Glosa

Mnozí z nás pamatují doby, kdy stála pevná linka o rychlosti 64 kbit/s něco kolem sta tisíc korun. Dneska má doma kdekdo megabit za necelou tisícikorunu. Aby ho snad nepoužíval příliš, zavádějí poskytovatelé nejrůznější verze Fair User Policy (FUP). Je to ale opravdu fér?

Na téma lži, lhaní a lhářů existuje řada poučných bonmotů a přísloví. Nejznámější a nejotřepanější praví, že "lež má krátké nohy". Od rozvoje moderních technologií si řada technooptimistů slibovala, že by se tyto nohy mohly ještě zkrátit. Zatím to však vypadá spíše naopak. Minulý týden jsem objevil aplikaci výrazně usnadňující lhaní mobilním telefonem.

Službu Internet Expres, kterou tento týden s velkým halasem pustil do světa Český Telecom, už všechna média rozebrala do šroubku. Ohlášena byla na středeční tiskové konferenci, jež mne svým průběhem trochu překvapila. Přestože nakonec všechno dopadlo jako vždycky, o zajímavé momenty nebyla nouze.

Jistě. Použít jako nadpis glosy 57 variaci na slavnou repliku z pohádky Honza málem králem (původně "dnes za peníze, zítra zadarmo", posléze "dnes zadarmo, zítra za peníze") není dvakrát originální, avšak trefně to vystihuje strategii, jakou Český Telecom zvolil, pokud jde o jeho síť WiFi přístupových bodů, kterou nedávno zpoplatnil. Podle mého soudu tento krok není správný.

Když bydlíte v domě, který má 210 bytů, má to jednu výhodu: dříve či později si k vám najde cestu kabelová televize. Již několik let mám proto domácí připojení od UPC a nestěžuji si, nebo alespoň ne moc často. Za přiměřené peníze dostávám rozumnou službu, snad jen těch výpadků by mohlo být o něco méně. Jedna věc mne ale dostává.

Médii ve středu proběhla zpráva, že se na červen chystá spuštění nového mikroplatebního systému i-plus. Je to přibližně rok a půl poté, co zkrachovaly všechny tři hlavní pokusy spustit na českém Internetu mikroplatební systém (DirectPay, I Like Q a Monetka). Zdá se, že mikroplatby strike back.

Když jsem nedávno slyšel první ze série rozhlasových spotů nové reklamní kampaně na Zlaté stránky, říkal jsem si: to je náhoda. Nebyla. S každou další verzí, která rotuje na rozhlasových vlnách, je to jasnější: Zlaté stránky mají potřebu se vymezovat proti Seznamu.

Jedním z nejstarších jevů v lidské společnosti je tzv. "rituál obětního beránka", neboli perzekuční stereotyp. Potřeba nepřítele - na nějž by bylo možno svést negativní pohromy - je vrozenou vlastností každého lidského kolektivu. Nejnověji ji můžeme pozorovat na nedávné kauze odvolání generálního ředitele a jednatele Eurotelu.

"Milé děti, poslechněte si pohádku o Žlutém ďáblovi, který spřádal strašlivé plány v černé věži v Olšanské ulici. Hlavní ďábel Beďár si jednoho dne usmyslel, že musí pokořit svého odvěkého rivala, Válejsiho od Modrých andílků. A jak řekl, tak také udělal." Pohádka to není špatná, má své hodné i zlé postavy. Ale vy tomu všemu doopravdy věříte?

Téma Eurotelu a odvolání jeho ředitele v posledních týdnech hýbe médii. Český Telecom kupí jednu záminku za druhou, proč by měl být Terrence Valeski odvolán. Nejdříve to bylo spuštění CDMA, pak spuštění CDMA bez licence, nyní deset milionů korun ztracených za analýzu možností privatizace Českého Telecomu. Tím skutečným důvodem však bude ego.

Taky jste si mysleli, že se o vstupu do Evropské unie ví už hezkých pár let a všechny potřebné zákony byly dávno přijaty? Chyba: nejen mediálně vděčné DPH, ale i "správná" regulace spamu nám zatím chybí. Po zběžném prostudování návrhu zákona o některých službách informační společnosti si troufám tvrdit, že se někteří poskytovatelé obsahu budou divit.

V pondělí vyšel na zpravodajském serveru Živě rozhovor s Alešem Slabým Půl roku jsem neposlal žádný spam! Pokud byste Aleše Slabého neznali, což je velmi nepravděpodobné, pak vězte, že se jedná o patrně největšího českého spammera. Všechno však nasvědčuje tomu, že je další z dlouhé řady těch, kteří budou žít "českou variantu amerického snu."

S přibývajícími léty, která mne dělí od maturity, na sobě pozoruji určitou degeneraci v oblasti českého pravopisu: někdejší jistota je ta tam. Místo tradičních Pravidel českého pravopisu jsem ovšem pro podobné chvíle našel modernějšího pomocníka: Google!

Minulý týden jsem na weblogu Marigold.cz narazil na zajímavý blogspot s názvem Jak vytvořit navštěvovaný weblog. Zachoval jsem se tak, jak je v podobných situacích mým zvykem, a nabídl jeho pisateli Patricku Zandlovi, zda by jej nechtěl upravit pro Lupu. Dostal jsem následující odpověď: ":-) aby tam někdo napsal, že pořád píšete o weblozích?" Jsou snad weblogy nějaká další "internetová bublina"?

V pondělí jsem na webové stránce Softwarových novin, kam chodím takřka výhradně za komentáři Petra Koubského (kterého si velmi vážím pro jeho inteligentní žurnalistiku), narazil na článek nazvaný Čtyři ocenění pro Softwarové noviny. Toto ocenění však image oblíbeného měsíčníku rozhodně nevylepšuje, spíše naopak.

Sdružení CZ.NIC nedávno změnilo Pravidla registrace domén a přidalo do nich rozhodčí doložku. Zatímco dosud bylo možné držitele domény žalovat výhradně před soudem, nyní budou tyto spory řešit i rozhodci. Výhoda je zřejmá: rozhodci jsou mnohem rychlejší. Změna, kterou CZ.NIC provedl, však zároveň vyvolává otazníky, týkající se právní jistoty držitelů domén.

"Přístup na Internet mimo špičku za měsíční paušál si během měsíce pořídilo přes 4 500 lidí." Tolik zpráva ČTK, komentující zájem zákazníků o nabídku připojení za paušál, se kterou před nedávnem v těsné návaznosti přišly společnosti Český Telecom a GTS.

Když jsem se před lety na tiskové konferenci ku příležitosti převzetí Fincentra verbálně otřel o akvizici Mobil.cz vydavatelstvím MAFRA v tom smyslu, že dochází k postupnému rozmělňování obsahu, všichni se na mne vrhli (naštěstí pouze verbálně…), takže jsem si připadal jako blbec. Dnes je jasné, že jsem měl pravdu.

Nedávno jsem se s kamarádem Jakubem vypravil na výlet do Divoké Šárky. Cesty tam ještě byly místy pěkně zledovatělé a pro polobotky nevhodné. Zatímco jsem objímal stromy a snažil se neskončit v potoce, probírali jsme vliv blogů na moderní společnost.