Názory k článku Autorské právo vs. zdravý rozum

Kde není žalobce, není soudce. Pokud majitel autorských práv na postavičku Hurvínka nazná, že obrázek Hurvínka na titulní stránce vysokonákladového časopisu je propagací postavičky, asi se soudit nebude. Pokud naopak nazná, že časopis na postavičce Hurvínka parazituje, bude chtít finanční vyrovnání nejprve mimosoudní cestou, teprve pokud se s vydavatelem časopisu nedohodne, zvolí soudní cestu. Trestní oznámení je krajní řešení a v tomto případě by policie, státní zástupce a soud zkoumali mimo jiné společenskou nebezpečnost tohoto činu, která by v případě otištění obrázku Hurvínka nakresleného malou Aničkou v rámci výtvarné soutěže, vyhlášené vydavatelem dětského časopisu, asi moc velká nebyla.

Malá Anička trestně odpovědná není, pokud jí ještě nebylo 14 let, rodiče ani učitelka za jednání dítěte trestně odpovědní nejsou, pokud jejich účast nejde považovat např. za navádění k trestnému činu nebo ohrožení mravní výchovy mládeže. Navíc pro potřeby výuky povinnost zajistit si souhlas s užitím autorského díla neplatí.

Dále český autorský zákon obsahuje ustanovení, že porušení autorského práva se nedopouští ten, kdo motivu z jednoho díla v přiměřené míře použije při vytváření nového díla. Co je a co už není pouze motiv a co je přiměřená míra, to by opět posuzoval soud v rámci občanskoprávního nebo trestního řízení.

To je spousta nesmyslů.

• Fotografie je stejně tak autorské dílo jako kresba.
• Pokud zpaměti nakreslíte třeba Macha a Šebestovou, tak je to sice vaše dílo, ale založené na cizím autorském díle. Tzn. pokud nemáte svolení od tohoto jiného autora, nemůžete svou kresbu šířit.
• Z hlediska autorského práva je úplně jedno, jak fotografie vznikla. Pokud se v noci vloupáte do Louvru a vyfotíte si Monu Lisu, tak tu fotografii můžete volně rozšiřovat, když budete chtít, a nepůjdete sedět za porušování autorského práva (protože jste je neporušili, autor zemřel před dost dlouhou dobou), jenom za to vloupání. ;-)

Samozřejmě že si můžete kreslit co chcete a nikomu vám do toho, co si kreslíte "pro osobní potřebu", nic není, nikdo vám doma šuplík kontrolovat nebude.

Ale pokud své dílo zveřejníte, začnou se na vás vztahovat příslušná ustanovení autorského zákona a může se vám stát, že autor původní postavičky Macha a Šebestové se začne bránit.

Za vloupani ovsem pujdete sedet jenom pokud vam ho dokazou - myslim ze argumentace u soudu ve stylu "sice jsme si niceho nevsimli, ale je jasne ze jinym zpusobem tu fotku ziskat nemohl" by neprosla, zvlaste ne u tak proflaknuteho obrazu jako Mona Lisa.

Prave proto bych si pred vytistenim te tisicovky letaku nechal pisemne potvrdit, ze s takovym vyuzitim souhlasi ... pak uz by zalovat nemohli (a skutecne myslim, ze vetsinou by dali prednost tomu tam zadarmo byt nez zadarmo nebyt, jakkoliv je byt tam za prachy jeste lepsi).

Ja do USA stejne nemuzu. Prehravam si DVD pod linuxem.

(PS: nejsem anonym z 20. 1. 10:20, ale nedivil bych se kdyby mel dotycny stejny problem)

Pokud by taková doba někdy přišla, tak by tohle byl jenom nepodstatný detail celého systému, ve kterém by se nedalo ani trochu dýchat. Naštěstí, přes všechna úskalí současného systému, je dnes něco takového nemožné, protože:

1. Záchodová mísa jako průmyslově vyráběné zboží není v současném pojetí autorského práva považována za autorské dílo, tím by mohlo být jen její originální výtvarné zpracování (design), ale ten by byl chráněn jen v tomto smyslu.

2. Užívání způsobem, který naznačujete, není užitím díla ve smyslu autorského zákona, podobně jako neplatíte za každé listování v knize, kterou máte doma.

Buďme rádi aspoň za takový autorský zákon, který v současné podobě u nás platí, mohlo by (a jsou náznaky, že by skutečně mohlo) to být horší. Je to rozumný kompromis mezi požadavky autorů (i když mnohdy se jedná spíše o požadavky mašinerie ochranných organizací, které je zastupují a potřebují nějak opodstatnit svou existenci a výši režie z přerozdělovaných poplatků) a konzumentů jejich děl. Za celkem nepatrný desátek z ceny rozmnožovacích zařízení a prázdných nosičů máme prakticky neomezenou možnost dělat si kopie pro osobní potřebu. A že většina způsobů užití díla je povolena jen se souhlasem autora a obvykle zpoplatněna, je, domnívám se, v pořádku.

Neoznámení trestného činu (§ 168 TrZ) je trestné jen pro některé závažné trestné činy (vlastizrada, teroristický útok, padělání a pozměňování peněz, vražda atp.), ohlašovací povinnost na porušení autorského práva díkybohu nemáte.

Jen doplním, že sdělovací prostředky skutečně mohou v reportáži z nějaké akce v přiměřené míře užít chráněné dílo, pokud na té akci bylo provozováno. Ale zda je v nějakých vyhláškách přesně definováno, kolik přesně je přiměřená míra, to nevím.

je někde dostupná galerie ostatních soutěžních příspěvků, nebo se jednalo o standartní 'neprůhledné' výběrové řízení?

Ne.

Neco jako autorske pravo nepochybne existuje, ale s tim pravnim zakotvenim nema nic spolecneho. V prvni rade totiz to skutecne autorske pravo ma autor, nikoliv vydavatelska megakorporace.

Na státní vlajku ani další státní symboly a jiná úřední díla se ochrana podle autorského práva nevztahuje (ve veřejném zájmu, §3 AutZ). Tzn. je to ošetřeno speciálním způsobem přímo v zákoně, žádné „právo na univerzální použití“ koupit ani nelze.

Ono to z hlediska práva není až tak jednoduché (viz též články o aplikovatelnosti GNU licencí v ČR, které vyšly třeba na Rootu či na Lupě). Podle platné právní úpravy např. nemůžete licencí oprávnit užití vašeho díla způsobem, který v době uzavření smlouvy ještě není znám (§ 46, odst. 2 AutZ).