Rok 1998 byl pro Internet rokem přelomovým. A to nejenom kvůli spuštění Lupy, které bylo oznámeno na den přesně přes 15 lety: ve čtvrtek 2. dubna 1998, ve večerních hodinách, viz následující obrázek.
Díky tomu dnes můžeme slavit 15. narozeniny Lupy a obdivovat ji v jejím retro designu. Srovnejte si sami, jak dobře se shoduje s původní podobou Lupy z doby, kdy byla jen měsíc stará.
TIP: Výročí si nepřipomínáme jen dočasným návratem k původnímu designu hlavní stránky, ale také výročním speciálem.
Nicméně rok 1998 rozhodně nebyl jen o spuštění Lupy. Byl to přelomový rok v tom smyslu, že Internet měl v té době již za sebou své pionýrské a notně akademické začátky. A jeho nová éra, ve které se stával skutečně celospolečenským fenoménem, byla teprve na svém úplném začátku. A to jak ve světě, tak i u nás.
V ČR jsme si již měli za sebou slavnostní připojením k Internetu (13.2.1992), rozvoj akademického Internetu, i liberalizaci Internetu v polovině roku 1995. Právě ta přitom otevřela brány pro komerční providery, a již koncem roku 1995 radikálně snížila ceny za připojení (oproti roku 1994). Krátce nato vznikly první známé webové zdroje mimo akademickou sféru, jako Neviditelný pes Ondřeje Neffa (poprvé vyšel 23.4.1996), či Seznam.cz (spuštěn v květnu 1996). Samozřejmě se rozvíjela i internetová infrastruktura, včetně peeringu: zakladatelská smlouva sdružení NIX.CZ byla podepsána 30.8.1996, a samotný neutrální peeringový bod začal fungovat 4.2.1997. Předzvěstí věcí budoucích pak byl i nástup spammingu, který si vysloužil i protireakci, v podobě spuštění prvního antispamového serveru (k 1.12.1997).
Co se odehrálo v roce 1998?
Kromě Lupy odstartovala v roce 1998 řada dalších služeb a serverů. Z těch zpravodajských to hned v lednu 1998 byl iDnes, a v únoru Týden (ve vlastní režii a na vlastní doméně). Ve druhé polovině května si Ivo Lukačovič dopřál Novinky.cz (původní podoba), a vycházet on-line začal i Deník veřejné správy. Koncem roku se přidala Česká škola.
V roce 1998 také odstartovala kampaň Březen – měsíc Internetu, pořádaná nejprve časopisem Profit, a posléze sdružením BMI. Jednou z akcí této kampaně byla i konference ISSS (Internet ve státní správě a samosprávě), která poprvé proběhla ještě v Praze. V dalších letech se přestěhovala do Hradce Králové a osamostatnila. Příští týden proběhne již její 16. ročník.
Spíše perličkou byl vznik Platformy Internetové politiky v rámci Unie Svobody. To ostatní politické strany „byly na Internetu“ již delší dobu, obvykle již od roku 1996, a v roce 1998 vlastně jen upravovaly své weby v souvislosti s tehdejšími volbami.
Nováčkem na Internetu tak vlastně byla jen nově kandidující strana Důchodců za životní jistoty. Pamatujete se ještě na tehdejší aféru s chutnou svačinkou předsedy této strany, pana Kremličky?
Jiným nováčkem na Internetu byla Expandia banka, která začala fungovat 4. května 1998, u příležitosti brněnského veletrhu Fibex. Byla skutečným průkopníkem internetového bankovnictví, a skrze svůj projekt eCity (spuštěný v roce 1999) se zasloužila i o rozvoj e-commerce. To o jiný milník, konkrétně o první platební transakci zabezpečenou protokolem SET (Secure Electronic Transaction) se 29.4.1998 postarala Komerční banka, ve spolupráci s MÚZO, IBM a společností INET. Ale, kdeže dnes tento protokol je?
Rok 1998 byl v ČR také nástupem veřejně dostupné internetové telefonie. Na trhu se objevilo hned několik zájemců o poskytování služeb tohoto typu: například CESNET, který spolupracoval s americkou společností IDT Corporation a nabízel její službu Net2Phone. Jiného zahraničního partnera, konkrétně Delta Three Inc., si vybrala společnost Phone Globe.
Cestou internetové telefonie se v roce 1998 vydal i tehdejší Radiomobil (dnes T-Mobile), se svou službou Peagas Internet Call. To se ale velmi nelíbilo tehdejšímu SPT Telecomu, který si na Paegas Internet Call stěžoval u ČTÚ. A byl úspěšný, protože ČTÚ na pak určitou dobu Radiomobilu jeho službu skutečně zakázal. A povolil ji až v roce 1999, kdy už byl na poskytování srovnatelné služby připraven i Eurotel.
