Seriál Historické okénko ze světa rozhlasu a televize

UVNITŘ GALERIE – Amatérská výroba kondenzátorů, odporů nebo potenciometrů se vzhledem k jejich široké nabídce dostupné na pultech tuzemských obchodů jeví jako „naprosto neúčelná“.

Umístění anténního stožáru se ve své knize věnuje Tomáš Český. Zájemce upozorňuje, že z hlediska elektromagnetického pole je nejméně výhodné připevnit anténu na hřeben střechy.

UVNITŘ GALERIE – Postavíme-li bateriový přijímač na vnější anténu, nemysleme si, že bude hrát na kousek drátu tak, jak jsme tomu zvyklí u síťových přijímačů.

Objev elektronky se žhavou katodou dal vznik novému oboru – elektronice, která umožnila rozvoj nejen rozhlasu, ale později i samotné televize.

UVNITŘ GALERIE A VIDEA – V roce 1962 byl do vesmíru vypuštěn první telekomunikační satelit schopný vysílat televizní signál a zrodilo se tak satelitní vysílání.

Televiznímu signálu, normám pro televizní přenos a vysílacímu řetězci věnoval Juraj Valsa kapitolu své knihy Televizní technika.

Problematice věnoval Tomáš Český kapitolu své knihy Antény pro příjem televize. Tu vydalo v roce 1987 státní nakladatelství technické literatury.

„V denním životě se běžně setkáváme se stereofonním zvukem při poslechu pořadů z rozhlasového přijímače, magnetofonu či gramofonu. Televize zatím u nás stereofonně nevysílá.“

O budoucích vyhlídkách čerstvě se rozvíjející televize se v dubnu 1941 rozepsal týdeník Okno do světa, který vydával pražský Orbis.

Přeneste se s námi na začátek sedmdesátých let a připomeňte si dobu, kdy vrcholem výpočetní techniky byly elektronické hodiny Tesla a kalkulačka Mostek.

Jaké přístroje patří mezi nezbytné pomůcky v oboru rozhlasových přijímačů a které jsou základní používané značky, prozradí příručka pro měření a slaďování amatérských přijímačů.

Celkem bylo v roce 1964 na území Československé socialistické republiky přes šedesát vysílačů a převáděčů, které vysílaly na devíti kanálech.

UVNITŘ VIDEO & GALERIE – Dnešní historické okénko se bude věnovat satelitnímu vysílání od počátků raketové techniky přes střely V2 a družici Sputnik až po družice Intelsat.

V úvodu knihy Video od Gustava Tauše z roku 1990 sumarizuje autor obecné poznatky k barevnému televiznímu vysílání.

Přenášený obraz je jednobarevný rovinný průmět snímané scény, jehož jednotlivé body se liší jen rozdílným jasem. Tak zní definice nečastější formy televizního vysílání podle knihy Televizní technika z roku 1964.

„Údržba televizorů předpokládá nejen dobré teoretické i praktické znalosti, ale i kladný vztah k národnímu hospodářství, neboť televizní opraváři obhospodařují národní majetek větší než tři miliardy Kčs.“

UVNITŘ GALERIE – Historické okénko pokračuje autentickým shrnutím aktuálního stavu televizního vysílání na konci třicátých let minulého století.

Na začátku bylo rádio. První elektronické masové médium, které už v polovině třicátých let denně oslovovalo po celém světě stovky milionů posluchačů.