé informační zdroje. Takže jsem jich za posledních několik dní prošmejdil opravdu hodně. Takřka žádný zpravodajský server však nebyl sto překročit stín papírových médií. O využívání potenciálu Internetu se nedá hovořit vůbec.