Pokud bychom se podívali do zahraničí, pak rok 1998 je zde spojen například se založením společnosti Google. Nebo se vznikem projektu Mozilla, či se startem nových Windows 98. Ale asi nejvýznamnější mezníkem je vznik organizace ICANN (Internet Corporation for Assigned Names and Numbers), kterému předcházelo intenzivní hledání někoho, komu by vláda USA mohla předat „otěže Internetu“, které do té doby držela.
I u nás doma přitom v roce 1998 došlo k určitému „narovnání internetových poměrů“, konkrétně pokud jde o správu naší národní domény nejvyšší úrovně. Tu původně spravoval privátní subjekt, který se koncem roku 1997 rozhodl předat tuto správu do rukou sdružení, reprezentujícího tuzemskou internetovou komunitu.
Nový subjekt, který se původně měl jmenovat CZ-NIC (ještě s pomlčkou uprostřed) skutečně vznikl až o rok později: 21.5.1998 byla podepsána zakladatelská smlouva dnešního CZ.NICu. Takže i toto sdružení bude brzy slavit své patnácté narozeniny, podobně jako dnes Lupa.
Jak rozšířený byl Internet v roce 1998 v ČR?
Předchozí výčet „internetových“ událostí roku 1998 rozhodně není úplný. Chybí v něj přinejmenším jedna významná „domácí“ událost, kterou si necháme až na konec článku. Nejprve se totiž podíváme na trochu čísel o tom, jak byl Internet v roce 1998 velký a kolik stálo připojení k němu.
S počítáním uživatelů Internetu to ale tehdy bylo snad ještě těžší než dnes, protože výsledek se výrazně lišil podle používané metodiky a zejména podle toho, jak byl definován „uživatel Internetu“. Asi nejlépe to vystihuje následující citace, pocházející ještě z prvního ročníku kampaně Březen – měsíc Internetu, z počátku roku 1998:
Různé odhady proto hovoří o 150 000 až 500 000 českých uživatelů internetu, jako reálné číslo lze snad přijmout 250 000.
Koncem roku 1998 či počátkem roku 1999 pak většina průzkumů a odhadů oscilovala někde kolem 400 000 uživatelů, resp. cca 4% populace. Třeba podle studie Monitor.cz, která počítala uživatele pomocí cookies, bylo ke konci roku 1998 v ČR na 480 000 aktivních uživatelů Internetu. Což odpovídá cca 4,8% populace.
Problém byl ale také s frekvencí používání Internetu, kvůli kterému se mnohé průzkumy snažily rozlišovat pravidelné a občasné uživatele – jako to dělal například průzkum společnosti Markent, jehož výsledky vidíte na následujícím obrázku. Začíná sice až rokem 1999, ale i tak umožňuje udělat si určitý obrázek o tom, jak se vyvíjely počty uživatelů Internetu (i odhadnout situaci v roce 1998).
Přidejme si ještě další srovnání, ze stejného zdroje, které také začíná až rokem 1999. Vypovídá o tom, jak se postupně měnil poměr mezi těmi, kteří s Internetem již běžně pracují, kteří s ním pracují příležitostně, kteří o něj mají zájem i kteří o něj zájem nemají.
Dnes je situace pochopitelně diametrálně odlišná: podle statistik ČSÚ pracovalo v roce 2012 s Internetem cca 70% populace. A mezi mladší částí populace to jsou už prakticky všichni.
Zpět ale do historie: další zajímavé statistiky o tom, jak se kdysi v ČR využíval Internet, přináší tato studie druhého ročníku kampaně Březen – měsíc Internetu z roku 1999, včetně několika srovnání s rokem 1998. Bohužel čitelnost grafů není moc dobrá.
Zajímavé je také srovnání penetrace Internetu v domácnostech a ve firmách: v roce 1998 zde byl diametrální rozdíl. Připojování firem totiž probíhalo výrazně rychleji, než v případě domácností. Takže zatímco domácností bylo v roce 1998 k Internetu připojeno jen kolem 5%, u firem to bylo někde kolem 60%. Koncem roku 1999 pak hlásí průzkum společnosti Markent připojení 91% procent všech firem.
To u domácností se dostupnost Internetu zvyšovala mnohem pomaleji, jak naznačují i oba následující obrázky, vycházející z průzkumů e-domácnost společnosti DEMA. První ukazuje celkový průměr za všechny domácnosti, druhý pak ukazuje rozložení tohoto průměru podle vzdělání členů domácnosti.
