Když po dlouhém boji se zákeřnou nemocí zemřela herečka Helena Růžičková, v nekrolozích se psalo o odchodu velké české herečky a silného člověka. Režisér Troška napsal: „Helena se stala členem každé české rodiny a symbolem češství, a to v dobrém slova smyslu.“ Jiní psali o odchodu statečné ženy a velké herečky. Jaká však byla ve skutečnosti? Obraz výjimečné osobnosti skládají prostřednictvím vzpomínek P. Černocká, S. Zindulka, P. Hapka, bratři Formanové a další.
Helena Růžičková se narodila v roce 1936. U filmu začínala dětskými rolemi, postupně se vypracovala v oblíbenou komediální herečku. Nezdolná optimistka, temperamentní a spontánní interpretka svérázných korpulentních ženských postav zazářila během svého života v desítkách filmů – mj. Zabil jsem Einsteina, pánové, Vražda ing. Čerta, Zítra to roztočíme drahoušku, Tři oříšky pro Popelku, Což takhle dát si špenát, Pane, vy jste vdova, O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Z pekla štěstí 2, Trhala fialky dynamitem, Ecce Homo Homolka, Hogfo fogo Homolka a Homolka a tobolka, Slunce, seno jahody, Slunce, seno a pár facek a Slunce, seno, erotika. Zaujala též ve vážnějších rolích v televizních seriálech Vlak dětství a naděje a Přítelkyně z domu smutku. Její nejoceňovanější divadelní rolí byla Hejtmanka v Gogolově Revizoru ve slavné Kačerově inscenaci Činoherního klubu, na počátku 70. let byla členkou Divadla Na zábradlí. Zemřela v roce 2004.
ČLÁNKY DO MAILU