Glosa

Když jsem před mnoha lety režíroval v TV Nova několik dílů cyklu Ptákoviny, pochopil jsem, že je hodně pravdy na tom, co říkal pan režisér Podskalský. Tedy, že dělat legraci je vlastně strašně těžká a smutná práce.

Kateřina Brožová je jedna z nejkrásnějších českých hereček. Ve svém věku je možná nejkrásnější ze všech. Někteří lidé se ji bojí obsazovat do závažnějších rolí, protože je na ně moc krásná. Něco v tomto smyslu říkala v jednom rozhovoru.

Grilovaný chameleon prý chutná skvěle, je to o moc lepší kuře. Možná, že by pan Babiš měl zauvažovat o velkochovu chameleonů.

Paní Spáčilová napsala vtipně a celkem trefně, že seriál Tři mušketýři je britskou pomstou Francii.

To, že televize pana Babiše chce ušetřit a natáčí tedy svá “dramata” s jedním hercem v uzavřené prostoře záchodu, to je v Agrofertu asi běžné. Úspory je nutno hledat i v umělecké tvorbě.

Jaký je nejnovější původní formát Soudkyně Barbara od televize Barrandov, který ve svém čase dosahuje víc než dvojnásobku běžné sledovanosti této televize?

Barrandovský pořad Sejdeme se na Cibulce je typu šípovského nebo krausovského, kde – nejlépe – vynikající moderátor vítá své hosty a povídá si s nimi. Tentokrát Aleš Cibulka v režii Jakuba Wehrenberga.

Po celou dobu vysílání pořadu jsem se modlil, aby už to peklo skončilo.

Zajebaný film na pi.u, vyrobený ve spolupráci s Novou.

Třídílný epos České televize o Janu Husovi nelze srovnávat s filmem režiséra Otakara Vávry z padesátých let.

Bylo by velmi pozitivní, kdyby Česká televize zastavila vysílání tohoto cyklu jako nevhodného pro veřejnoprávní médium.

Kotel trochu jinak, to je pořad Máte slovo s Michaelou Jílkovou v České televizi. Patří ale bulvární, až pavlačový způsob moderování tohoto formátu do veřejnoprávní televize?

Na film Fotograf, který minulý víkend ve dvou dílech uvedla ČT 1, je nezbytné se dívat z různých úhlů pohledu. Je třeba uvažovat o základních pojmech. O tom, co je to umění. Kdo je to umělec? Jaké zájmy reprezentují kritici?

“Politici jsou tak rychlí v těch nehoráznostech, že někdy dělají parodii sami na sebe,” říká scénárista Robert Geisler. A dále tvrdí, parafrázuji: Internet je to správné prostředí, protože tvůrcům poskytuje svobodu.

Je to další nepovedeně repasovaný pořad z éry socialismu. Pořad, v němž se kdysi dávno poprvé v televizi objevila Bára Basiková s písní Markéta.

U některých cyklů se člověk rád podívá na více dílů, případně je sleduje pravidelně. Protože jsou příjemné, pozitivní, profesionálně natočené a vnášejí do duše radost a pohodu, jakkoliv někdy řeší i velmi závažné příběhy.

Na vlastní oči jsem sledoval tohle úterý pořad Josefa Klímy na Primě, který se jmenuje Očima Josefa Klímy. A bylo mi hodně smutno při vzpomínce na původní novácký pořad, v němž Klíma zářil spolu s Johnem, Motlem, Kroupou a dalšími…

Je docela zajímavé, že Šíp dokáže vytvořit v jednoduchém zábavném pořadu jakýsi dramatický oblouk. Jde od něčeho k něčemu. Nikoliv jako většina ostatních moderátorů pořadů tohoto typu, kteří jdou od ničeho k ničemu.

To, co nedokáží geniální autoři Ulice, Ordinace v růžové zahradě, Doktorů z Počátků a dalších senzačních, divácky mimořádně oblíbených seriálů, to dokáže bez problémů život sám, natáčený ve Výměně manželek.

Od dřívější tvrdé ironičnosti dospívá Jan Kraus až k jakési šípovské milosti. Nebylo by od věci jeho Show obohatit o předtočené groteskní scénky, ale to by asi bylo pro Primu moc drahé…

Televize se v poslední době rády vracejí ke starým projektům a oprašují je pod původními nebo novými názvy. Nedopadá to dobře.

Jsou pořady zbytečné, těch dnes ve všech televizích běží spousta, ba většina. Jsou pořady kvalitní a příjemné, těch je o mnoho méně. A jsou pořady vysloveně potřebné. Takovým hodně potřebným pořadem je Kousek nebe.

Nový detektivní seriál Novy Policie Modrava mi v úvodu přinesl obrovské ulehčení. První díl mě naprosto přesvědčil, že ještě lze natočit i v českém prostředí mimořádně kvalitní seriál.

Když jsem se díval na jednu epizodu primáckého seriálu “Cesty domů”, domníval jsem se, že mě už nic otřesnějšího nečeká. Krutě jsem se pletl, protože jsem následně zhlédl jeden z dílů seriálu Ulice.

Na seriál Cesty domů se prý na Primě dívají pouze důchodci. Je to celkem pochopitelné, protože důchodci, zvláště ti vyššího věku, často zapomínají.

ČT 2 v sobotu v hlavním vysílacím čase nasadila jeden z nejrasističtějších protiromských filmů, jaký jsem kdy v životě viděl.

Chtěl bych být pozitivní, protože mě trápí to, že většinou píšu samá negativa. Jestliže má někdo psát kritiky a recenze, často mu nic jiného nezbývá. Budu tedy konstruktivní a objektivní.

V posledních dosti letech v Čechách prakticky neexistuje funkce dramaturga. A když už se tak někdo podepíše, dělá to často jako přidruženou činnost k něčemu jinému, např. k tomu, že je kreativním producentem. Je to veliká škoda.

Někdy mám pocit, že většina seriálů ve všech televizích je úplně stejná. Zvláště těch tzv. vztahových. Prostě, musí tam být lásky, nevěry, lehké vydírání, někoho vyhodí z práce, protože je třeba na její místo dosadit šéfovu milenku, sousedské spory…

Jedna z nejhloupějších vět, kterou před rokem 1989 do zhloupnutí opakovali komunističtí vedoucí pracovníci nakladatelství, televize, rozhlasu, FSB, uměleckého školství… zněla: “Důležitá není forma, ale obsah”.