Jednodušší to bylo s počty internetových uzlů: podle hostcountu RIPE bylo ke konci roku 1998 v ČR celkem 86 482 uzlů. V přepočtu na 1000 obyvatel to bylo cca 8,3 uzlu, což nás řadilo na 19. místo v Evropě, těsně za Francii (s 8,9 uzlů na 1000 obyvatel). Přitom na konci roku 1997 bylo v ČR jen 56869 uzlů, takže ze jeden rok jich přibylo 29 613 (cca 34 procent). Pro srovnání: když v prosinci 2010 dělala RIPE svůj poslední hostcount, napočítala v ČR na 3,333,176 uzlů.
Přitom v domácnostech bylo koncem roku 1998 podle dostupných údajů cca 250 000 osobních počítačů, a dalších cca 643 000 jich bylo ve firmách. To televizních přijímačů bylo na 3,7 milionu, samozřejmě hlavně v domácnostech.
Jinou zajímavou statistikou může být počet domén druhé úrovně pod naší národní TLD .cz: růst jejich počtu kolem roku 1998 ukazuje následující obrázek.
Z něj je dobře patrné, že zájem o domény v roce 1998 výrazně eskaloval, zřejmě i v důsledku uvolnění pravidel registrace v listopadu 1997. Pro srovnání si také připomeňme, že nedávno (v listopadu loňského roku) jsme se dočkali jubilejní miliónté registrace domény druhé úrovně.
Zajímavé srovnání přináší také počty telefonních linek (ke konci roku 1998):
- počet (analogových) pevných telefonních linek: 3 734 000 (z toho cca 2,3 milionu již bylo připojeno k digitálním telefonním ústřednám)
- počet pevných linek ISDN: 16 500
- počet mobilních telefonních linek (SIM karet): 953 000 (z toho: Eurotel 580 000, Radiomobil: 373 000)
Byla to tedy doba, kdy pevný sektor měl ještě jasně navrch nad sektorem mobilním. A to i co do výnosů: pevné linky v roce 1998 generovaly dvojnásobné výnosy oproti tržbám mobilních operátorů. Až v roce 2000 se výnosy vyrovnaly, a již v roce 2004 se poměr vůči roku 1998 obrátil: mobilní operátoři generovali dvojnásobné výnosy oproti pevnému sektoru. Dnes je jejich náskok ještě větší.
Jaké připojení v roce 1998 převažovalo a kolik stálo?
Pokud jde o způsob připojování k Internetu v roce 1998, pak zde se mi nepodařilo dohledat nějakou konkrétní statistiku. Přesto si dovolím tvrdit, že jednoznačně vládlo vytáčené připojení, alias tzv. dial-up. U firem převažoval (na úrovni 67%) ještě v polovině roku 2000 (zdroj), a u domácností dial-up kraloval ještě koncem roku 2003, kdy jej využívalo na 82% domácností. Z větší části se přitom jednalo o klasický dial-up, zatímco ISDN se teprve začínalo rozvíjet.
Důležité je, že v roce 1998 se za přístup k Internetu platilo ve dvou složkách: samotně za přenos (propojení, přenosové médium), a pak samostatně za vlastní přístup k Internetu (za internetovou konektivitu). V případě dial-upu (včetně ISDN) představovaly první složku provolané minuty (placené telekomunikačnímu operátorovi), zatímco druhá složka se platila internetovému providerovi.
Tato druhá složka se v případě dial-upu pohybovala v roce 1998 na úrovni 500 Kč měsíčně za (časově) neomezený přístup. Oproti cenám z roku 1994 a z roku 1995 totiž zaznamenala výrazný pokles v prosinci 1995, kdy na tuzemský trh přišel italský Video On Line (resp. Czech On Line) a začal nabízet (časově neomezené) vytáčené připojení ze 495 Kč měsíčně (stále se ale jedná jen o druhou složku nákladů, bez provolaných minut). Ještě v roce 1997 byla cena kolem 500 Kč spíše výjimkou, ale v roce 1998 se situace obrátila. I když stále ještě existovaly významné výjimky: třeba Eunet / Internet CZ si ještě na podzim 1999 účtoval za stejnou službu 3000 Kč měsíčně (podrobnější přehled).
V případě dial-upu přes ISDN došlo k výraznějšímu poklesu právě v roce 1998. O rok dříve se platilo přes 20 tisíc měsíčně, ale počátkem roku cena spadla pod 10 tisíc, a v průběhu roku 1998 poklesla někam mezi 3 až 5 tisíci (zdroj). Počátkem roku 1999 pak klesla i pod 1 tisíc měsíčně a záhy se prakticky srovnala s cenou klasického dial-upu. Samozřejmě se stále jednalo jen o onu druhou složku ceny, bez provolaných minut).
To ceny pevných linek (opět jen za druhou složku, tj. za samotnou konektivitu) ve sledovaném období klesaly také, ale ne tak radikálně. Například pevná linka 64 kbit/s přišla v roce 1995 v průměru na více jak 40 tisíc měsíčně. V roce 1998 to bylo cca 26 tisíc, a v roce 1999 se dala pořídit i za cenu těsně pod 20 tisíc. Ale platit jste museli i pronájem nezbytného okruhu, po kterém proudily vaše IP pakety.
Telekomunikační listopad 1998
I přes dostupnost pevného připojení to stále bylo vytáčené připojení, alias dial-up, které v roce 1998 dominovalo. Druhá složka jeho ceny (za samotnou internetovou konektivitu) se již stala vcelku cenově únosnou – ale stále zde byla ona první složka, tvořená skutečně provolanými minutami. S tím souvisí i přechod z analogových telefonních ústředen na ty digitální, které již byly schopné měřit délku připojení a hovory zpoplatňovat podle jejich délky. Protože na lince k analogové ústředně se dalo „viset“ docela dlouho, jen za jednorázový poplatek.
V roce 1998 se ale ani na digitálních ústřednách ještě nezpoplatňovalo podle minut, nýbrž podle impulsů, které opakovaně naskakovaly na začátku určitého časovém intervalu. V době silného provozu to byly každé tři minuty (u místních hovorů v rámci pevné sítě). Dnes bychom to asi označili za tarifikaci 180/180, neboli „po celých třech minutách“: operátor vám hned na počátku naúčtuje celé tři minuty, a pak každé další, byť jen započaté tři minuty.
V roce 1998 stál jeden takovýto impuls 2,40 Kč, což odpovídalo 80 haléřům za minutu. Ale díky tarifikaci pomocí impulsů (resp. 180/180) přišel nejkratší hovor na oněch 2,40 Kč. A měsíční paušál za pevnou linku přišel na 100 Kč.
Pro srovnání: dnes, u základního tarifu Telefoniky (O2 Standard) přijde minuta místního hovoru na 1,61 Kč. Díky tarifikaci 120+60 přijde nejkratší hovor na 3,62 Kč. Také měsíční paušál „poněkud“ narostl: ze 100 Kč v roce 1998 na dnešních 410 Kč. Ale pravdou je, že mezitím došlo ke zrušení meziměstských hovorů (a všechny jsou dnes místní). A hlavně už nejste vázáni na jediného monopolního pevného operátora, ale můžete se poohlédnout i jinde.
To v roce 1998 ještě nešlo. A tak každý krok v rámci postupného zdražování bolel o to více. Konkrétně 29.10.1998 vydává tehdejší SPT Telecom tiskovou zprávu o „změnách regulovaných cen za telekomunikační služby“, a v nich oznámil zdražení měsíčního paušálu (ze 100 na 135 Kč měsíčně), zdražení impulsu (ze 2,40 Kč na 2,60 Kč), a také zkrácení délky impulsu. Vše přitom zhodnotil jako pouze kosmetické zdražení, v průměru o 3,9 procenta:
Veškeré cenové pohyby regulovaných telekomunikačních služeb jsou v úhrnu vymezeny průměrným nárůstem ve výši 3,9 procenta současné úrovně, což je výrazně pod hodnotou inflace očekávané pro příští rok.
Neřekl ale, k jakému zkrácení impulsu dojde. Asi věděl proč tak činí – aby se nedalo ověřit, nakolik je jeho výpočet „průměrného zdražení“ procenta reálný. Když se pak provalilo, že impuls bude v době silného provozu zkrácen ze tří minut na dvě, dalo se ihned zjistit, že zdražení je podstatně razantnější, než jak bylo prezentované – a že postihne hlavně uživatele vytáčeného připojení k Internetu, alias dial-upu. A ti si to nechali líbit.
Události následně dostaly rychlý spád: vzniká Petice Internet proti monopolu a stejnojmenné hnutí/aktivita, které organizují Ivo Lukačovič, Ondřej Neff a Patrik Zandl. Dne 18. listopadu pořádají demonstraci (v Praze i Brně), a vstupují i do jednání s SPT Telecomem. Ten pak přichází s prvním návrhem tarifu Internet99, který...
Ale to už je zase na další a delší povídání, které se navíc týká již roku 1999. Chcete-li si o těchto událostech přečíst podrobněji z pera hlavních aktérů, doporučuji začít zde na Lupě, článkem Patricka Zandla. Mé články o těchto událostech pak najdete zde.